Maďarsko se ujímá předsednictví a většině v EU běhá mráz po zádech

Vytyčil pro předsednictví ostatně hodně provokativní heslo: jeho Maďarsko chce „učinit Evropu opět velikou“, po vzoru Trumpova Make America Great Again. Tedy MEGA podle MAGA. 

Smysl tohoto sloganu spočívá právě a jedině v tomto odkazu na Donalda Trumpa, jehož znovuzvolení si Orbán velmi přeje, zatímco pro většinu normálních demokratů je to noční můra. Trump také Orbána miluje jako svého nejlepšího evropského spojence. Ostatně podobně jako Vladimir Putin nebo Si Ťin-pching.

Zároveň si uvědomme, že předsedání EU není zase tak vlivné; působnost předsedající země je přesně vymezená. Maďarští ministři budou řídit ministerská zasedání „sedmadvacítky“ podle rezortů, diplomaté a experti budou předsedat pracovním skupinám. 

Velvyslanci budou podobně dirigovat Coreper, v podstatě nejmocnější mezivládní orgán v Bruselu. Zde by mohlo Maďarsko provádět jisté manévry, například upřednostňováním nebo naopak odkládáním některých témat. Zejména v Coreperu II, kde se předjednávají zahraničněpolitické či bezpečnostní otázky, bude určitě prostor pro maďarskou „kreativitu“.

Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost však nehraje v podstatě žádnou formální roli premiér předsedající země, ani její ministr zahraničí. Schůze Evropské rady řídí její předseda, což bude ještě do listopadu Charles Michel, a ministrům zahraniční předsedá Vysoký představitel pro zahraniční politiku, zatím Josep Borrell. Orbán a jeho věrný Péter Szijjártó tak nedostanou žádné další fórum pro své názory a návrhy.

Kdo poslouchal tiskovku velvyslance při EU Bálinta Ódora, mohl nabýt příznivého dojmu, že se nic nedobrého nestane. Maďarské předsednictví bude „úplně normální“, slyšeli jsme. Maďarsko se bude chovat jako nestranný prostředník a bude se snažit „upřímně spolupracovat“ s ostatními členskými státy a institucemi EU.

Jako priority si vytyčilo konkurenceschopnost, migraci, obranu, zemědělství a také kvalitu potravin. Nehodlá prosazovat pokračování Green Dealu, podporu Ukrajině za prioritu nepovažuje a z migrace se chce věnovat možnosti provádět azylové řízení s nelegálními migranty mimo hranice EU. Pozornost upře prý v této souvislosti také na tíživou otázku demografie v EU; uvidíme, co udělá, ale v oblasti podpory porodnosti nemá EU pražádné pravomoci.

Bruselští diplomaté se uklidňují nejen tímto relativně „normálním“ programem, ale zejména skutečností, že na evropském stole nebude v příštích šesti měsících zas tak moc věcí, které by Maďarsko mohlo pokazit nebo sabotovat.

Nový Evropský parlament se začne pomalu rozjíždět od září a nová Evropská komise se bude formovat do hlubokého podzimu. Evropská „mašina“ se bude točit pomaleji než obvykle.

Nehledě na to, že právě kvůli nejistotě ohledně maďarského počínání spěchala Belgie s dokončením citlivějších témat. Nečekaně dotáhla do konce nařízení o obnově přírody, proti kterému Maďarsko ostře vystupovalo. A zejména se jí povedlo zahájit přístupové rozhovory a Ukrajinou a Moldavskem, což by Orbán nedopustil. 

Nyní v tomto procesu nastane několikaměsíční cvičení spočívající ve srovnávání legislativy, takže Maďaři ani nebudou muset blamovat vetem proti otevírání prvních kapitol jednání. Předsedové EU by měli usnadňovat práci a hledat kompromisy; šermování vety jim podle nepsaných pravidel nepřísluší.

Přes všechny tyto uklidňovací argumenty panuje na začátku maďarského předsednictví nervozita. Není divu. Jen minulý týden Szijjártó potvrdil, že dál blokuje sedm miliard eur, které Ukrajina už dávno měla dostat z tzv. mírového nástroje EU, hlavně na nákup zbraní. 

