KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Ministři životního prostředí členských zemí EU schválili tento týden konečně nařízení o obnově přírody, jehož smyslem je obnovit rozmanitost evropské přírody a zachránit ji pro příští generace. Výsledek byl dlouho nejistý, více než roční jednání institucí EU doprovázela řada zvratů. Vyústění umožnila až změna postojů Rakouska a Slovenska za pět minut dvanáct. Ačkoli se tedy v evropských médiích i politických kruzích šíří dojem, že „Green Deal je vyřízený“, daří se nadále, byť obtížně, schvalovat jeho důležité prováděcí předpisy.
Zákon obsahuje závazek členských států, že do roku 2050 obnoví všechny své tak či onak poškozené ekosystémy; podle evropské Agentury pro životní prostředí se to týká 80 procent stanovišť, tedy oblastí, které už mají nějaký stupeň ochrany (národní parky, chráněné oblasti, přírodní památky a podobně). Do roku 2030 mají napravit aspoň 20 procent z nich.
Každá vláda vypracuje specifický národní plán, kterým se bude řídit. Na jeho provádění budou k dispozici prostředky z evropských fondů.
Mezi hmatatelné a pozoruhodné cíle patří třeba vysazení nejméně tří miliard stromů v EU do roku 2030, tedy do šesti let, či obnova 25.000 kilometrů „volně tekoucích řek“, tedy neregulovaných toků meandrujících v krajině.
Členské státy si pak samy stanoví další mety podle domácích podmínek. Například české ministerstvo životního prostředí už ustavilo pracovní skupiny, které se tím budou zabývat.
Evropská komise původně přišla, na žádost většiny členských zemí, s ambicióznějším návrhem, který však při putování labyrintem institucí EU narážel na stále větší překážky.
Zejména v Evropském parlamentu se proti němu v pozdní fázi jednání překvapivě postavila nejsilnější Evropská lidová strana (EPP), ve snaze se zalíbit začátkem roku farmářům, kteří napříč Evropou protestovali proti všemu možnému a také proti Green Dealu.
V dohadovacím řízení mezi parlamentem, komisí a členskými státy vzala za své ustanovení týkající se ochrany stanovišť zahrnujících zemědělskou půdu.
Farmářská lobby si vymohla „záchrannou brzdu“, kterou je možné provádění zákona zastavit, pokud by ohrožovalo výrobu potravin pro obyvatelstvo. Oživování krajiny se má nicméně stát součástí zemědělského hospodaření, i když bez konkrétních parametrů.
Předsedající Belgii se nakonec v březnu povedlo návrh dotáhnout do konce. Jenže definitivní schválení v Radě EU se nestalo formalitou, jak tomu obvykle po jednání s parlamentem bývá. Na zadní se postavilo několik vlád, které původně s kompromisním zněním souhlasily.
Vypadalo to, že nařízení o obnově přírody skončí na smetišti. V poslední chvíli však dvě vlády otočily. Na ministerském zasedání hlasovalo 20 zemí pro, šest bylo proti, Belgie se zdržela (protože neměla souhlas konzervativních Flander).
Zákon tedy schválilo více než předepsaných 15 států, které dohromady mají 66,07 procenta evropské populace. Požadavek je 65 procent. Bylo to o fous.
Fronda rakouské ministryně a slovenské medvědí tanečky
Proti nařízení o obnově přírody hlasovaly nakonec Itálie, Maďarsko, Nizozemsko, Polsko, Finsko a Švédsko. Tedy vesměs země s pravicovými vládami, s účastí velmi konzervativních partají ve vládních koalicích.
Česko hlasovalo pro – a všimněme si, zákon podporovalo po celou dobu, vítá jeho schválení a připravuje se podle slov ministra Hladíka na jeho uvedení do života.
„Přijetí nařízení považují za naprosto nezbytný krok, který pomůže v boji proti úbytku biologické rozmanitosti a změně klimatu,“ řekl Hladík podle ČTK.
Schválení zákona umožnilo na poslední chvíli zejména Rakousko, jehož ministryně pro životní prostředí Leonore Gewesslerová furiantsky hodila za hlavu vládní instrukci a oznámila své „ano“.
Na její hlavu se pak snesly hromy a blesky od kancléře Karla Nehammera, který se chce dokonce obrátit na Evropský soudní dvůr, aby hlasování zneplatnil. Jeho Rakouská lidová strana podala na Gewesslerovou trestní oznámení pro zneužití veřejného úřadu.
„Pokud je v sázce zdravý a šťastný život budoucích generací, je třeba rozhodovat statečně,“ reagovala ministryně za stranu Zelených. Její postoj odráží nejen její přesvědčení a také zásadní pnutí v rakouské vládní koalici, ale je krátce před domácími parlamentními volbami vykládán jako gesto, jež má zmobilizovat upadající voličskou základnu Zelených.
Ještě pozoruhodnější otočku předvedl slovenský ministr Tomáš Taraba z národovecké SNS, který evropské nařízení zprvu příkře odmítal. Postoj změnil po výměně dopisů s Virginijusem Sinkevičiusem, litevským komisařem pro životní prostředí, kterého požádal o povolení vydávat na Slovensku výjimečné povolenky k odstřelu medvědů pohybujících se poblíž lidských obydlí.
Slovensko zažilo v posledních měsících několik silně medializovaných případů, kdy se medvědi dostali do křížku s lidmi. Pro politiky vděčné téma ochrany veřejnosti proti zlým šelmám, ovšem až na to, že evropské právo medvědy chrání jako ohrožený druh.
Sinkevičius podle serveru Politico Tarabovi odpověděl, že navržené změny slovenského zákona „podle všeho zhruba zapadají do rámce“ příslušné evropské směrnice. Hodně však záleží na tom, jak budou tyto změny v praxi aplikovány.
Taraba si nevšímal nuancí a dospěl nejen k závěru, že má od komise zelenou k výjimce ohledně medvědů, ale že se od něj také očekává souhlas s nařízením o obnově přírody. Sinkevičius však jakýkoli takový „obchod“ popírá.
Takže – EU se posunula zase o kousek při schvalování legislativy z balíku Fit for 55, tedy naplňování Green Dealu. Další návrhy jsou na cestě; ministři jednali třeba o stanovení limitů pro emise uhlíku pro rok 2040, nebo o zákonu regulujícímu „greenwashing“, tedy falešnou „zelenou“ reklamu.
Vypadá to, že Green Deal tu s námi bude tak dlouho, jak dlouho potrvají klimatické a další environmentální hrozby. Jen se na něj budeme dívat skeptičtěji, střízlivěji, kritičtěji, a tudíž racionálněji.
