KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Nové klimatické daně nebudou. Tedy zatím… Pokud se nestane zázrak a do roka nepadne Green Deal, brzy budeme mít dražší paliva, dopravu, topení, bydlení a vlastně všechno. Na vině je rozšíření systému povolenek. O tom už se rozhodlo a současná i minulá vláda byly u toho. Nyní se hraje o to, kdo si vytáhne Černého Petra (či Andreje). Neboli které sestavě budou lidé tuhle šílenost spíš vyčítat.
Emisní povolenky již patnáct let zdražují elektřinu, teplo a průmyslovou výrobu. Nově se má platit i za paliva v dopravě a topení doma (tzv. EU ETS II).
To se ujednalo už za Babiše a definitivní znění se přijalo za českého předsednictví loni. Jistěže nejde o populární opatření. Proto se minulý a Fialův kabinet dohadují, „kdo za to může“. Dnešní jednání garančního výboru pro životní prostředí poněkud připomínalo orientální bazar.
Poslankyně Berenika Peštová za ANO, Lukáš Vlček ze STAN, Václav Král z ODS a ministr životního prostředí Petr Hladík z KDU-ČSL se přeli, kdo co udělal, zavinil, nebo naopak na co zapomněl.
Smlouvání trhovců bylo místy zábavné, ale nemohlo zastřít fakt, že jsme v háji. O což se ani nikdo nesnažil. Zástupci koalice nehájili samo rozšíření systému emisních povolenek (komu by se také chtělo), jen se snažili vysvětlit, že se rozhodlo již za minulé vlády.
Zatím se pořád pouze utahují šrouby, na žádné zmírnění, či alespoň zreálnění Green Dealu nikdy nedošlo.
Tohle je typické a poučné. Celý Green Deal je od počátku tlačen „salámovou metodou“. Schválí se závazný plán, ale bez konkrétních opatření a čísel. To počká na další období. Cílem je rozprostřít odpovědnost na více vlád a také odsunout negativní dopady na později, aby se premiéři a ministři tolik „necukali“, když nemusejí ihned platit politickou cenu za zelené nesmysly. Ten okamžik se ale v případě EU ETS II blíží a nikomu se nechce zatáhnout účet.
A bude to pořádně drahé. Cena benzínu a nafty se má okamžitě zvýšit cca o tři koruny, když započítáme i DPH. To ovšem platí pouze tehdy, když cena těchto nových povolenek nepřesáhne strop 45 euro za tunu CO2.
Evropská komise sice slibuje, že kdyby to hrozilo, zvýší jejich počet v oběhu. Zároveň ale přiznává, že fakticky mohou stát i dvakrát až třikrát tolik (protože u těchto hranic se počítá s dalším tištěním uhlíkových odpustků).
Mohlo by se klidně přihodit, že paliva zdraží o devět korun. Objevují se i vyšší sumy. Jde ovšem o pouhé spekulace.
Což je přesně to správné slovo. Protože emisní povolenky se stávají předmětem velkých obchodů provozovaných bankami, investičními fondy a každým, kdo má dostatek hotovosti. Jde o lukrativní byznys s jistým a vysokým výnosem, který zajišťuje půl miliardy spotřebitelů v Evropské unii. Zisk spekulantům platí každý z nás.
Tohle je další ze zločinů Zeleného údělu. Nejen že přímo ničí evropskou energetiku, průmysl a zatěžuje občany novou formou daní. Navíc nepřímo umožňuje špinavé kšefty s povolenkami, které šroubují jejich cenu a vyvádějí stovky miliard euro mimo EU, do kapes bohatých bankéřů a podílníků fondů. Takže ani neslouží původně zamýšlenému účelu „zelené“ transformace. A nyní se spekulantům nabízí další snadný výdělek.
Už dlouho se mluví o tom, že se obchodování s povolenkami omezí jen na ty, kteří je potřebují. To dává logiku. Když je někdo úspěšnější ve snižování emisí, tak mu tyto bony zbudou a může je prodat někomu, komu se to vyplatí spíše než investovat do nových technologií.
Takhle to původně bylo myšleno. Ale když jsou ty cenné papíry veřejné obchodovatelné, vstupuje do hry nový faktor. Pak slouží k zisku a nikoli k omezení produkce skleníkových plynů.