Jeho kolegové z ostatních zemí museli vymyslet právní kličku, aby se jim povedlo schválit přes jeho odpor využití 1,4 miliardy eur ze zisků generovaných zmrazenými ruskými aktivy, také na nákup zbraní a munice pro Ukrajinu. Budapešť už pohrozila, že na Radu EU podá kvůli tomu žalobu.

Toto zdržování má přímé důsledky na ukrajinském bojišti, v podobě zabitých a zraněných vojáků či poničených civilních infrastruktur. Maďarsko si hraje s protějšky v EU jako kočka s myší – jakmile v něčem ustoupí, vzápětí něco jiného zablokuje. EU tak neplní své dohodnuté cíle a není schopna dostát včas svým závazkům.

Místo toho, aby se členské státy bavily o vylepšování způsobů pomoci Ukrajině, ztrácejí čas hledáním cest, jak obcházet či neutralizovat maďarská veta.

Dosud se však nebyly schopné shodnout, zda jim to vadí natolik, aby Maďarsko doopravdy potrestaly. Ve středu měli ministři pro evropské záležitosti „sedmadvacítky“ na programu opět slyšení o tom, jak Maďarsko dodržuje vládu práva. 

Belgická ministryně Hadža Lahbibová sice začátkem června řekla, že by ráda proceduru podle článku sedm Lisabonské smlouvy „dotáhla do konce“, tedy předložila návrh, aby bylo Maďarsku odňato právo hlasovat v Radě EU. Ale neudělala to. Prý nebyl čas.

Evropský parlament už loni schválil rezoluci, ve které požádal, aby maďarské předsednictví v Radě EU bylo odloženo nebo docela vyškrtnuto. Nikdo se tím však od té doby vážněji nezabýval. 

Parlament také podal žalobu na Evropskou komisi, že uvolnila deset miliard eur ze zadržovaných dotací pro Maďarsko kvůli nedostatkům právního státu; považoval to za úplatek Orbánovi, aby souhlasil s rozhodnutím o startu vstupních rozhovorů s Ukrajinou. 

Evropský soudní dvůr zatím jednání nenařídil. A v Bruselu panuje jistota, že Maďarsko využije svého šestiměsíčního privilegovaného postavení, aby dosáhlo uvolnění zbytku zadržovaných peněz z evropské kasy (kolem 20 miliard eur).

Viktoru Orbánovi zatím vše víceméně prochází. Z Ruska kupuje beztrestně lacinou ropu, plyn i jaderné palivo; staví ruskou jadernou elektrárnu. S Čínou se dohodl na bezprecedentních investicích do elektroaut i baterií. 

Jeho věrnost vůči Trumpovi z něj činí doslova mazlíčka případného budoucího amerického prezidenta. Podporu novému šéfovi NATO Marku Ruttemu vyměnil za slib, že Maďarsko se vůči Ukrajině nemusí nijak vojensky angažovat. Domácí veřejnost je do značné míry tak zpracovaná jeho propagandou, že mu nehrozí ani volební pád.

A může být hůř. Už v červenci by mohl v pařížském Matignonu zasednout ultrapravicový premiér Jordan Bardella z Národního sdružení. V září by podobná situace mohla nastat ve Vídni, v případě vítězství tamních Svobodných. V Nizozemsku se krajní pravice na moci už podílí. 

Všichni tito politikové s Orbánem souznějí, jako slovenský Robert Fico, nebo s ním aspoň sympatizují, jako náš Andrej Babiš. Italská premiérka Giorgia Meloniová (postfašistická strana Bratři Itálie) s ním udržuje nadstandardní vztah.

V Evropském parlamentu se nyní hraje o to, zda se všechna tato protievropská, národovecká a populistická fauna dokáže spojit do takové či onaké frakce, která by měla významnější vliv.

Daleko závažnější by však bylo, kdyby se další šéfové několika těchto partají vyšvihli do premiérských křesel a zasedli v Evropské radě. Například Francie, Itálie, Nizozemsko, Maďarsko a Slovensko by s 35,7 procenta obyvatel EU dokázaly vytvořit blokační menšinu schopnou zmařit jakékoli rozhodnutí, o kterém se hlasuje kvalifikovanou většinou; o jednomyslných nemluvě.

Orbán by si tak splnil svůj sen. Evropská unie by přestala fungovat. Jeho MEGA heslo by se naplnilo.