KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Ministerstvo kultury tento týden konečně přišlo s „kompromisní“ velkou mediální novelou, která má mimo jiné řešit dlouhodobé financování veřejnoprávních médií. Legislativa navrhuje růst televizních poplatků o 15 korun a jejich dlouhodobou valorizaci o inflaci, ovšem o tento nejvíce probíraný bod jde až na posledním místě. Ďábel se totiž nachází, jak to tak bývá, v detailu.
Zapomeňte na to, že velká mediální novela je o dodatečných 15 korunách pro Českou televizi a desetikoruně pro Rozhlas. Růst cen sice vždy vyvolá emoce, ale když se od nich oprostíme, zase tak o moc nejde. Naprostá většina domácností tento výdaj ve svých peněženkách vůbec nepozná.
Mnohem vážnější obavy vyvolává bližší pohled do „střev“ nové legislativy, kterou ministr Martin Baxa původně vůbec nechtěl, pak nasadil totální tunelové vidění a nyní přišel s kočkopsem.
Zákeřnosti nové legislativy jsou minimálně ve třech oblastech. Zaprvé, koncesionářské poplatky pro firmy. Zatímco doteď právnické osoby platily za počet zařízení, nově to bude podle počtu zaměstnanců. A to je ten problém. Legislativa tím totiž mezi řádky tvrdí, že všichni ti pokladní v supermarketu či lékaři v nemocnicích na sále do práce chodí proto, aby sledovali plody veřejnoprávní novinařiny.
To je pochopitelně pitomost a že něco takového pochází z rezortu ovládaného občanskými demokraty, je zcela bizarní. Neexistuje jediný legitimní důvod, proč by firmy měly platit za veřejnoprávní vysílání, tím spíš podle počtu zaměstnanců – jde jen o to, aby se naplnil veřejnoprávní měšec. Bohužel, na úkor firem, které to při pětistech zaměstnancích vyjde na čtvrt milionu korun ročně.
