KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Premiér Petr Fiala a ministr zemědělství Marek Výborný se při příležitosti návštěvy zemědělského veletrhu pochlubili „zkrocením“ inflace a snížením cen potravin v Česku. Ryze formálně a z jistého pohledu mají pravdu. Objektivní realita je však o to více zneklidňující.
Ceny sice již nerostou tak prudce jako před 2 lety, ale nelze mluvit o jejich snižování. A pokud u některé potraviny skutečně ke snížení došlo, „zásluhu“ na tom má spíše přirozený tržní vývoj než politické umění vládních činitelů.
Ministr zemědělství Výborný označil ceny tuzemských potravin za přiměřené s tím, že vláda tlakem na prodejce zařídila snížení inflace na dnešních 2,5 procenta. Premiér Fiala uvedl, že našel „správné řešení“, jak snížit ceny potravin a pochlubil se tím, že došlo k jejich zlevnění o 3,8 procenta proti loňskému roku. Na druhou stranu, Fiala a jeho vláda čelí sžíravé opoziční kritice, že právě oni jsou viníkem dnešní „drahoty“.
Není důvod jásat
Je pravda, že ceny potravin v Česku meziročně a v průměru mírně klesly. K uspokojení, natož ke chvále či sebechvále v otázce vývoje cen u nás však není sebemenší důvod. A už vůbec nelze souhlasit s tím, že jsou ceny přiměřené; tedy pokud Výborného výrok nelze chápat tak, že jsou přiměřené krajně negativním okolnostem a tomu, na co si už obyvatelé museli zvyknout.
Každý, kdo chodí dlouhodobě nakupovat potraviny, musí z přímé zkušenosti potvrdit, že ceny v obchodech za inkriminované kritické období (tj. zhruba od září 2021, až do dnešní žhavé současnosti) dramaticky narostly a nadále rostou, i když už ne všechny a ne prudce.
Podle údajů ČSÚ za letošní červenec klesly meziročně ceny potravin a nealkoholických nápojů o 3,1 %. Faktem je, že v červenci (rovněž podle dat ČSÚ) klesly ceny v zemědělství meziročně o 3,7 %, když v červnu to bylo dokonce o 7,5 %. Podstatné je však uvést, že současný mírný pokles oproti loňskému roku je dán hlavně tím, že před rokem došlo vlivem tržních faktorů, jako je horší úroda, k citelnému zdražení.
Takže loňská srovnávací hladina byla tak vysoko, že nyní – i vzhledem k lepším letošním tržním podmínkám – vidíme mírné meziroční zlevnění. Ale statistika je jen statistika. Některé potraviny v červenci v průměru meziročně zlevnily, jako třeba mouka, drůbeží maso či vejce. Ale jiné opět zdražily: máslo dokonce o 15,2 %, čokoládové výrobky o 16 % a nealkoholické nápoje o 3,4 %, atd.
Je proto bezpodmínečně nutné zdůraznit řadu kritických faktorů, na něž se zapomíná. Především, vyvozovat ze „zkrocení“ tuzemské inflace – která letos v únoru spadla na 2 %, ale v květnu už byla zase na 2,6 % – a z kosmetické korekce cen potravin závěr, že u nás dochází ke zlevňování, je zásadní nedorozumění, potažmo terminologický omyl.
Snižování míry inflace (k čemuž opravdu dochází) totiž neznamená snižování cen. Snižování inflace (pokud ovšem inflace neklesne na nulu či do záporných čísel, což se neděje) znamená „jen“ to, že ceny (myšleno, nejen ceny potravin) meziročně už nerostou tak dramaticky rychle jako v dřívějším období. Ale nadále rostou.
Když se podíváme na méně často citované statistiky, vidíme, že souhrnná inflace za uplynulé tři roky se nyní pohybuje kolem 31 %. To znamená, že dnešní ceny jsou (ve statistickém průměru) o 31 procent vyšší než v červenci roku 2021.
Nejhorší situace z tohoto pohledu byla letos v dubnu, kdy ceny byly o téměř 33 procent vyšší než před třemi lety. Existují přitom i jiné analýzy, jež tento kumulovaný nárůst cen odhadují na ještě vyšší čísla. Suma sumárum, naše země prodělala cenový šok, respektive skok vzhůru. A tento růstový trend se nezměnil. Růst cenové hladiny v Česku pokračuje, i když už ne tak dramaticky, jako když v září 2022 dosáhla inflace děsivých 18 procent.
