KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ | Česká politika posledních let je přehlídkou voleb těch nejméně špatných ze špatných řešení. Ty chvíle, kdy by se dalo říct: tohle je výborný kandidát na ministra, premiéra nebo šéfa parlamentní komory jsou velmi vzácné. Stejné je to s výběrem eurokomisaře. Od chvíle, kdy jsme před dvaceti lety do Evropské unie vstoupili, jsme v Evropské komisi neměli skutečně výraznou osobnost. Těžkou váhu, která by byla schopná něco zásadního ovlivnit. V něčem udat směr. Asi i díky tomu jsme nikdy nedostali žádný skutečně důležitý post. Takové jsou v Evropské komisi posty ekonomické.
Pro osvěžení paměti jména českých eurokomisařů. Nejprve v roce 2004 na půl roku úředník Pavel Telička. Pak od roku 2004 do roku 2010 expremiér Vladimír Špidla se sociálním portfoliem. Po něm diplomat a ministr úřednické vlády Jana Fischera Štefan Füle jako komisař pro rozšiřování Evropské unie mezi lety 2010 a 2014 a od té doby deset let ve dvou komisích Věra Jourová, někdejší Babišova ministryně pro místní rozvoj s podivnými portfolii ochrany spotřebitele a právního státu.
Žádnou výraznou osobnost nebudeme mít ani v příští Komisi. Dnes už neexistující koalice STAN a Pirátů, která při vzniku vlády dostala právo nominovat komisaře, dodala tři jména. STAN ministra průmyslu Jozefa Síkelu a lídryni své kandidátky do evropských voleb Danuši Nerudovou. Piráti neúspěšného volebního lídra Marcela Kolaju.
Nikdo z nich není osobností, se kterou by se při vyjednávání dalo vybojovat silné ekonomické portfolio. Na první pohled je ale zjevné, že nejméně špatnou volbou je Jozef Síkela. Právě on se nejspíš příštím eurokomisařem stane. V životopise má kromě postu ministra průmyslu, který zastával za energetické krize roku 2022, i kariéru v představenstvu jedné z největších středoevropských bank, rakouské Erste.
Danuše Nerudová ani Marcel Kolaja nic srovnatelně silného ve svých životopisech nemají. To, co Jozef Síkela na postech, které zastával, předvedl, je jiný příběh.
U cen energií jednal výrazně později než vlády v jiných zemích Evropy. I jeho liknavost přispěla k tomu, že jsme měli jednu z nejvyšších inflací v celé Unii.
Naopak se vyžíval v zestátňování. Vládu přesvědčil k pořízení plynových zásobníků i plynovodů Net4Gas, za něž stát zaplatil o desítky miliard víc, než nabízel soukromý investor, jehož nabídku stát znal. Právě tento nákup už letos lidem výrazně zvedá účty za plyn. A ztráta firmy je výrazně vyšší, než se čekalo.
Jozef Síkela se také s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou dělí o kompetence při jaderném tendru na výstavbu nových bloků. Síkela minulý týden oznámil, že mu ČEZ odevzdal hodnocení nabídek korejské KHNP i francouzské Électricité de France.
Kabinet podle Síkely rozhodne do konce července. Tedy ještě před tím, než by odjel jako komisař do Bruselu. Zatím ale není jasné, kdo bude nové bloky stavět. Jestli elektrárenská firma ČEZ, v níž má stát podíl 70 procent, nebo nová zcela státní firma. Ve hře je stále alternativa, že stát vykoupí podíly soukromých akcionářů v ČEZ.
Síkela tak opustí naprosto klíčové ministerstvo, kde se čeká zásadní rozhodování o stavbě nových bloků. Proto je jméno jeho nástupce ještě důležitější než portfolio, které nový komisař získá. Obě věci ale můžou výrazně souviset. Evropská komise bude totiž schvalovat veřejnou podporu nových reaktorů. Takzvanou notifikaci.
STAN zatím jméno Síkelova nástupce nedodal. Měla by to ale být skutečně kompetentní figura. Nároky na tento post jsou zrovna v tuto chvíli velmi vysoké.
Pokud jde o portfolio pro Síkelu v Evropské komisi, premiér Petr Fiala opakovaně zdůraznil, že by mělo být ekonomické. V této chvíli jsou takové nejvlivnější dvě. Hospodářská soutěž a energetika.
Na tom prvním se rozhoduje právě o veřejných podporách, kterých v přeregulované Evropě stále přibývá. Je to mimořádně vlivný post. Komisař pro energetiku má zase na starosti vytváření pravidel a regulací v klíčovém oboru, kde se budou odehrávat obrovské změny.
V debatě se už také objevila varianta, že v nové Evropské komisi se portfolia mírně přeskládají a měl by vzniknout například nový komisař pro konkurenceschopnost. Je to ale typický úřad bez pravomocí.
Papírově to může znít dobře, ale bude to jen místo, kde se budou sepisovat koncepce – v tom je Evropská unie mistrem. Skutečná moc leží jinde.
