Evropští politici jsou nadšení, protože po více než dvou letech intenzivního jednání se podařilo zástupcům členských států a Evropského parlamentu najít konečnou shodu na znění pěti nařízení, ze kterých se skládá nový „evropský pakt o migraci a azylu“. Až vstoupí v platnost, zřejmě v únoru příštího roku, mohl by část migrantů odradit od náročné a nákladné cesty do Evropy. Strach z imigrace, zejména z muslimských zemí Afriky a Asie, by pak nemusel mít přehnaný vliv na rozhodování voličů, komu dají svůj hlas příští rok v červnových volbách do Evropského parlamentu.
Většina populistických, obvykle krajně pravicových stran, které jsou na vzestupu v mnoha zemích Unie, staví svou politiku právě na odporu vůči těmto spontánně přicházejícím migrantům, kteří obvykle směřují do Evropy za vidinou lepšího života.
Od začátku roku požádalo v zemích „sedmadvacítky“ o azyl přes 600 tisíc lidí. A ačkoli valná část zemí EU potřebuje dodatečné pracovní síly, hrozí další příliv uprchlíků ze Sýrie, Afghánistánu či Nigeru vyvolat výbuch odporu domácího obyvatelstva, který přivede k moci „národovce“ nabízející přitom dosud jen laciná hesla.
Jádrem nové úpravy, o kterém se jednalo nejúporněji, je změna režimu na hranicích zemí, do kterých migranti přicházejí. Přímo tam budou vznikat nebo budou rozšířena rozsáhlá detenční centra, kterými budou příchozí povinně procházet.
První „filtrování“ bude trvat maximálně týden a zahrne zjištění totožnosti, sejmutí otisků, fotografování, zdravotní prohlídku. Poté budou migranti buď rovnou zamítnuti a odesláni zpět do svých, případně do třetích zemí, nebo s nimi bude zahájeno azylové řízení.
Takzvané „pohraniční“ řízení bude vyhrazeno těm, kdo pocházejí ze zemí, jejichž občané dosud mají ve snaze získat azyl v EU jen nízkou, maximálně dvacetiprocentní úspěšnost, a také těm, kdo nahlásí lživé údaje nebo představují bezpečnostní riziko.
O jejich osudu bude rozhodnuto do 12 týdnů; dalších 12 týdnů budou mít úřady hraniční země na jejich vyhoštění. Počítá se v podstatě s tím, že po celou tuto dobu budou tito lidé drženi v zařízení vězeňského typu a nebude jim povoleno vstoupit na území EU; týká se to rodin s dětmi a dětí bez doprovodu. Evropská komise žádá o navýšení rozpočtu EU, aby se za evropské peníze postavily urychleně dodatečné věznice pro nejméně 30 tisíc osob.
Zbývající migranti pak podají „normální“ žádost o azyl, která by měla být vyřízena do šesti měsíců. Tito lidé nebudou zadržováni v detenčních centrech a bude jim poskytnuta nezbytná ochrana buď v zemi, kde o azyl žádají, nebo v zemi, která bude ochotna je řádně převzít. Příslušné ustanovení „paktu“ počítá s tím, že ročně bude takto „rozděleno“ kolem 30 tisíc migrantů.
Státy jako Česko, které nebudou ochotny přijímat žádné, budou podle schváleného „mechanismu povinné solidarity“ přispívat finančně do výše teoretické kvóty, která by na ně připadla – mluví se o 20 tisících eur na jednoho migranta. Česko zatím nebude platit nic, protože EU vezme v potaz vysoký počet ukrajinských válečných uprchlíků na jeho území.
Ti migranti, kterým se umožní projít azylovým řízením, budou podle kvót „rozesláni“ do dalších členských zemí. Ty státy, které na kvóty nepřistoupí, jako je i Česká republika, budou podle schváleného „mechanismu povinné solidarity“ finančně přispívat na náklady řízení nebo se podílet jinak, například financováním ostrahy vnějších hranic a podobně. Česko zatím nebude platit nic, protože EU vezme v potaz vysoký počet ukrajinských válečných uprchlíků na jeho území.
Evropští státníci byli vesměs spokojeni. Podle kancléře Olafa Scholze dojde ke snížení migrace a ochabne tlak na přetížené státy. Řecký premiér Kyriakos Mitsotakis si myslí, že pakt je „přísný, ale spravedlivý“. Všichni logicky doufají, že si mnozí migranti rozmyslí už tak nesmírně nákladnou a nebezpečnou cestu do Evropy při představě, že nutně skončí v detenčním zařízení na hranicích.
Dosavadní praxe je totiž spíše opačná – jakmile se dostanou na pevninu, například v Itálii nebo v Řecku, nechávají je úřady „jít“. Což je pro běžence lákavé. V Německu nebo v Nizozemsku to však vede k přetížení azylových center a napříč Evropou k zavádění hraničních kontrol.
Přijatý pakt ostře kritizují lidskoprávní organizace jako Amnesty International, podle kterých zavádí „špatně nastavený, drahý a krutý systém“ (jak se vyjádřily ve společném prohlášení), a „osobám, které potřebují ochranu, ztěžuje přístup k azylu“.
Naopak za nedostatečná a špatná považuje schválené řešení maďarská vláda a také český expremiér a šéf opozice Andrej Babiš. Ten považuje dohodu za „pozvání milionů migrantů do Evropy“. Ani při důkladném hledání ale nelze zatím nalézt nikoho, kdo by tento „originální“ názor sdílel.
