KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Lídři dvaatřiceti členských zemí Severoatlantické aliance podle očekávání schválili další významnou vojenskou pomoc Ukrajině, dohodli se na jejím zefektivnění a ujistili Ukrajince, že jejich směřování do aliance je „nezvratné“. V době, kdy narůstá únava z protahující se války a sílí „chcimírovské“ tendence jak v Evropě, tak v USA, to není málo.
„To, co dnes společně děláme, povede k tomu, že Ukrajina vstoupí bez zdržení, jakmile nazraje čas. Nejde o to, zda se to stane, ale jen o to, kdy k tomu dojde,“ vyložil diplomatické formulace závěrečného usnesení generální tajemník Jens Stoltenberg.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj tentokrát nežehral, aspoň ne tolik jako loni po summitu ve Vilniusu.
Formulaci o „nezvratném“ směřování ke členství se povedlo prosadit přes výhrady Maďarska a Slovenska. Krom toho obsahuje usnesení pasáž o tom, že NATO poskytuje Ukrajině „most“, po kterém přejde do aliance, jakmile pro to budou splněny podmínky.
„Máme neuvěřitelně robustní balík, který bude zveřejněn v příštích dnech a který pro Ukrajinu představuje jasný, silný a dobře osvětlený most ke členství v NATO,“ řekl americký ministr zahraničí Antony Blinken.
V tuto chvíli není úplně jasné, co všechno měl na mysli. Spojenci se dohodli, že Ukrajině poskytnou vojenskou pomoc za dalších 40 miliard eur. Budou své nabídky činit individuálně a bilaterálně, ale nově bude celé toto úsilí koordinovat NATO, jeho nově zřízený úřad NSATU (NATO Security Assistance and Training for Ukraine).
Nepsaným důvodem této změny – dosud tuto roli plnily USA v tzv. ramsteinském formátu – jsou nadcházející volby v USA, tedy nejistota spojená s případným návratem Donalda Trumpa do Bílého domu.
A protože každý summit si zaslouží nějakou senzaci, nebo aspoň novinku, vyrukoval Blinken s oznámením, že americké stíhačky F-16 darované Dánskem a Nizozemskem jsou už na cestě na Ukrajinu a že se během léta zapojí do bojů.
Alianční státy se zavázaly dodat Kyjevu zatím sedm desítek těchto strojů, další by mohly následovat; Zelenskyj jich požadoval přes 120.
Zároveň bylo oznámeno, že Spojené státy, Německo a Rumunsko poskytnou další protivzdušné baterie Patriot, Nizozemsko náhradní díly a Itálie protiraketové systémy SAMP-T.
Tyto kroky rezonovaly ve Washingtonu silně na pozadí informací o pondělním ruském útoku na řadu měst včetně Kyjeva, kde byla terčem také dětská nemocnice. Zemřelo přes 40 civilistů včetně dětí; vypadalo to jako přímý vzkaz Kremlu na adresu summitu NATO.
Protiletecká obrana zůstává tudíž z hlediska západních dodávek prioritou číslo jedna; USA oznámily, že je maximálně urychlí.
Nejenže se ukazuje, že ukrajinská města nejsou dostatečně chráněna, ale od nynějška bude třeba také významně posílit ochranu letišť, z nichž budou operovat letouny F-16. Bylo by neblahé, kdyby měli Ukrajinci o některé čerstvě dodané „efšestnáctky“ hned přijít.
O čem se na summitu nemluvilo
Vrcholná zasedání velikých mezinárodních organizací, jako je Severoatlantická aliance, bývají pečlivě připravována a nesnesou improvizaci. A to přesto, že hlavní starostí NATO není v tuto chvíli další podpora Ukrajině, ale vnitřní nejistota ohledně výsledku listopadových voleb v USA.
Všichni bedlivě poslouchají, co říká Donald Trump, a pokoušejí se z toho odhadovat, jaké bude jeho chování a počínání v případě, že by se mu podařilo prezidentské volby vyhrát.
