KOMENTÁŘ PETRA STUCHLÍKA | O vině dnes v České republice reálně rozhodují státní zástupci a šéfredaktoři. Do vězení vás zatím nepošlou, ale mnoho jiných trestů již vykonávají bez vyvažování u soudu. Přitom jsme rezignovali na obvyklé kontrolní mechanismy a uniká nám jejich postupná radikalizace.
Následující text nebude žádný filozofický traktát, poskytnu vám rád několik konkrétních příkladů. Budu se nadále věnovat jen médiím. Jednak proto, že během své kariéry jsem s nimi byl mnohokrát úzce spojen. Většinu (starších/vlivných) novinářů znám osobně, s mnohými si tykám.
Systému státního zastupitelství dostatečně nerozumím a vlastně chápu, že prací policajta je vidět všude zločin. Proto máme advokáty a soudy, které by měly vyvažovat a dospět k objektivnímu pohledu na věc.
Jako příklad správných médií si vezmu Seznam Zprávy (SZ), protože jsou dnes nejvlivnějším médiem v Česku a Deník N, protože je tzv. nejsprávnější. Aby bylo jasno: obě média denně sleduji, oba Deníky/Denníky N si předplácím prakticky od jejich vzniku. Na obou lze totiž krásně ilustrovat obecné problémy médií nejen v Česku.
Jako příklad si vezmu šéfredaktora SZ Jiřího Kubíka a vydavatele Deníku N Jána Simkaniče (šéfredaktor Deníku N je od počátku jen kolečko a i širší odborné veřejnosti neznámý). Ale jak brzy uvidíte, nebudou sami.
Úniky z živých spisů
Úniky z živých spisů jsou bohužel základem české investigativní žurnalistiky. Jsou nelegální a tvrdě poškozují ústavní práva obviněných či později obžalovaných. Zde nežijeme v právním státě ani náhodou.
O tom nejlépe svědčí Jaroslav Kmenta a jeho články o kauze IKEM/profesoru Netukovi pro časopis Reportér (také můj oblíbený, předplácím si ho a podporuji od jeho vzniku). Generální inspekce bezpečnostních sborů, GIBS, by měla úniky z živých spisů tvrdě stíhat.
No jo, jenže když má Jarda Kmenta v březnovém Reportéru přepisy lednových výslechů na GIBS, je asi něco shnilého v celé soustavě. Znova: lidsky chápu frustrovaného policajta, který je přesvědčený o své pravdě a v ideálním případě zadarmo vypustí pár informací. Jenže je to stejně nelegální jako střílet na Fica. Ovšem když už unikají informace i z GIBS... kdo bude hlídat hlídače? Který beztak nehlídá ty, co má.
Chápu, že novinář po takovém materiálu skočí. Nakonec nedávný rozhovor Jiřího Kubíka s paní Lenkou Bradáčovou působí jako poděkování za dlouhodobě „korektní“ vztahy. V jeho sérii rozhovorů „Galerie osobností“ jsme zatím viděli převážně herce, zpěváky, psychiatra, principála, teď máme najednou rozhovor s vrchní státní zástupkyní. Vlastně ještě byl rozhovor s bývalou tajemnicí Václava Havla.
Úniky z živých spisů jsou bohužel základem české investigativní žurnalistiky.
Bohužel základní havlovské lidské svobody, jakou je i právo na spravedlivý proces a především presumpce neviny, nikdo neřeší. Premiér Petr Fiala je jistě intelektuál, který cítí naléhavost tohoto problému. Ale potřebná pomoc Ukrajině (s mou 100% podporou i materializovanou spoluúčastí) je jednodušší než změna v bezpečnostním aparátu – a nakonec právě GIBS je mu přímo podřízen. A pan prezident Petr Pavel je prima chlapík, ale bohužel ne havlovského střihu, aby řešil lidská práva v Česku. I když třeba opět překvapí.
Tedy musíme se smířit s tím, že ani obvinění, natož obžalovaní (stále ne pravomocně odsouzení!!!), nemají v Česku právo na spravedlivý proces a dodržení presumpce neviny. Posuďte sami:
Současná právní úprava zná tyto druhy trestů: odnětí svobody, domácí vězení, obecně prospěšné práce, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci, zákaz činnosti, zákaz pobytu, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, ztrátu čestných titulů a vyznamenání, ztrátu vojenské hodnosti, vyhoštění.
