KOMENTÁŘ PAVLA HLAVÁČKA | Výběr viceprezidenta je v USA vždy mediálně velmi sledovaná událost. Sice podle Ústavy nemá velké pravomoci, ale může být velmi vlivnou osobou, která plní svou roli v systému neformálně: jako poradce, komunikátor, vyjednavač apod. Pokud by se budoucím viceprezidentem stal J. D. Vance, má se svými zkušenostmi nejlepší předpoklady se takovou osobou stát.
Důvodů, proč se Donald Trump rozhodl právě pro J. D. Vance jako pro svého viceprezidenta, může být více, ale tři se přímo nabízejí.
Za prvé, Vance je senátorem za stát Ohio, který je už od prezidentských voleb v roce 1980 označován za „swing state“, tj. takový stát, kde podpora demokratů a republikánů bývá do poslední chvíle vyrovnaná a kde se „nálada“ veřejnosti snadno může „přehoupnout“ na jednu či druhou stranu.
Připomeňme, že žádný republikánský kandidát se nestal prezidentem, aniž by si nezajistil vítězství ve státě Ohio. V posledních volbách – prezidentských (2020), senátorských (2022) i guvernérských (2022) – zde vyhráli republikánští kandidáti a Trump si výběrem J. D. Vance pojistil, aby se tak stalo i letos v podzimních prezidentských volbách.
Za druhé, J. D. Vance je na nejvyšší stupně americké politiky vlastně mladý člověk. V srpnu oslaví 40 let, přičemž v době, kdy vyhrál senátorské volby v Ohiu (2022), se stal nejmladším senátorem americké historie.
Donald Trump, jak je známo, byl v době své inaugurace (2017) nejstarším prezidentem USA. Je těžké v tomto kontextu nevidět ostrý kontrast: Donald Trump je nepochybně za zenitem svých fyzických sil a potřebuje vedle sebe člověka, který by snížil průměrný věk americké exekutivy.
Výběrem J. D. Vance může Donald Trump oslovit mladší voličské skupiny, které by právě věk hlavních kandidátů mohl od účasti v prezidenských volbách odrazovat.
Za třetí, a to je možná vůbec nejdůležitější, byť je to úzce spjato s bodem předchozím, názory J. D. Vance se v klíčových volebních tématech prakticky shodují s tím, co říká exprezident Trump.
V nejširším slova smyslu totiž stárnoucí Trump potřebuje nalézt svého nástupce do čela MAGA-republikánského hnutí. A J. D. Vance dělá vše proto, aby se jím stal.
Ve třetím bodě se skrývá kus politické ironie. Ještě v prezidentských volbách v roce 2016 J. D. Vance poskytoval rozhovory, ve kterých nabízel vysvětlení, proč dělnická třída (nejen v Ohiu) propadá „kouzlu“ trumpovského populismu. O čtyři roky později se z něho stal obhájce MAGA-trumpismu.
K jeho názorovému obratu došlo ale už někdy v průběhu roku 2021. Vance sám svou proměnu vysvětlil pro deník New York Times takto: „Stejně jako mnoho dalších elitních konzervativců a elitních liberálů jsem se natolik soustředil na stylistický prvek Trumpa, že jsem zcela ignoroval způsob, jakým nabízel něco velmi odlišného v zahraniční politice, obchodu a imigraci.“
Případy, ve kterých se z odpůrců Donalda Trumpa stali jeho stoupenci nebo dokonce členové vlády, nejsou výjimečné (už jsme o nich v minulosti psali). Ale obrat Vance je více než mimořádný.
Nestává se totiž často, aby hlavní představitel hnutí „Never Trump“ – ten, který označoval Trumpa za „idiota“, „morální katastrofu“, „kulturní heroin“ a potenciálního „Hitlera Ameriky“ – dokázal udělat ideovou otočku o 180 stupňů, aniž by Trumpovi voliči nerozporovali věrohodnost takového kroku.
JD Vance, February 2016: “I go back and forth between thinking Trump might be a cynical asshole like Nixon who wouldn’t be that bad (and might even prove useful) or that he might be America’s Hitler.” pic.twitter.com/Cnt5d0Rlim
— Republicans against Trump (@RpsAgainstTrump) May 2, 2024
Je možné, že za tím vším vězí jen kus oportunismu, jak naznačuje redaktor Tom Nichols z časopisu The Atlantic?
