Sport nebo jakýkoliv pohyb obecně mají doslova zázračné účinky nejen na prevenci duševních onemocnění, ale i na jejich léčbu. K takovému závěru dospěla dosud nejrozsáhlejší „metastudie“ svého druhu, zveřejněná v britském časopise „British Journal of Sports Medicine“. I když se tak doslova nabízí otázka, zda by tedy lékaři neměli lidem s depresemi a úzkostí předepisovat méně léků a více pohybu, odpověď není údajně zdaleka tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.
Pozitivní účinky pohybových aktivit na duševní zdraví potvrzují vědci už dávno. Nedávno zveřejněná metaanalýza britských a australských vědců je ale historicky největší a nejdůvěryhodnější studií na toto téma. Shrnuje výsledky 97 studií s takřka 130 tisíci účastníky.
Výsledek je přitom poměrně jednoznačný. „Závěrem lze říci, že pohybové aktivity jsou účinné pro zlepšení deprese a úzkosti u velmi širokého spektra populace…,“ píše se ve studii. Sport vykazuje pozitivní vliv na duševní onemocnění a úzkost lze zmírnit i cvičením.
Pravidelné cvičení má dokonce na duševní choroby údajně podobný účinek jako léky (psychofarmaka) nebo psychoterapie. A někdy funguje dokonce lépe. „Snížení velikosti účinku u příznaků deprese a úzkosti je srovnatelné nebo mírně větší než účinky pozorované u psychoterapie a farmakoterapie,“ píše se ve studii.
Jak to funguje? Z neurofyziologického hlediska vede podle studie cvičení k tvorbě celé řady látek typu „přenašečů“ neboli neurotrasmiterů – mimo jiné zejména serotoninu, dopaminu a norepinefrinu. Ty navozují pocity štěstí a uvolnění, posilují pozitivní náladu a motivaci a jsou zodpovědné za tzv. efekt odměny. Autoři docházejí k závěru, že přínosný je každý pohyb, vyšší účinky mají ale pohybové aktivity se střední či vyšší zátěží.
Podle odborníků je nejlepší pravidelně rozložit pohybové aktivity tak, aby se člověk různými způsoby hýbal každý den. I kdyby to měla být jen pohodová procházka.
Lékařský předpis na fyzickou aktivitu není vždy vnímán jako „dobrý signál“
Z výsledků studie by leckdo mohl snadno získat pocit „nadužívání“ psychofarmak v medicíně, která mohou být nahrazena jednoduchým pohybem či sportem, nezatěžujícím organismus vedlejšími účinky. V této souvislosti je třeba připomenout, že spotřeba psychoaktivních léků v České republice stoupla za poslední čtvrtstoletí více než šestinásobně.
Nemohli by tedy lékaři místo enormních množství psychofarmak předepisovat pacientům pohybové programy nebo jim prostě doporučovat, ať nejdříve proti depresím vyzkoušejí pravidelný pohyb? Jenže to údajně není takhle jednoduché.
„Předepisování sportů a cvičení jako náhražek léků může být v rámci celkové terapie slabým místem,“ tvrdí autoři studie. Protože i kdyby se lékař sebevíc snažil donutit pacienta k pravidelnému pohybu, ve finále vždycky záleží na pacientovi, zda tento způsob léčby či prevence přijme nebo se o to alespoň pokusí. Mnozí pacienti, když jim doktor „předepíše“ na deprese a úzkosti obyčejné cvičení, mají totiž pocit, že se jim ve skutečnosti dostatečně nevěnuje nebo že jejich problémy zlehčuje.
Pohyb mírní příznaky deprese a úzkosti srovnatelně nebo i mírně více než psychoterapie a farmakoterapie
I čeští psychiatři přitom potvrzují, že pohyb může mít na prevenci a léčbu duševních onemocnění znatelné, až zázračné účinky. Rozhodně ale ve všech případech obecně neplatí, že je lepší si jít místo spolknutí „prášku“ třeba zaběhat.
„Pozitivní vliv fyzické aktivity na příznaky deprese je znám již dlouho a tato metaanalýza to jen potvrzuje. Účinná je především u mírných až středně závažných příznaků a s medikací se může dobře doplňovat, není to však univerzální řešení – vždyť ani autoři zmiňované studie nedoporučují nahrazovat univerzálně léky cvičením,“ uvedl pro INFO.CZ profesor Pavel Mohr, náměstek pro léčebnou péči Národního ústavu pro duševní zdraví (NUDZ).
Problém podle něj také je, že depresivní poruchy – zejména závažné formy – jsou často spojeny s psychomotorickým zpomalením, tedy obtížemi donutit se k jakékoliv aktivitě, fyzické i psychické.
