Evropská komise rozhodla o zahájení postupů při nadměrném schodku financí vůči Polsku a šesti dalším zemím EU (Belgii, Francii, Itálii, Maďarsku, Maltě a Slovensku). Důvodem je to, že deficit veřejných financí u nich výrazně překročil tříprocentní hranici. V případě Polska činil v roce 2023 5,1 % HDP.
„Doporučuji všem, kteří tvrdí, že kdyby byla u moci PiS, stalo by se to samé, podívejte se na 8 let, kdy jsme byli u vlády. Během této doby, i přes řadu konfliktů a nedostatek dobré vůle ze strany Evropské komise, nás nikdo nemohl podrobit postupu při nadměrném schodku,“ řekl bývalý premiér Morawiecki a dodal, že „vláda Občanské koalice (KO) spadla pod proceduru při nadměrném schodku pouhých šest měsíců po převzetí moci“.
Jenže ona procedura souvisí s deficitem za rok 2023, kdy byl více než 10 měsíců Morawiecki premiérem.
Prezident Institutu veřejných financí Sławomir Dudek tvrdí, že v roce 2023 si byl Morawiecki vědom, že mu hrozí procedura při nadměrném schodku, ale snažil se to před Poláky utajit, aby před volbami nerozproudil diskuzi o stavu veřejných financí. Navíc rozpočet na rok 2024 je návrhem Morawieckého vlády a předpokládal schodek 4,5 % HDP.
Po zahájení procedury Polsko čeká na konkrétní doporučení ze strany EU. Vláda bude nucena šetřit. Pravděpodobně bude EU požadovat plán na snížení deficitu veřejných financí ve čtyřletém výhledu. Polsko proto na podzim bude muset poslat do EU rozpočtový výhled na roky 2025–2028.
Onen plán bude podléhat hodnocení Komise a názoru Rady EU, který bude právně závazný. Střednědobý plán revidovaný Komisí a Radou bude pak definovat tempo růstu nákladů do roku 2028 zajišťující bezpečnost veřejných financí, tedy omezení deficitu pod 3 % HDP. Ono tempo bude právně závazné i pro další rozpočtové zákony.
Podle nových předpisů (od května 2024) platících pro proceduru nadměrného deficitu bude dohled ze strany EU pokrývat většinu výdajů, a to nejen výdajů státního rozpočtu, ale šířeji i sektoru vládních institucí, jehož rozsah je dán předpisy EU. Tento dohled se však bude týkat jen celkové výše výdajů.
Kromě toho z něj budou vyloučeny náklady na dluhovou službu a výdaje na projekty financované z rozpočtu EU. Výdaje související s národní obranou nebo jinými faktory souvisejícími s procedurou však nebudou z dohledu vyloučeny.
V praxi to znamená, že Polsko nebude mít peníze na žádné změny či projekty generující vysoké náklady. Vládnoucí koalice může škrtnout téměř všechny své volební sliby. Vláda bude asi muset revidovat i výši sociálních programů jako Rodina 800+ a roční třinácté a čtrnácté důchody.
Aby se Polsko dostalo pod 3 %, muselo by ušetřit oproti platnému rozpočtovému schodku cca 70 miliard PLN. Samotné příspěvky na program Rodina 800+ znamenají 70 miliard PLN, třináctý a čtrnáctý důchod pak 45 miliard PLN.
Už je tedy jasné, proč se vládní představitelé ošívají nad otázkami, zda budou pokračovat velké projekty jako například CPK (Centralny port komunikacyjny) – dopravní projekt nového letiště, železničního uzlu a silničního spojení.
Projekt nová vláda zarazila – nejprve audity, které měly zjistit, zda představitelé dnes opoziční PiS neporušovali zákony. Protože se ale staví rychlostní železnice a s ní je spojené čerpání evropských fondů, dochází k revizi a zúžení projektu.
Projekt je podporován více než 60 % Poláků a vláda zatím nemůže říci, že na něj nebude mít peníze. Proto se ukončení projektu posunulo o pět let.
Totéž můžeme pozorovat u stavby první jaderné elektrárny, kde byl posunut termín dokončení dokonce o sedm let. O lokalizaci druhé jaderné elektrárny nebude jen tak rozhodnuto a třetí soukromý projekt s korejskou účastí byl už úplně odpískán.
Jsou rušeny projekty rozšíření či výstavby nových přepravních terminálů na Baltu a v Polsku se pár let bude stavět pouze to, co nebude zátěží pro rozpočet a bude navázáno na financování z fondů EU.
Paradoxně dnes polskou vládu drží pohromadě pouze autorita panovníka.
V takových podmínkách může polská vláda sáhnout po netradičních, inovativních až riskantních řešeních. V roce 2014 převedla v podobné situaci zákonem „spící“ prostředky ve výši přibližně 100 miliard PLN ze soukromých penzijních fondů do „průběžného“ financování polských důchodů. Poláci dostali subkonta u důchodového úřadu a na hodnotě netratili.
Podle Donalda Tuska tehdejší vláda zachránila jejich peníze před znehodnocením v soukromých fondech a argentinským scénářem. Nynější kabinet by dnes mohl „zachraňovat“ zbytek.
Otevřený penzijní fond OFE reprezentuje v Polsku druhý penzijní pilíř a bylo v něm na konci roku 2022 168 miliard PLN. Pokud by ony prostředky byly převedeny opět na stát a OFE zrušeno, pak by akcie mnoha společností kotovaných na burze cenných papírů, které nyní OFE drží, byly převedeny do nějakého státního fondu a de facto by je spravovala vláda a mohla by tyto zestátněné podíly, ale i celé společnosti privatizovat.
V roce 2015 byl i kvůli OFE Donald Tusk na osm let odstaven od vlády v Polsku. Dnes je opět u moci.
„Lituji, že jednání vlády nejsou veřejná. Kdybyste slyšeli, co říkám ministrům, vaše uši by trnuly,“ prohlásil nedávno veřejně Donald Tusk. Premiér už totiž nevládne, ale panuje.
Po evropských volbách síla koaličních partnerů ve vládě ještě zeslábla a návrhy jejich ministrů budou nově procházet schválením vládního ekonomického výboru složeného z lidí věrných premiérovi. Teprve poté mohou být předloženy vládě. Mnohé programové návrhy koaličních partnerů tak nebudou zařazeny ani na program jednání koaliční vlády.
Protichůdnost programů koaliční polské Levice či polských lidovců je zcela zjevná, ale dramaticky narůstá mezilidská nechuť sedět spolu u jednoho stolu. Paradoxně tak dnes polskou vládu drží pohromadě pouze autorita panovníka.
