KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ | Nezvládnutá migrace a stárnoucí společnost. Největší politická témata Evropy, která ovlivňují a v příštích letech budou ovlivňovat a rozhodovat každé volby.
Pokud je náhodou nevytlačí aktuální události jako vysoká inflace nebo pandemie. Migrace a důchody jsou nejdůležitější dlouhodobě. Jsou to přesně věci, které životní úroveň lidí ovlivňují nejvíc: bezpečí a prosperita.
Andrej Babiš, který dlouhodobě pracuje s detailními průzkumy společenských nálad, to moc dobře ví a chová se podle toho. Proto nejvíc ze všeho mluví o ochraně před migrací. A tvrdě brání zásahu do penzí, především zvyšování věku odchodu do důchodu.
Právě migrace a důchody jsou dvěma klíčovými tématy parlamentních voleb ve Francii, o nichž mnozí mluví jako o přelomových volbách Páté republiky. Protože vůbec poprvé mohou přivést do vlády Národní sdružení Marine Le Penové – stranu, která se dosud vždy od moci držela co nejdál takzvaným „sanitárním kordonem“.
Co se vlastně ve Francii stalo od dubna roku 2022, kdy Emmanuel Macron převálcoval Marine Le Penovou suverénně v prezidentské volbě a získal svůj druhý mandát? Co Francouzům provedl, že je mezi nimi aktuálně tak moc neoblíbený?
Situace s nezvládnutou migrací je v zemi s miliony muslimských přistěhovalců setrvalý problém. Za Macrona ovšem přistěhovalectví – na rozdíl třeba od Německa nebo Británie – nijak výrazně nezesílilo. Francie rozhodně není zemí, která by je lákala. Proto sledujeme ty dlouhé fronty v Calais na cestě do Británie, kam se touží dostat.
Vážné problémy představují přistěhovalci z druhých a třetích generací, občané francouzské republiky, kteří se nikam vyhostit nedají.
Macron je na evropské poměry vůči migraci velmi ostrý, francouzské přistěhovalecké zákony patří k nejpřísnějším v Evropě. Ovšem s postupujícím časem samozřejmě ubývá trpělivost lidí se situací, kde už je pohyb v mnoha čtvrtích a městech vysloveně nebezpečný.
Francouzi ale Macronovi hlavně nemohou odpustit, že jim sáhl na důchody. Přesněji řečeno posunul věk odchodu do důchodu z 62 na 64 let. Prodloužil povinnou dobu, kterou před penzí musí odpracovat. A zrušil speciální dřívější důchody pro některé profese. Přesně to, co u nás aktuálně prosazuje Marian Jurečka.
Fiala lidem jen vymývá mozky. Vládní důchodová reforma nedává smysl vůbec v ničem, má jasno Maláčová
Zásah do důchodů byl pilířem Macronova druhého mandátu. Jako bylo uvolnění tuhého pracovního práva klíčovou agendou toho prvního. Se zásahem do důchodů však narazil na tvrdý odpor.
Paříž hořela v milionových demonstracích, které trvaly dlouhé týdny. Macron, který už v té chvíli neměl v parlamentu většinu, prosadil zásah zrychlenou procedurou bez schválení v Národním shromáždění, k čemuž mu ústava dává právo.
Francouzi to nepřijali. Nemohou to Macronovi odpustit. A trestají ho za to už ve druhých volbách. V evropských a teď v parlamentních. Jako trestali ODS v krajských volbách roku 2008 za poplatky u lékaře.
Takže – jak Le Penová, tak levicová koalice, kteří v prvním kole voleb Macronovu stranu porazili, slibují snížení důchodového věku. Le Penová zpátky na 62 let, což je návrat před Macronovu reformu z roku 2022. Vůdce levice Jean-Luc Mélanchon chce jít až na 60 let. Před rok 2008, kdy důchody oddálil tehdejší republikánský prezident Nicolas Sarkozy.
Kdyby dostali šanci své sliby splnit, jen do roku 2027 – v případě plánu Le Penové – by to Francii stálo 58 miliard eur (cca 1,421 bilionu korun). Proto se investoři tak děsí, že by případná legislativní většina Národního sdružení prudce zvedla už tak vysoké státní dluhy, které dosahují 111 procent HDP.
Penze jsou mimořádně citlivé téma všude. Musejí ho řešit všechny vlády v zemích, kde se ještě důchody nepřizpůsobily stavu, kdy těch, kdo je berou, bude stále přibývat – a těch, kdo pracují, bude naopak stále méně.
Pokud to neudělají, budou se propadat do stále hlubších dluhů. A investoři, kteří vládám půjčují, je nebudou tolerovat. Budou stále zvedat úroky, a tím dluhy dál prohlubovat. Jsou to těžké důchodové pasti.
Obrovská lekce pro politiku. Macron se do ní odvážně pustil. Teď za to platí. Jeho příběh bude určitě varováním pro ostatní.
Spolu s jedním z nejlepších evropských akademických ekonomů Filipem Matějkou, který se zabývá behaviorální ekonomií, jsme se s vydavatelstvím Czech News Center v rámci projektu Smlouva pro Česko, v němž chceme zatáhnout lidi do rozhodování o směřování ekonomiky, jako do prvního tématu pustili právě do penzí.
Máme v rukou zcela unikátní průzkum, v němž nám na speciálních kalkulačkách odpověděly tisíce čtenářů titulů CNC a také INFO.CZ, jak si své budoucí penze představují a co je pro ně priorita. Stejný výzkum pro nás udělala na reprezentativním vzorku společnosti agentura IPSOS.
Máme výzkum, který tady v tomto rozsahu a hloubce zatím nikdo neměl. Detaily zveřejníme v příštích týdnech. Vychází z něj, že lidé nechtějí do penze odcházet později než v 65 letech. Chtějí důchod na úrovni poloviny průměrné mzdy a raději budou platit vyšší daně, než aby pracovali do vyššího věku nebo měli nižší důchod.
Nyní se snažíme jejich motivaci porozumět a přijít na to, co je k takovému postoji ke stáří vede. Na důvody, proč dávají přednost časnému důchodu před nižšími daněmi, se jich ptáme v anketě (vyplnit si ji můžete výše v článku).
Pro politiky může být poznání skutečných motivací dobrou lekcí, aby pochopili, jak lidé o důchodech přemýšlí. Aby nedopadli jako Emmanuel Macron. Ten posunul Francii u důchodů správným směrem – jenže většina jejích občanů to nepřijala a za zvýšení penzijního věku ho teď tvrdě trestá.
