Jedním z častých argumentů, proč by Ukrajina měla zahájit jednání s Ruskem o uzavření míru, je rozdílný počet obyvatel obou států – Rusko má třikrát víc obyvatel než Ukrajina, a proto prý musí nutně vyhrát válku. Realita je ovšem mnohem složitější, a to z řady důvodů.
Začněme trochu oklikou přes „zbytečné“ sociální vědy. V jakémkoli akademickém článku není pravděpodobně nudnější pasáž než ta, která se týká metody, s níž dotyčný autor (či autoři) pracoval. Jedná se o soubor postupů, které vedly k závěrům, jež autor následně představuje. Zároveň však jde o nejdůležitější, či aspoň jednu z nejdůležitějších částí textu. Pokud autor použije nesprávnou metodu nebo v ní má nějakou chybu, přehmat či pominutí, bývá článek odmítnut. Naopak její kvalitní zpracování může inspirovat jiné autory k rozvinutí metody ve vlastním výzkumu.
Právě u srovnání počtu obyvatel Ukrajiny a Ruska metodologie nesedí velmi výrazně. Nejde přitom jen o to, že nemusí souhlasit počty mužů ve věku 18-30 let v poměru k celkovému obyvatelstvu. Daleko větší problém je se základnou vhodnou pro armádní odvody.
Rusko po invazi na Ukrajinu a také po vyhlášení „částečné“ mobilizace opustilo velké množství lidí, rekrutujících se právě ze skupiny, která armádu zajímá nejvíc. Mluví se o vlně zhruba 700 tisíc lidí, což je sice seriózní, ale stále jen odhad. Zároveň se však část těchto lidí vrátila poté, co získali pocit, že mobilizace není takovou hrozbou. Opět, pracujeme jen s odhady, ale ty sahají někam ke 150 tisícům. Jde o pro armádu relativně „použitelné“ rekruty. Důležité je slovo relativně, ale o tom později.
Pokud máme na ruské straně malou jistotu, s ukrajinskou je to snad ještě horší. Rusko okupuje část ukrajinského území nad rámec toho, co už drželo po roce 2014. Kolik lidí, kteří obývali tato území, odešlo do Ruska či zůstalo součástí „milic lidových republik“, je víc než nejasné, stejně tak jako kolik se jich přesunulo na ukrajinskou stranu. Rusko si nemůže do svých statistik jednoduše připsat všechny muže, kteří doposud na těchto územích žili, ale do svých řad je nemůže všechny započítat ani Ukrajina.
Druhým faktorem je odchod Ukrajinců do Evropy. Není nutné si dělat iluze, že každému leží osud vlastní země na srdci tolik, aby kvůli ní riskoval život. Po únoru 2022 tak do Evropy odcházely nejen ženy a děti, ale Ukrajina přicházela také o muže v produktivním věku. Může se nám to nelíbit, ale taková je prostě realita. Opět, jde o něco, co snižuje disponibilní síly ukrajinské armády. Ostatně, o něčem podobném mluvil už dříve i její vrchní velitel Valerij Zalužnyj.
