KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Vláda se zjevně zalekla svých původně odvážnějších důchodových plánů týkajících se prodlužování věku odchodu do penze a rozhodla se je zmírnit s odkazem na odborníky. Je chvályhodné, pokud politici berou v potaz odborné názory. Jako logičtější vysvětlení se však jeví to, že si pětikoaliční představitelé uvědomili blízkost voleb a fakt, že jejich plán na uzákonění relativně rychlého zvyšování důchodového věku neznámo jak dalece nad 65 let je mezi občany a potenciálními voliči nepopulární.
Koaliční šéfové se nakonec shodli, že nebudou prosazovat tak radikální postup zvyšování penzijního věku. Ten je zatím limitován číslovkou 65. Podle návrhu penzijní reformy, která leží na stole, měl růst relativně rychle neznámo kam. Ale poroste pomaleji.
Šéfové vládní koalice kývli na to, aby byl upraven zamýšlený automatický mechanismus. Podle něj se měl věk odchodu do důchodu původně zvyšovat až o dva měsíce za rok. Nově by to mělo být maximálně o „pouhý“ měsíc za rok. To sice vypadá jako malichernost, ale v důsledku to je citelné změkčení původně divokého plánu.
Své rozhodnutí koaliční předáci opřeli o reakci odborníků, kteří svůj názor zdůvodňovali tím, že by jinak hrozily „bezdůvodné rozdíly“ v době pobírání důchodu. Jak vyplynulo z této nečekané reakce vládních špiček, politici si na poslední chvíli uvědomili, že jde o téma ožehavé, které potenciálně zajímá v podstatě každého, kdo myslí na svou starobní penzi.
Názor odborníků se tak před volbami (letos krajské a senátní, příští rok sněmovní) dobře hodil, aby ministři mohli vycouvat z toho, co navrhli dříve. Budiž řečeno rovnou: pomalejší růst věku odchodu do důchodu nad 65 let neznamená, že by měl být stanoven nový, ale pevný strop. Povedlo se jen zpomalit tempo věkového úprku vpřed.
Je na místě uvést, že nejen další zvyšování důchodového věku, ale celý přístup k reformě penzí (která se ale fakticky smrskla na zkracování doby strávené „v důchodu“) je i přes vycouvání z rychlejšího navyšování věku nutno považovat za rozporuplný a diskutabilní, a to s ohledem na faktory, které nejsou zohledňovány nebo jsou zcela zamlžovány.
Existují body, jež popírají smysl, ale i politickou (nikoliv právní, ta je pochopitelně v pořádku) legitimitu toho, aby vláda uzákoňovala nový důchodový systém s fakticky nekonečným, nezastropovaným důchodovým věkem na desítky a desítky let dopředu. Stále a znovu se vynořují pochybnosti, zda je opravdu tak nutné prolamovat hranici 65 let věku, který dnes platí a měl by být dovršen v roce 2030.
Je málo známým faktem, že počet penzistů u nás v posledních letech mírně klesá, zatímco počet plátců do systému solidně roste. Výsledek této nerovnice je však už několik let stejný: důchodový systém je v deficitu v řádu desítek miliard, přičemž loňských mínus 73 miliard je toho typickým příkladem.
Důvodem tak velkého deficitu je stagnující ekonomika a vysoký růst penzí, jež reagovaly na státem vytvořenou inflaci. Na vině zcela jistě nebyl úbytek plátců a nárůst počtu penzistů, jak by se lidé mohli pod vlivem předem daného paradigmatu domnívat.
Na poměru mezi počtem důchodců a ekonomicky aktivních osob nezáleží tak zásadně, jak je neustále mnohými tvrzeno.
Počet tuzemských starobních důchodců dosáhl letos v červnu 2,372 milionu osob. Přičemž na konci roku 2019 u nás bylo 2,414 milionu starobních důchodců. Za pět let tak počet důchodců poklesl. Počty pracujících naopak rostou. Podle údajů ČSÚ se v pololetí letošního roku počet pracujících ve věku 15 a více let meziročně zvýšil o 103 tisíc osob na celkových 5,167 milionu.
Nárůst počtu plátců do systému potvrzuje i Česká správa sociálního zabezpečení, která uvádí, že na konci letošního června dosáhl počet zaměstnanců a živnostníků odvádějících peníze do důchodového systému celkem 5,407 milionu osob. Před dvěma lety to bylo 5,337 milionu osob.
Jistě, demografické trendy mohou do budoucna naznačovat opačný trend. Na druhou stranu, předvídání budoucnosti v ekonomice bývá ošidné. Nezapomínejme například na „pozitivní migraci“ (osob, které k nám přicházejí za prací, nikoliv za sociálními dávkami). Odnikud zaručeně neplyne, že se podíl mezi plátci do systému a penzisty musí radikálně měnit.
Navíc, důchodový věk se podle platné legislativy bude průběžně prodlužovat až do roku 2030 na již zmiňovaných 65 let, což také sníží tempo nárůstu nových důchodců. Z čehož je možné vyvodit zásadní zjištění. Ukazuje se, že na poměru (podílu) mezi počtem důchodců a počtem ekonomicky aktivních osob nezáleží tak zásadně, jak je neustále mnohými tvrzeno.
