Spotřeba psychiatrických léků na předpis stoupá. Našly se v domě Matthewa Perryho a přetékají jimi i domácí lékárničky českých seniorů. Vrstvení léků ale může vést k sekundárním potížím. A následky mohou být fatální. Svůj díl na tom mají i praktičtí lékaři. Někdy bezhlavě předepisují léky, které v kombinaci s jinými stav pacientů zhoršují.
Herec Matthew Perry byl přítelem všech. Těžko najdete někoho, kdo ho neměl rád. Vlastně jeden by se našel – on sám. Poté, co prošel peklem, našel alespoň částečné smíření sám se sebou. Důležité pro něj bylo pomáhat podobně „postiženým“. Věděl totiž, jak na to. Sám sobě pomohl jen částečně.
Ze
závislosti na alkoholu a drogách se vymanit dokázal, lékům
na
předpis, které začal brát po nehodě
na vodním skútru v roce 1997, nedokázal říct ne. Jestli právě
kvůli nim zemřel ve své vířivce, ukáží až výsledky pitvy.
Vicodin, opiátové analgetikum, které se v Americe předepisuje na
akutní nebo chronickou bolest, odstartoval jeho chronickou
závislost.
Polypragmázie – situace, kdy pacient dlouhodobě užívá více než 5 léčivých přípravků současně. Někdy je to skutečně nezbytné, často je to ale zbytečné a kontraproduktivní.
Bolesti (nejen té fyzické) se nedokázal bránit pouhým vtipem a sarkasmem. A stejně jako mnozí Američané si nechal předepsat léky. V jednom období jich bral až 55 denně. V lékárničce se po jeho smrti našla antidepresiva, léky proti úzkosti a lék na chronickou obstrukční plicní nemoc.
Matthew Perry popisoval sám sebe jako instantního závisláka. Závislým se ale může člověk stát velmi lehce – stačí přidat předpis. Nejen Amerikou obchází strašák nadužívání léků na bolest i psychofarmak. Léky na předpis přetékají i lékárničky českých seniorů. Takzvaná polypragmázie (nadužívání léků) může být krajně nebezpečná.
Páté přes deváté: Příliš mnoho léků může vést k halucinacím i deliriu
U řady starších pacientů dochází k řetězení potíží, což vede k navyšování počtu předepsaných léků. Ve stáří jsou však nežádoucí účinky a nestandardní lékové interakce častější. Řada léků může sekundárně navodit potíže s psychikou.
Psychiatrické
léky se předepisují i při při hypertenzích, metabolických
poruchách a neurologických onemocněních. Hromadění prášků je ale často způsobené nedostatečnou komunikací mezi jednotlivými
specialisty a praktickým lékařem. Někteří lékaři se navíc obtížně
orientují v záplavě stále nových léků. A stává se i to, že
pacient užívá
dva stejné léky pod jinými názvy. Výsledkem bývají poruchy
nálad, snížení kognitivních funkcí a
někdy i extrémní stavy typu deliria.
Beru asi patery prášky. Takové malé bílé a takové větší žluté...
Extrémní případ popisují v dokumentu věnovaném právě polypragmázii lékaři z pražské Psychiatrické nemocnice Bohnice: Pacient, který užíval 18 léků (38 tablet denně v pěti různých schématech podávání) skončil v nemocnici totálně dezorientovaný, nespolupracující, v halucinacích. Později se ukázalo, že léky doma užíval absolutně nesystematicky, zároveň jich bral moc a některé úplně zbytečně. Jeho potíže spíše zhoršovaly.
Kromě nedostatečné komunikace mezi lékaři to byl důsledek tzv. „preskripční kaskády“, kdy místo aby se lék pro nežádoucí účinky vysadil, je přidán další na řešení těchto nežádoucích účinků. Po čtyřměsíční hospitalizaci a snížení počtu léků na méně než polovinu se pacientův stav rapidně zlepšil.
Leckdy jsou sekundárně vyvolané psychické poruchy způsobeny léky, které předepisují lékaři nepsychiatři. „Z vlastní zkušenosti víme, že vůbec není vzácná situace, kdy starší pacient v prvokontaktu s psychiatrem, ať už v ambulanci či v nemocnici, není schopen validně sdělit svoji lékovou anamnézu. Typická je odpověď ve smyslu: „Beru asi patery prášky. Takové malé bílé a takové větší žluté…,“ upozorňuje bohnický psychiatr MUDr. Richard Krombholz.
Vrstvení léků zabíjí staré i mladé
Tento problém se ale rozhodně netýká výhradně jen seniorů a může končit fatálně, jak popisuje v emotivní vzpomínce věnované svému 21letému synu Bradleymu pro časopis Time právnička a tvůrkyně podcastů Andrea Sonnenberg.
„V době své smrti Bradley užíval koktejl léků předepsaných uznávanými lékaři. Zemřel nečekaně ve spánku kvůli praxi zvané polyfarmacie – vrstvení více léků na sebe, často bez ohledu na to, co již předepsali jiní lékaři, nebo na potenciální interakce mezi léky. Pro Bradleyho léčbu byly léky nutné, jenže příliš mnoho léků ve špatné kombinaci ho stálo život,“ vzpomíná jeho matka.
Někdy jsou však léky zbytečné úplně. Že antidepresiva nemusí být v případě lehčích forem depresí a úzkostí první volbou, upozorňovala už v roce 2012 Americká psychologická asociace. Američané podle rozsáhlého výzkumu až příliš často užívají léky, které nemusí ulevit jejich potížím. Mnoho z nich odchází od svého praktika s receptem na antidepresiva nebo jiné léky, aniž by dostali možnost vyzkoušet jiné postupy, jako je například kognitivně behaviorální terapie, které by mohly fungovat lépe bez rizika vedlejších účinků.
„Řekl bych, že nejméně polovina lidí, kteří jsou léčeni antidepresivy, nemá prospěch z aktivních farmakologických účinků samotných léků, ale z placebo efektu,“ upozorňoval tehdy profesor psychologie na Vanderbilt University Steven Hollon.
Přesto je američtí i čeští lékaři předepisují jak na běžícím pásu. Spotřeba psychofarmak se v uplynulých 25 letech v České republice zvýšila až šestinásobně. Úzkostné stavy nebo deprese zažívá zhruba každá desátá žena a asi šest mužů ze sta. Klinickou depresí vyžadující trvalou psychiatrickou péči a léčbu pak dle psychiatrů trpí v České republice více než 700 tisíc lidí.
