Konzervativci vyšoupli liberály z třetího místa, pro Fialu a Meloniovou to může mít zajímavé důsledky

Právě kvůli těmto okolnostem je zmíněnou událost třeba zaznamenat, i když sestavování frakcí v Evropském parlamentu pokračuje a počty jejich členů se budou ještě měnit, přinejmenším do schůze Evropské rady na konci příštího týdne. 

Nejenže se teď chodbami bruselského sídla motá pořád ještě několik desítek bezprizorních poslanců, z nichž někteří nakonec zakotví v té které partaji. Ale je zde také dynamika složité pavučiny vztahů – náklonností, odporů a vypočítavých kalkulů – vyvolávající přitažlivé či odstředivé tendence. Tím dochází k přesunům poslanců nevyhraněné orientace mezi kluby, kteří logicky prahnou po co nejreprezentativnějším zastoupení.

Na první pohled by se mohlo zdát, že jakmile ECR přeskočila liberály, měla by jako třetí největší frakce v EP získat nárok na nominaci politika z vlastních řad do jednoho ze tří vysokých úřadů. 

Připomeňme, že zatím se počítá s německou političkou Ursulou von der Leyenovou (lidovci – EPP) na druhý mandát do čela Evropské komise, portugalským expremiérem Antóniem Costou (socialisté) do úřadu předsedy Evropské rady a estonskou liberální premiérkou Kajou Kallasovou jako s novou šéfkou evropské diplomacie. Právě na tuto funkci by nyní tedy mohli mít zálusk konzervativci z ECR.

Jenže ono to tak úplně nefunguje. Zaprvé – Obnova může ještě ECR dohnat a předehnat, protože pohyby v EP zdaleka nejsou u konce. Zadruhé pak – významněji – dali čelní představitelé jak Evropské lidové strany (EPP), tak sociální demokracie a liberálů najevo, že chtějí pokračovat v dosavadní „nepsané alianci“. 

Dohromady disponují v parlamentu pohodlnou většinou 406 ze 720 křesel. Nic jim tedy nebrání si rozdělit „top jobs“ mezi sebou, bez ohledu na posilující ECR.

Pokud se ovšem tato frakce udrží na třetím místě, bude mít v novém EP daleko větší slovo než dosud. Získá nárok na vyšší počet klíčových funkcí, jako jsou předsedové výborů či zahraničních delegací. A její členové se budou úspěšněji ucházet o role zpravodajů a stínových zpravodajů pro důležitou legislativu. I na chod svého sekretariátu dostane víc peněz. 

Toto vše má v tuto chvíli už vlastně jisté – vždyť v končícím EP disponovala jen 69 mandáty. Na politickou orientaci EP a tím i celé EU to bude mít vliv.

Dalším trumfem ECR je to, že jeho nejsilnější národní složkou jsou Bratři Itálie, strana premiérky Giorgie Meloniové, tedy nejvyšší političky třetího největšího státu EU, s vlivem v Evropské radě. Právě ona v pondělí torpédovala dohodu na nejvyšší úrovni o výše zmíněných třech jménech, protože ji zástupci tří stran – Donald Tusk za EPP, Pedro Sánchez za socialisty a Emmanuel Macron za liberály – upekli bez ní.

Meloniová zatím nedala jasně najevo, co chce; jisté je, že usiluje o co největší vliv. Kolegům v Evropské radě vyčetla, že nevzali v úvahu výsledky eurovoleb, ve kterých ECR významně posílila. Baví se často s maďarským Viktorem Orbánem či s bývalým polským premiérem Mateuszem Mazowieckým. Kolem stolu Evropské rady má však jen jednoho „spolustraníka“, a tím je Petr Fiala.

Ten se ostatně k tažení své stranické kolegyně přidal, ale jen opatrně: „Pravidla jsou jasná, nominace na vrcholné posty v evropských institucích musí respektovat politické a zeměpisné zájmy,“ napsal na síti X. A aby to aspoň trochu vysvětlil, dodal: „Česká republika je ve středu Evropy – naše budoucí portfolio to musí zohlednit.“

Zatímco český premiér se tedy v mocenském boji na evropském kolbišti zatím drží spíše zpátky, Meloniová, Orbán či polští politikové z Práva a spravedlnosti (PiS) se nadále opájejí představou, že by se podařilo propojit ECR s ultrapravicovou frakcí Identita a demokracie (ID) – dohromady by vygenerovaly v tuto chvíli 141 mandátů, takže by se staly druhou největší silou v EP. 

Vezmeme-li ovšem v úvahu, co všechno je rozděluje, jeví se jejich spojení, byť do nějakého volného „bloku“, spíše nepravděpodobně.

Například desítku poslanců za maďarskou vládní stranu Fidesz, kteří velmi stáli o zakotvení v ECR, tato touha náhle opustila. Zdůvodnili to tím, že ECR otevřela náruč třem politikům z krajně pravicové rumunské Aliance pro jednotu Rumunů (AUR), která je údajně militantně protimaďarská.

Tato poslední epizoda je ukázkou, jak těžké, ba nemožné je vytvořit „internacionálu nacionalistů“, tedy propojit podle demokratických pravidel „vlastenecké“ partaje, které ovšem nejsou niterně na jakoukoli mezinárodní spolupráci nastaveny.

A jelikož ve frakci ECR mají hlavní slovo Bratři Itálie, lze předpokládat, že jejich šéfka Meloniová dala zelenou k přijetí rumunských nacionalistů možná proto, aby zkazila chuť Fideszu – nebo mu vytvořila k odchodu záminku.

Italský list Corriere della Sera tento týden tvrdil, že Meloniová už Orbánovi vyřídila, aby s přijetím svých lidí do ECR nepočítal. A zatímco Poláci z PiS by se byli nějak s Orbánovými učedníky srovnali, čeští poslanci za ODS byli rozhodně proti.

„Škatulata, hejbejte se“ spojená s utvářením politických frakcí potrvají ještě několik dní – nyní jsou zajímavá proto, že mohou do značné míry ovlivnit jednání lídrů 27. a 28. června. 

Není vyloučeno, že se ve finále nebude hrát jen o obsazení tří, čtyř klíčových funkcí, ale že do hry vstoupí i případné dělení či naopak spojování jejich funkčních období, nebo přidělování vysokých úřadů v příští Evropské komisi.

Mluví se například o tom, že by se na nejvyšší úrovni mohlo a priori rozhodnout o přidělení postů dvou výkonných místopředsedů Komise té které partaji, aby její protagonisté zvedli ruku pro konečnou plichtu. 

To by se asi moc nelíbilo příštímu předsedovi či předsedkyni Komise, ale byla by to politická daň za to, že se nakonec Evropská rada dohodne ke všeobecné spokojenosti.