KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ | Česká televize hospodaří s rozpočtem 7,95 miliardy korun, Český rozhlas s 2,37 miliardami. Kdyby se peníze, které mají k dispozici, rozpočetly na jednoho diváka nebo posluchače, který je během dne sleduje, jsou nesrovnatelně dražší než jakékoliv soukromé médium v zemi. Platí je každý, kdo má doma televizi nebo rádio. A je úplně jedno, jestli na něm produkci veřejnoprávních médií sleduje nebo ne. Je to prostě plošná daň z televize a rádia. Daň, z níž se financují veřejnoprávní média.
Veřejnoprávní média ale mají pocit, že těch peněz není dost a už roky tlačí politiky, aby se poplatky zvýšily. Uspěly až u současné – papírově středopravicové – vlády Petra Fialy. Ministr kultury Martin Baxa z ODS ohlásil, že poplatky nejen zvýší, ale zaručí i jejich pravidelné zvyšování, pokud ceny v zemi půjdou nahoru.
Především však velmi výrazně rozšíří okruh těch, kdo je budou nuceni platit. Tu povinnost bude mít každá domácnost, v níž je alespoň jeden mobilní telefon. A protože domácnosti bez mobilních telefonů připojených k internetu už je podle Českého statistického úřadu jen 12,5 procenta, bude od nynějška televizní poplatky odvádět dominantní část společnosti. A to včetně firem od pětadvaceti zaměstnanců výše, u kterých navíc poplatek progresivně poroste podle počtu zaměstnanců.
Fakticky se tedy zavádí plošná televizní daň z mobilu na domácnost, u firem progresivní. A bude se pravidelně zvyšovat ve chvíli, kdy se inflace od posledního růstu zvedne alespoň o šest procent. Vzhledem k tomu, že inflace dvou procent ročně je považovaná za stabilní, dá se čekat, že se tato „televizní daň z mobilu“ bude zvedat nejméně každé tři roky.
Co teď a co potom
V současné době platí poplatky České televizi 3,3 milionu lidí. Českému rozhlasu tři milionu. Plošná daň pro každou domácnost se smartphonem, počítačem nebo tabletem – čili fakticky pro každou domácnost v České republice – znamená podstatné rozšíření okruhu těch, kdo musí veřejnoprávní média financovat.
Podle aktuálních dat Českého statistického úřadu z roku 2023 je v zemi 4,8 milionů „hospodařících domácností“. Málokterá z nich zvládne prokázat, že nemá mobil. Kdyby platil odhad statistiků, že na internetu je 87,5 procenta všech domácností, platit jich bude 4,2 milionu.
Prokazování, kdo má mobil a je připojený na internetu, je samostatná kapitola, proti níž už se teď ostře ohrazují mobilní operátoři.
Kromě peněz od domácností můžou veřejnoprávní média podle Baxova návrhu počítat i s televizní daní od firem. Těch je podle aktuálních dat v zemi 570 tisíc. Osvobozeny budou ty s méně než 25 zaměstnanci, původní návrh ovšem dosud počítal s tím, že platit budou všichni, kdo zaměstnávají víc než pěti lidí.
Ekonomika má ale dnes výrazně jinou podobu. V mnoha firmách pracují lidé na různé flexibilní smlouvy, dohody, částečné úvazky. Takže přirozeně vzniknou dohady, jak se bude výška poplatku, který stoupá s počtem zaměstnanců, vykazovat.
Především ale není na stole žádná solidní analýza, jestli televize a rozhlas ty peníze navíc opravdu potřebují. Martin Baxa pod vlivem veřejnoprávních médií argumentuje tím, že televizi se na poplatcích nepřidalo už patnáct let a rozhlasu dokonce osmnáct. Za tu dobu se přitom ceny – především po nedávné éře rekordní inflace – zvedly zhruba o polovinu. Takže veřejnoprávní média hospodaří de facto s poloviční částkou než tehdy.