Pokud o vás aspoň trochu vlivné médium napíše dehonestující článek na základě živého spisu, čelíte reálně těmto trestům:
a) Peněžitý trest: žádná banka vám nepůjčí, nikde vám nedají hypotéku, nikdo vás nezaměstná, málokdo s vámi uzavře jakýkoliv byznys.
b) Zákaz činnosti: zapomeňte na to, že vás zaměstná státní nebo veřejná správa, zapomeňte na podnikání. Máte na sobě cejch.
c) Zákaz vstupu na společenské akce... uznávám, jít na ně můžete. Teoreticky. Ale jako byste měli na čele nápis „mám lepru“.
d) Domácí vězení: když vše výše uvedené uvážíte, reálně se ocitnete v domácím vězení. Ano, můžete jít běhat do parku, ideálně po tmě.
Ke všemu výše uvedenému stačí jeden článek. Na několik let! A jaká je zodpovědnost šéfredaktora? Žádná. Jasně, někteří také mají zbytky svědomí a míra alkoholismu a psychiatrických diagnóz je mezi vlivnými novináři obrovská. Není to jednoduchá práce.
Jenže na starostu obce o 1000 obyvatelích má náš systém vyšší nároky než na šéfredaktora, který denně trestá občany už v přípravné fázi trestního řízení.
Tak třeba majetkové přiznání. Chudák starosta Hnojníku musí reportovat každou stovku za prodej střeleného divočáka. Každý starosta. O několik řádů vlivnější šéfredaktor ne.
Hlasitý odchod Jiřího Hynka z České televize byl doprovázen tichým odejitím Ondřeje Koutníka ze Seznam Zprávy a Jiří Kubík musel a měl vědět to, co každý na mediálním trhu. Pecunia non olet. Nakonec rychlý odchod supervlivné policejní Sabiny Slonkové ze Seznam Zprávy...
No a to je takový policejní oslí můstek k dalšímu nešvaru: pokrytectví.
Pokrytectví aneb Kážu vodu, piju víno
Symbolem pokrytectví a úniků ze spisů je pro mne článek „Unikly informace z ČNB? Policie hledá původ ‚vydíracích‘ anonymů v IKEM“ na Seznam Zprávy.
Jeho autorem je Vojtěch Blažek, jeden z tradičních kanálů české „únikové investigace“. Má totiž info ze živého spisu, že policie řeší... únik z jiného živého spisu.
Jsem jediný, komu to připadá zvrácené?
Ale zdaleka nekončíme, stejně hloupé a pokrytecké je třeba každoroční lamentování nad odměnou pro Zdeňka Kabátka, ředitele VZP. Považte, člověk se zodpovědností za 300 miliard výdajů má odměnu 1,81 milionu Kč! Podepsán Radek Nohl, který jistě ví, že kolega Kubík si vydělal přinejmenším stejně. Spíše více, Seznam tradičně platí dobře. Je to v pořádku, ale proč každoročně pokrytecky rozdmýcháváme třídní boj, když odměna ředitele jakékoliv jiné velké komerční pojišťovny je stejná? Ale je v eurech, ne v korunách!
Pokrytectví. Kážu vodu, ale sám piju víno.
Mimochodem, když jsme tak transparentní, proč šéfredaktor nejvlivnějšího média nezveřejní své příjmy? Když je to pro veřejnost tak důležité?
O rozkrádání a úplatnosti některých novinářů se mlčí, když je to neúnosné, vyřešíme to okamžitou dohodou. My jsme přece čistí jako lilie.
Uzavřenost do sebe a odtrženost od reálného světa
Vzpomínám si na to jako dnes. Zakládací večírek Deníku N, Vinohrady, konec června 2018. Novináři ze slovenského Denníku N zdůvodňují svou existenci a brojí proti oligarchizaci médií. Hrůza, Babiš, Haščák, Dospiva, pozor na ně!!!!
Můj dlouholetý partner David Šimoník, zkušený novinář a později majitel středně velké PR agentury, se bezelstně ptá: „No ale vás financují majitelé společnosti ESET, to nejsou oligarchové?“
Ajaj. Jejda. Stejně bezelstně se zakladatelé Deníku N diví: Jak se tak můžete ptát? Vždyť my bojujeme za správnou věc.
Naprostý nedostatek sebereflexe je bohužel definičním znakem správňácké mediální fronty. Zvlášť u médií, která jsou permanentně ve ztrátě jako třeba Deník N nebo Respekt. Oni nás financují, protože máme pravdu!!!
A ve své pravdě se stále dokola utvrzují. Klasickým jevem je „rozhovor s kolegou od vedlejšího stolu“. Když jsem Jiřího Kubíka s tímto jevem v podcastu 5:59 konfrontoval, vyslechl jsem si ošklivá slovíčka.