Nejsou to liché obavy. Aliance by sotva přežila, pokud by se od ní odvrátily Spojené státy. Evropští členové nejsou zatím schopni převzít štafetu. Podpora Ukrajině by nutně oslabila a spolu s ní také odstrašovací síla a věrohodnost NATO.
Donald Trump nikdy jasně neřekl, že by chtěl USA z aliance vyvést, ale řekl dost na to, aby zasel obavy a nedůvěru. Mezinárodní sešlost lídrů svrchovaných států se však nemůže veřejně hrabat v domácí politice jedné členské země, byť její vývoj bude mít i pro ně zásadní dopady.
I jindy výřečný Zelenskyj byl ohledně tohoto tématu zdrženlivý. Připomněl, že si s Trumpem v minulosti dobře popovídal a doufá, že to tak bude zase, pokud se vrátí do Bílého domu.
Nejistotu však připustil: „Rádi bychom věděli, zda v listopadu budeme moct nadále spoléhat na silnou podporu USA, nebo zda budeme opuštěni,“ řekl v rozhovoru pro agenturu Bloomberg.
Český prezident Petr Pavel zaujal tím, že se sešel s republikánským předsedou Sněmovny reprezentantů Mikem Johnsonem a zavítal do think-tanku Heritage Foundation, který má blízko k Trumpovi.
Prokázal tak prozíravost i taktiku – ačkoli je Trump především nepředvídatelný politik, určitě má pro spojence USA, jako je Česko, cenu se bavit s lidmi, kteří by se mohli záhy podílet na moci, komunikovat a dělit se o své plány a vize.
Všichni přítomní také bedlivě sledovali v úterý a ve středu prezidenta Joea Bidena, který právě odmítl kritiku z řad vlastní Demokratické strany a trvá na tom, že jedině on se Trumpovi postaví. Biden se předvedl celkem dobře, byl srozumitelný a dostatečně přímý.
Pochybnosti o jeho fyzické a duševní formě nicméně nutně zaměstnávají jeho kolegy, ale jak se o něčem takovém bavit na fóru NATO?
„Otázkám vnitřní politiky se zásadně vyhýbáme,“ vyložil novinářům Stoltenberg. „Kdybych začal říkat něco, co by souviselo s vnitřní debatou ve spojenecké zemi, ve skutečnosti bych alianci oslabil.“
Stoltenberg, který v listopadu předá svůj úřad nizozemskému premiérovi Markovi Ruttemu, usiloval celkem logicky o optimistickou notu. „Ať uvnitř aliance nastanou jakékoli změny politického proudění, očekávám, že zůstane v době nejistoty stabilní a pevnou silou.“
Měl tím zřejmě na mysli také poslední diplomatické výlety maďarského premiéra Viktora Orbána, který se před Washingtonem vydal napřed do Kyjeva, pak do Moskvy, a nakonec do Pekingu.
Zajisté, maďarský výtlak je nesrovnatelný s USA, ale nepředvídatelné Orbánovo počínání, plus jeho kamarádění s Trumpem, nutně vyvolávají zdvižená obočí a skřípění zubů.
Ve Washingtonu však k žádnému dramatickému výstupu nedošlo – ostatní si prostě oddechli, že zlobivý Orbán aspoň podepsal závěrečné komuniké.
Na závěr připomeňme, že washingtonský summit byl svolán původně za účelem oslavy 75. výročí založení NATO, největšího a nejsilnějšího vojenského bloku na světě. Že poprvé ve své historii čelí velmi složité situaci vyvolané ruskou agresí, které se snaží čelit prostřednictvím podpory napadené Ukrajině. Že za této situace se většina evropských spojenců rozhodla zvýšit vojenské výdaje; dlouhodobě neutrální Finsko a Švédsko se k NATO z téhož důvodu připojily.
Takže – navzdory všem pochybnostem a obavám, velmi reálným a oprávněným, odstrašovací kapacita Severoatlantické aliance sílí, a s ní také šance na udržení míru v Evropě navzdory ruskému počínání.
