KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Je téměř hotovo. Pokud se nestane nic mimořádného a velká mediální novela projde legislativním procesem, připlatí si české firmy i domácnosti za sledování veřejnoprávních médií. Příjmy České televize díky tomu od příštího roku narostou o 865 milionů. Změny v placení koncesionářských poplatků ale nedopadnou na všechny stejně – jako každá nová legislativa má i tato novela své vítěze a poražené.
Ministr kultury Martin Baxa to pro INFO.CZ řekl jasně: díky velké mediální novele vzrostou příjmy České televize od příštího roku o 865 milionů korun. Místopředseda občanských demokratů už však nedodal, kdo přesně tyto peníze do kasy veřejnoprávní televize nasype.
A ministerstvo může v důvodové zprávě tisíckrát tvrdit, že „legislativa nemá žádný diskriminační potenciál“, realitou však je, že i v tomto případě existují jasní vítězové i poražení.
Podívali jsme se na to blíž. Podle Michala Šaška, náměstka na ministerstvu kultury a duchovního otce novely, zaplatí největší část ze zmíněných 865 milionů domácnosti, které už nyní koncesionářské poplatky platí.
Jde početně o největší skupinu poplatníků, v souhrnu přibližně o 3,3 milionu fyzických osob, kterým se měsíční poplatek za sledování České televize zvyšuje o 15 korun. Sečteno, podtrženo jde o 600 milionů ročně, potvrzuje Michal Šašek pro INFO.CZ.
Druhá největší částka pak jde na vrub právnickým osobám, tedy firmám. Ty by měly oproti dnešku zaplatit 300 milionů navíc, počítá Šašek.
Důvodem vyššího inkasa však není pouze patnáctikorunové zvýšení poplatku, ale i změna způsobu jeho výběru. Rozhodující u právnických osob už totiž nebude počet televizorů ve firmě, ale počet zaměstnanců společnosti. Jde o zásadní změnu, ke které se hned vrátím.
I po okleštění „sponzoringových aktivit“ přiteče příští rok do České televize 865 milionů korun
Posledních přibližně 100 milionů korun pak chce ministerstvo podle Šaška vybrat od nové skupiny poplatníků. Jde o domácnosti, které nyní nevlastní televizi a poplatky tak neplatí, zároveň však jsou „připojeni k internetu“.
A vzhledem k rozšíření definice přijímačů i na chytré telefony či počítače spadne i tato skupina mezi (nové) poplatníky. Z odhadovaného výnosu vyplývá, že podle ministerstva je takových domácností přibližně 55 tisíc.
Když se všechny dodatečné příjmy posčítají, vychází přibližně miliarda korun, která od příštího roku na navýšení připluje do České televize. Protože však velká mediální novela počítá i s mírným okleštěním sponzoringových aktivit televize, je konečná „čistá pozice“ novely na Kavčí hory právě 865 milionů.
Vítězové a poražení
Nyní už je jasnější, které skupiny naší společnosti kolik zaplatí – ovšem jak je to s těmi vítězi a poraženými?
Už ve své glose k velké mediální novele jsem upozorňoval, že jedním z největších mentálních problémů novely je změna, podle níž budou koncesionářské poplatky platit firmy. Připomínám: právnické osoby doteď platily poplatky podle počtu zařízení, nově to bude podle počtu zaměstnanců.
Důvodem, proč se to nyní mění, je hlavně rozšíření definice televizního přijímače. A protože už podle navrhované litery zákona nejde pouze o televizory, ale i o mobilní telefony, tablety a počítače, firmy by se podle „nové definice“ nedoplatily. Přesto je nový způsob výběru velmi nešťastný.
Vrátím se krátce ke „starému“ způsobu výběru. Ten cílil hlavně na hotely, penziony, či hospody – tedy na obory, které televizní vysílání poměrně významně využívají pro vlastní podnikatelskou činnost.
To dává smysl – ubytovací zařízení si díky televizi na pokoji může říct o vyšší sazbu od hosta; hostinští, kteří na ČT4 pouští finále hokejového mistrovství světa, zase nemají nouzi o zákazníky. Firmy, které žádné televize nevlastní, zkrátka veřejnoprávní poplatky neplatí. Logicky.
Firma s 500 zaměstnanci bude platit skoro čtvrtmilion měsíčně, byť nevlastní jediný TV přijímač a lidé do ní chodí pracovat, ne sledovat televizi
Nejde o hypotetické příklady. Mezi „vítěze“ mediální novely se tak počítají zmíněné hotely a penziony, kde se televizní přijímač nachází de facto na každém pokoji; ovšem pro inkaso koncesionářského poplatku je rozhodující počet zaměstnanců, který v takových zařízeních bývá spíše skromný.
S trochou nadsázky lze mezi vítěze počítat také Českou poštu. Ta totiž potenciálně získá od České televize spoustu zakázek ve chvíli, kdy bude dopisy oslovovat jednotlivé fyzické osoby s dotazem, do jaké domácnosti patří a zda platí veřejnoprávní poplatek. Jde sice o nadsázku, ta se však může stát realitou, varuje zástupce mobilních operátorů Jiří Grund v pořadu InfoTalks.
Nový princip „podle počtu zaměstnanců“ je dramaticky odlišný a bude kvůli tomu docházet k paradoxním situacím.
Namátkou: firma může mít doslova bambilión televizních přijímačů, ovšem pokud má 24 a méně zaměstnanců, od koncesionářského poplatku bude osvobozena.
Anebo na druhé straně: Firma s pěti sty zaměstnanci, která nevlastní jediný televizor (a lidé tam chodí skutečně pracovat, ne sledovat televizi), zaplatí „plnou palbu“: skoro čtvrtmilion měsíčně.
Mezi poraženými, alespoň optikou účetní bilance „má dáti – dal“, patří všechny velké podniky bez televizorů. Typicky jde o výroby a montovny. Tyto podniky budou platit koncesionářský poplatek za vlastní úspěch – za to, že vyrostly nad 500 zaměstnanců, a zákonodárce jim nyní nařídil platit novou „daň z velikosti“.
I když je pro tento typ firem zmíněný čtvrtmilion ročně nejspíš zanedbatelnou částkou, jde hlavně o symboliku.
Od papírově středo-pravicové vlády (a pravicového ministra kultury) se tyto podniky dočkávají jedné jobovky za druhou. Kromě nového výdaje pro ČT a ČRo jde třeba o zvýšení korporátní daně, ztížení najímání dohodářů, anebo nekonečné alibistické přešlapování ohledně přijetí eura.