Žijeme ve své bublině a je to tak správně! Jenže uzavřenost před jinými názory je začátkem konce každé demokratické diskuse. V kauze vraždy Anežky Hrůzové by dnešní SZ z Tomáše Garrigue Masaryka udělaly popleteného profesora s podezřele prožidovskými názory. Navíc s informacemi z policejních spisů, které jasně dokládají, že to byla rituální vražda. Vždyť je to jasné, proč čekat na soud!!!!
Odmítání jakékoliv kritiky
Vzhledem ke své profesionální kariéře skoro všechny novináře znám. A furt jim píšu, roky. Někteří mi odpovídají, pořád, toho si vážím. Někteří se mění.
Ztratit odstup je totiž snadné, sám to dobře vím. Byl jsem rok v politice, možná si vzpomínáte. Kandidát na primátora v Praze, za ANO, Petr Prahu nakopne. 2018, nenakopl jsem, voliči dali přednost stromům.
Zpětně vidím, jak rychle jsem ztratil odstup. Adrenalin, okolí, které mne ujišťovalo v mé pravdě. Stačilo pár měsíců a svět jsem viděl optikou své pravdy. Naší pravdy. Zkušení novináři mají školy a praxi, aby vydrželi déle. Ale vážně si myslíme, že šéfredaktor po deseti letech odstup a elementární objektivitu má?
Často nemá, jsme jen lidi a projevuje se to rostoucí agresivitou a odmítáním „nesprávných“ názorů.
Vrchol pro mne znamenal článek Jána Simkaniče „Babiš uprostřed války rozkládá zemi zevnitř. Neuhýbejme před tímto faktem“.
Takto, strašení Ukrajinou mi přijde od Andreje Babiše stejně hloupé jako kampaň SPOLU s ruskými vlajkami na Babišovi a Kláře Dostálové. Ovšem máme před volbami, a tím to obě strany omlouvaly. Ok. Budiž.
Je čas na svěží krev.
Honza Simkanič býval docela normální šéf vydavatelství Internet Info Marka Antoše. Mám Lupu a spol. rád, jsou to začátky mé kariéry, prehistorie českého internetu i prehistorie mé. Jenže se pod tíhou „správné věci“ změnil.
Když publikoval výše uvedený článek, umístil jej také na LinkedIn. Mou jedinou sociální síť. Ráno jsem k němu připojil komentář, něco jako „Je to zbytečně hysterické, Honzo, jako by to psala Monika Tódová. Ale nejsme na Slovensku a nikdo Ti nevyčítá krev na rukou.“
Tak nějak. Nevím přesně, protože pan vydavatel komentář smazal a zablokoval si mne. Dětinské? Ano, ale u vydavatele relativně vlivného média hloupé. A nebezpečné: Svůj krásný svět si nebudeme kazit!!! Tyto názory sem nepatří, nechci diskusi, ale svůj svět. Nakonec takový Jakub Zelenka by mohl hovořit o otevřenosti k jiným názorům v Deníku N a důvodech svého odchodu....
Myslím, že je čas na výměnu. Politici ve vrcholných funkcích mají časově omezený mandát z dobrého důvodu: ztrácejí odstup a uzavírají se do svého světa. Je čas na svěží krev. Nakonec jak Seznam Zprávy, tak Deník N mají spoustu výtečných novinářů.
Clickbait jako měřítko úspěchu
Syntézou všeho uvedeného jsou titulky. Pokud jste dočetli až sem, jste výjimka. Protože co rozhoduje o odměnách mediálních manažerů, je návštěvnost, kliky. Titulek a perex. Málokdo čte až do konce, není čas a žijeme v době zkratky. Jenže i titulek vám dokáže zničit život. Chceme v takovém světě žít? Proč se divíme, že nikdo kompetentní nechce do politiky? A proč se nedivíme, že ti nejvlivnější nenesou žádnou odpovědnost?
Petr Stuchlík
Český podnikatel a finančník, kandidát za hnutí ANO na pražského primátora. Je spojen především se společností Fincentrum, kterou společně s Martinem Nejedlým vybudoval a prodal skupině Swiss Life. V roce 2001 prodal internetové aktivity Fincentra mediálnímu domu MAFRA, kde vybudoval obchodní část iDNES.cz a později řídil regionální pobočky a všechna elektronická média. Do roku 2018 v rámci Fincentra řídil mediální projekty hypoindex, investujeme.cz a další. Mezi lety 2014 a 2019 provozoval pražská rádia Classic Praha a Expres FM, která prodal skupině Seznam. Občas přispívá do různých českých médií, v září 2021 například na Seznam Zprávy otevřel problém rychle rostoucí inflace. Od roku 2002 vyhlašuje ocenění Mastercard Banka roku.