To je pravda. Jenže za tu dobu se zároveň dramaticky proměnil svět informací a technologií. A nejen samotných médií. Tím se mění i zájem o zpravodajství veřejnoprávních stanic. Vyrůstají generace, kde mnoho lidí vůbec televizi nemá a přijímá informace úplně odjinud. Jenže i oni teď budou muset Českou televizi, na níž se nikdy nedívají, platit – a to jen proto, že mají mobil.
Byla by zapotřebí redefinice „veřejnoprávní služby“: Patří do ní popkultura typu StarDance?
Ministr kultury dal veřejenoprávním médiím bianco šek bez toho, aby se pro novou dnešní dobu pokusil (re)definovat, co je to skutečně médium veřejné služby. Jestli do něho kromě informací – nezávisle ověřených a objektivních –patří také všemožná dramatická a dokumentární tvorba. Protože právě přes veřejnoprávní média se financuje mnoho lidí, kteří se jí živí.
Jenže má to veřejnoprávní rozměr? V čem je to pro společnost důležité? Patří do média veřejné služby popkultura typu Star Dance, která by se díky masovému zájmu v klidu uživila na privátní komerční televizi? Podobná debata se dá vést i o různých sportovních přenosech.
Jednoduché řešení bez plošných poplatků
Nejhorší je ale samotný princip „daně z mobilu“. I pro ty, kteří obsah veřejnoprávních médií vůbec nemají zájem sledovat. Současné technologie bez problému umožňují pustit k obsahu televize nebo rozhlasu na internetu jen toho, kdo se přihlásí. Tím by veřejnoprávní média měla přehled, kdo má o jejich služby zájem, a ten by také platil Je to jednoduché. Systém plateb nebo registrací takhle běžně funguje nejen v soukromých médiích, ale u mnoha dalších služeb na internetu.
Jenže šéfové České televize a rozhlasu si zjevně velmi jednoduše spočítali, že by tak dostali výrazně méně než z plošné daně z mobilu. Tak ministra kultury Martina Baxu dotlačili k ní.
Zákonem chtějí donutit mobilní operátory, aby museli České televizi a Českému rozhlasu dodávat informace o svých klientech. Aby viděli, kdo má mobil připojený k internetu a mohli ho zkasírovat o plošnou daň z mobilu. APMS – Asociace provozovatelů mobilních sítí sdružující operátory – se ale ostře ohradila, že by se tím nabourávalo soukromí klientů.
Že politici vyhoví vlivné lobby proti zájmu svých voličů, se už skoro stává pravidlem. Také ODS daní z mobilu víc ztratí, než získá
Právě je sezóna daňových přiznání. A politici mohou pozorovat, jak moc lidem vadí například zvýšená daň z nemotivostí. Jenže kabient Petra Fialy zvedl i další přímé daně. Od daně z příjmů firem, přes sociální pojištění, pro příjmovou daň těch, kdo si vydělají více než trojnásobek průměrného platu, tedy necelých 130 tisíc korun měsíčně.
Teď zrovna ministr kultury za ODS přichází pod tlakem těch, koho živí v různých rolích veřejnoprávní média, s plošnou daní z mobilu. Vyhoví silné zájmové skupině, a zároveň tím naštve tisíce svých voličů, kteří by za televizi víc platit nechtěli.
Že politici vyhoví vlivné lobby proti zájmu svých voličů, se už skoro stává pravidlem. Ministr zemědělství Marek Výborný odmítá zrušit vyhlášku komplikující dovoz čerstvých potravin, která nám evidentně podle dat zdražuje jídlo. Snaží se tím chránit zájmy domácích výrobců potravin. Výsledkem je, že lidovci rychle ztrácí voliče. Na hranu, kde by se sami bez koalice SPOLU vůbec nedostali do sněmovny. Upřednostnění zájmu vlivné lobby proti zájmu voličů se nevyplácí. Také ODS daní z mobilu víc ztratí, než získá.
