KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Máme tu další kolo stesků, jak prý stát špatně odměňuje zaměstnance ve veřejném sektoru. A prý vláda musí přidat, nebo… nebo co? Nebo podají tito lidé výpovědi? To by byl jediný faktický argument pro zvýšení platů. Zbylé jsou politické, morální či emocionální – a ačkoli právě ty často rozhodují, nemají tu sílu. Navíc, lidí v eráru je moc a už teď je platíme nad poměry.
Kdo by nepřál kuchařkám, školníkům či uklízečkám více peněz? Já samozřejmě také. Ale jde o špatně položenou otázku. Správně se máme ptát: Je spravedlivé, moudré a lidské lít v naší situaci do veřejného sektoru další peníze navíc? Nelze problém řešit jinak, třeba lepší organizací? Proč ti lidé nevezmou jinou práci jinde, když je po ní zjevně poptávka? A nakonec, ale ne v poslední řadě – máme na to vůbec?
Řekněme rovnou, že pomocné profese jsou placeny mizerně. Zatímco dle zákona průměrný plat učitelů přesahuje padesát tisíc, oni mají sotva polovinu. Proč tomu tak je? A proč hromadně nepodají výpovědi? Co s tím lze udělat?
Tím nejhorším řešením je, že vláda vytáhne další prostředky ze zubožené státní kasy. Sice jde „jen“ o nízké jednotky miliard, ale přece… Opravdu je stát automat, kde odborář zmáčkne čudlík a vypadnou bankovky?
Kolem celé věci panuje nesmírná hysterie. Argumentuje se kdečím. Od lidských příběhů špatně placeného personálu přes zdanění tichého vína až po dotace Moto GP v Brně. Podívejme se ale na věc střízlivýma očima. Pro přidání opravdu není věcný důvod. Řekněme si proč.
Za prvé: O zmíněné profese je na volném trhu práce zájem a často by si například kuchařky vydělaly u soukromníka víc. Proč tedy neodejdou?
Hrozba zavírání školních jídelen by jistě byla důvodem k jednání a vládní akci.
Zřejmě mají jiné důvody než peníze. Třeba pracovní dobu a požadavky na výkon,
blízkost domova… To vše je ale třeba připočíst k platu a každý si musí sám
rozhodnout, co je pro něj po zvážení všech „pro“ a „proti“ lepší.
Za druhé: Pokud by někteří lepší práci nedostali, tak už vůbec není důvod dávat jim více. Může to znít krutě, ale to je zkrátka svoboda volby.
Zaměstnavatel musí dávat tolik, aby mu pracovník neutekl jinam. Což evidentně stát u některých špatně odměňovaných lidí riskuje (ale oni aspoň prozatím nikam nejdou, což je jejich osobní rozhodnutí). Na druhé straně těžko můžete žádat přidání, když byste jinde dostali za stejnou práci méně.
Za třetí: Není spravedlivé dále otevírat nůžky mezi soukromým a veřejným sektorem. V tom druhém jsou již nyní průměrné platy vyšší. Navíc je v něm zaměstnán milion lidí, kteří jsou placeni z daní čtyř milionů zaměstnanců v privátních firmách. A jestliže u nás v protikladu s praxí jiných zemí berou pracovníci v eráru více než v podnikatelské sféře, pak opravdu není fér apriorně tvrdit, že se ten první balík má ještě zvětšit.
Za čtvrté: Zatímco ve „vládním“ sektoru, do nějž patří zaměstnanci státu, krajů a obcí, panuje obrovská přezaměstnanost, soukromé firmy zoufale shánějí lidi a musejí spoléhat na migraci. Musíme se tedy na věc dívat obecně, nikoli jen očima nejhůře placených pracovníků eráru. I oni jsou součástí problému, jímž je parazitování státního bumbrlíčka na ekonomice. Vyřešme ho, osekejme zbytné výdaje – a tím pomůžeme také jim.
Za páté: Školství je černá díra. Ať do něj lijete, kolik chcete, výsledky dětí se v průměru stále zhoršují a ještě se zvětšuje propast mezi znevýhodněnými žáky a elitou (neboli inkluze funguje opačně, než by měla, přestože se i do ní dalo dost prostředků).
Rovněž platí, že ředitelé zkrátka pomocný personál nezaplatí čili neustálé přidávání dalších desítek miliard pomáhá učitelům, ale už nikomu dalšímu. Finance ve školách jsou, jen nejdou těm kuchařkám.
Do školství letos přiteče přes 200 miliard korun. Fakt se tam nenajde něco pro kuchařky, uklízečky, školníky?
Za šesté: Školství je špatně organizováno. Máme tisíce samostatných škol a vláda nemá dostatečnou kontrolu, zda jí vydávané prostředky jdou na cíle, jaké si stanovila. Do regionálního školství letos přiteče téměř 200 miliard korun. Fakt se tam nenajde něco pro kuchařky, uklízečky, školníky? Napřed ať vláda zajistí efektivnější vydávání prostředků a pak se případně bavme o přidání. Nejspíše však nebude potřeba, když se zabrání mrhání penězi.
Když si dáme vše dohromady, je jasné, že lít do státního sektoru další peníze na platy není rozumné, spravedlivé ani solidární. To první proto, že jsme ani nezkusili dát prostor trhu a svobodě. To druhé proto, že státní zaměstnanci a odbory si již nyní vynutili v eráru lepší platy, než mají lidé u soukromníků. To třetí proto, že sounáležitost mají projevit školní společenství uvnitř, zvenčí dostávají dost, aby se postaraly o ty nejhůře odměňované.
Je mi jasné, že tímto textem mnohé naštvu. Že se dočkám tabulek, jak je to v Česku s procentem HDP vydávaným na školství ve srovnání s průměrem OECD či EU. Že uslyším, jak ředitelé už dnes sotva vyjdou. Že vláda slíbila dát víc. Že se mě budou ptát, zda bych vyžil s platem školníka.
Říkám dopředu: je mi to jedno. Co píšu, nemá za cíl bránit někomu v přidání, apeluji tím na vládu, aby nepodléhala absolutistickému požadavku, že MUSÍ přidat.
Nakonec se vše zase bude řešit „politicky“. Třeba kabinet někde vyškrábne dvě miliardy a přihodí je (snad ne na úkor zvýšení deficitu). Uznávám, že nejhůře placení zaměstnanci státu a samospráv mají opravdu málo (nejvíce si totiž vždy vylobbují ti nejsilnější a oni také zdvihají celkový průměr, a to i na úkor slabších). Ale nepřijímám vizi státu coby „stroje na dobro“, který dá každému vše, o co si řekne. Protože to nakonec vždy zaplatí ti, co nedostali.
Vláda má povinnost zajistit chod veřejných služeb v kvalitě odpovídající nákladům. A levičáci neříkají pravdu, že dáváme málo. Na stát Češi pracují o týden déle, než je průměr zemí OECD. Takže ty peníze někde v erárním pytli jsou. Pokud něco nefunguje, tak se někde musí plýtvat. Od kabinetu máme chtít zvýšení efektivity veřejné správy, ne ho nutit, aby z občanů mačkal ještě vyšší daně. Rozumíme si? Aspoň někdo snad ano…
