KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Čeští lékaři hrozí stávkou kvůli přetíženosti z neustálých přesčasů, premiér Fiala jedná v Rakousku o řešení problémů souvisejících s narůstající migrací do Evropy. Obě zdánlivě nesourodá témata mají přitom mnoho společného. Měli bychom si přestat neustále nalhávat, že problémy českého zdravotnictví vyřeší nějaké systémové změny nebo další příliv peněz z rozpočtu. Problém nedostatku lékařů bude kvůli demografickým trendům čím dál tím horší. A vyřeší ho (alespoň částečně) stejně jako na Západě jedině migrace ze zemí, nad nimiž dnes ohrnujeme nos.
Populace v nejbohatších zemích, včetně Česka, početně stagnuje a neustále stárne, což vytváří rostoucí tlak na lékařskou péči všeho druhu i zvyšování počtu jejích poskytovatelů. Jenže těch, kteří mají intelektuálně na to, aby vystudovali tak těžkou školu, jakou je „medicína“, je pochopitelně v populaci omezený počet. A vždy bude. Navíc se jedná o psychicky (a někdy i fyzicky) náročné povolání, že rozhodně ne všichni s intelektuálními schopnostmi pro studium medicíny se také stanou lékaři.
Ani lákadlo ve formě vysokých platů pro lékaře nemůže fungovat donekonečna. Existuje řada povolání (třeba ve farmacii nebo advokacii), v nichž za stejný nebo vyšší plat není nutné sloužit noční a víkendové služby a přesčasy a setkávat se přitom s bolestí a umíráním.
Z uvedených okolností vyplývá, že peníze nejsou a ani nemohou být ve zdravotnictví lékem na všechno, natož na nedostatek lékařů. Dokazuje to prostý fakt, že naprosto stejný problém s přetížeností a odchody lékařského a dalšího zdravotnického personálu hlásí nejen Česko, ale i mnohem bohatší země jako Německo, Velká Británie, Francie nebo USA. I tam chybí lékaři a ti, kteří zůstávají, si stěžují na přetíženost a psychické vyčerpání.
Kvalita péče se snižuje
Jak jsme psali už před třemi lety, průzkum mezi německými lékaři prokázal jejich většinové přesvědčení, že se kvůli tomu pomalu, ale jistě snižuje kvalita lékařské péče v zemi. „Zhruba každý druhý nemocniční lékař hlásí, že v jeho nemocnici pracuje příliš málo lékařů a on tedy musí pečovat o více lidí, než by měl. Zátěž pak roste. Celkem 61 % lékařů si stěžuje na to, že nemá dostatek času na pacienty,“ napsal tehdy s odkazem na celoněmeckou studii německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Současné stížnosti tuzemských lékařů na přetíženost a tomu neodpovídající ohodnocení tedy nejsou rozhodně žádným českým specifikem nebo odezvou na systémové chyby současné české vlády. Úplně stejné problémy trápí dnes všechny země takzvaného západního světa. Pokud by lékaři nesloužili více přesčasů, než slouží lidé v jiných profesích a neobětovali by práci velkou část svého osobního života, systém už by zkolaboval dávno. I tak se ale podle Světové zdravotnické organizace (WHO) kolaps zřejmě blíží.
Předznamenává ho v některých zemích (třeba ve Francii) vznik takzvaných lékařských pouští. Jedná se o oblasti, zejména venkovské, kde lidé nemají přístup k dostupné lékařské péči, protože tam prostě chybějí lékaři. A to nikoliv ve střední Asii nebo Africe, ale v bohaté Evropě.
„Všechny tyto hrozby představují časovanou bombu… pravděpodobně povedou ke špatným výsledkům, dlouhým čekacím dobám, mnoha úmrtím, kterým lze předejít, a potenciálně i kolapsu zdravotního systému,“ varoval Hans Kluge, ředitel WHO pro Evropu.
Přitom je podle dostupných studií a výše uvedených faktů prakticky nemožné zvyšovat počty lékařů v populaci z vlastních zdrojů. A to za jakékoliv peníze. Jediným, byť dočasným řešením, je migrace.
Záchrana v Africe?
Zatímco se dnes mnozí Češi hroutí z představy chudých Afričanů, kteří by snad při cestě za lepším životem do Evropy chtěli zakotvit v Česku, možná není daleko doba, kdy africký lékař v české nemocnici nebude výjimkou, ale normou. Podobně jako na Západě. Důvod jednoduchý.
I když lékaři migrují za platy a lepšími pracovními podmínkami i mezi státy EU, v celkovém měřítku tahle forma migrace nic neřeší. Pomoci (alespoň částečně) může pouze přistěhovalectví lékařů z těch chudých zemí, v nichž početní stavy populace rostou a přibývá i lidí, schopných vystudovat medicínu.
Děje se to ve velkém už dnes, jen se o tom příliš nemluví. Takzvaná euroatlantická civilizace doslova vysává lékařsky Afriku, kterou každý rok podle Německé nadace pro světovou populaci (DSW) opustí nejméně 20 000 lékařů a sester, ochotných pracovat za mnohem lepší platy v Evropě či USA.
„To má naprosto destruktivní vliv na kvalitu lékařské péče na africkém kontinentu,“ konstatovala už v roce 2006 socioložka Petra Meyerová ve svém článku pro lékařský časopis Deutsches Ärzteblatt.
Meyerová poukázala na to, že v britském Manchesteru ordinuje více malawiských lékařů, než kolik jich léčí pacienty v jejich domovském Malawi. A v Zambii vykonává praxi 50 lékařů z celkových 600, co jich vystudovalo během dvaatřiceti let poté, co země získala nezávislost na Velké Británii.
Bez lékařů z rozvojových zemí a zejména z Afriky by západní zdravotnický systém zkolaboval už dávno, přistěhovalectví z východní Evropy ani zdaleka nestačí. V USA každý čtvrtý lékař vystudoval jinde než ve Spojených státech. Irsko, Nový Zéland nebo Norsko ve svých nemocnicích evidují přes 40 procent zahraničních lékařů, značný podíl tvoří doktoři zahraničního původu i ve Velké Británii nebo Austrálii.
A zjevně přitom není daleko doba, kdy i v českých nemocnicích razantně poroste počet cizinců mezi lékaři, a to včetně zmíněných Afričanů. Kde bychom lékaře jinde brali? Před třemi sty lety si Evropané a Američané jezdili do Afriky pro otroky, dnes odtud vozí lékaře. A Česko, pokud si chce zachovat kvalitu zdravotní péče, zřejmě nebude výjimkou.