„Jak se říká člověku, který zavrhne všechno, čemu kdysi věřil? Pro praktikujícího malicherné a sobecké pokrytectví používáme ‚zaprodanec‘ nebo ‚podrazák‘. (Někdy se odvoláváme na zvířecí říši a nazýváme ho krysou, skunkem nebo lasičkou). Pro velkou zradu vážnějších loajalit – vlasti a víry – používáme honosnější výrazy ‚zrádce‘ nebo ‚odpadlík‘. Ale jak bychom měli nazvat J. D. Vance, který se sám označuje za burana, z něhož se stal mariňák, absolvent právnické fakulty Ivy League a kandidát do Senátu? Slova selhávají. Jeho zrádnost vůči vlastním lidem v Ohiu je příliš velká na to, aby mu umožnila uniknout nálepce ‚oportunista‘, a přesto je ošuntělost a absurdita jeho senátní kampaně příliš malá na to, abychom ho mohli označit za přeběhlíka nebo kacíře.“
A jaké názory tedy Trumpa a „oportunistu“ Vance spojují? Vyberme jen některé z nich, která mohou mít dopad také na nás.
Obecně vzato, J. D. Vance vsadil na kartu boje proti zavedeným „liberálním“ elitám. Inspiraci mimo jiné našel v maďarském premiérovi Viktoru Orbánovi.
Během svého vystoupení v pořadu Face the Nation (19. května 2024) Vance prohlásil, že Spojené státy by se mohly „poučit“ z některých Orbánových politik, včetně toho, jak odstranit to, co považuje za levicovou zaujatost na amerických univerzitách.
Mimochodem za taková prohlášení si J. D. Vance vysloužil kritiku z vlastních řad. Senátor Mitch McConnell mu vytkl, že Orbán je státník, který udržuje styky s největšími americkými nepřáteli. Navíc ve své zemi potlačuje názorovou pluralitu.
V otázkách obchodních lze J. D. Vance hodnotit jako protekcionistu a stoupence ekonomické doktríny „America First“ – přesně v liniích toho, co delší dobu hájí Donald Trump.
„Určitě souhlasím s tím, že je třeba uplatnit plošná cla, zejména na zboží pocházející z Číny, nejen na solární panely a elektromobily,“ řekl Vance v květnu 2024 v pořadu Face the Nation na televizi CBS News. „Musíme chránit americký průmysl před veškerou konkurencí.“
Že by takováto politika mohla vést ke zvýšení cen pro americké spotřebitele a vypuknutí obchodních válek, jak opakovaně varují ekonomové, si J. D. Vance nepřipouští.
V zahraničněpolitických otázkách J. D. Vance obhajuje přesun těžiště amerických zájmů z Atlantiku do Pacifiku. Jak prohlásil na bezpečnostní konferenci v Mnichově (2024): „Spojené státy se musí více zaměřit na východní Asii. To bude budoucnost americké zahraniční politiky na příštích 40 let a Evropa si to musí uvědomit.“
To se týká také Ukrajiny. Podle J. D. Vance by měla začít vyjednávat s Ruskem a přijmout obrannou, spíše než útočnou strategii. A americká pomoc by měla být omezena – ostatně byl to právě J. D. Vance, který dělal vše proto, aby byl nedávný „balík“ americké pomoci ve výši 60 miliard dolarů pozastaven.
„Abych byl upřímný, je mi úplně jedno, co se s Ukrajinou jako zemí stane tak či onak,“ prohlásil senátor z Ohia v dubnu tohoto roku.
Ve výčtu podobností mezi názory D. Trumpa a J. D. Vance by se dalo pokračovat (např. v otázkách imigrace, boje s klimatickou změnou a další).
Pragmaticky vzato, z pohledu exprezidenta Trumpa je to dobrá volba. Ať už prezidentské volby v USA dopadnou jakkoli, je dobrý důvod věřit tomu, že MAGA-republikáni v osobě J. D. Vance nalezli plnohodnotného nástupce za Donalda Trumpa.
