Vražedné kvóty. Atentát na Trumpa ukázal, že ženy opravdu nejsou ve všem rovné mužům

Jeden by myslel, že asi těžko existuje „chlapštější“ práce než operativně zajišťovat bezpečí ústavních činitelů.

Tedy pokud si odmyslíme operetní ochranku Muammara Kaddáfího, jejíž příslušnice ovšem byly masivně sexuálně zneužívány a týrány – čili zde asi bojovníci za rovnost mezi muži a ženami těžko budou hledat vzor. A neměl by ho hledat nikdo. Práce bodyguarda je tak specifická, že se zkrátka nehodí po slabší pohlaví.

Nejde o sportovní kondici, bojová umění, přesnost střelby. V tom všem některé ženy prokazují pozoruhodné schopnosti a mohou se dobře uplatnit i v ozbrojených sborech.

Ale přímo chránit život důležité osoby vyžaduje ještě něco jiného: jisté fyzické parametry a schopnost jednat bleskově, intuitivně, bez přemýšlení. Na tohle potřebujete muže. Politiky možná ošálíte genderovou ideologií, ale stovky tisíc let evoluce nikoli.

Ženy jsou geneticky uzpůsobeny k tomu, aby v noci slyšely dětský pláč či ke zvládání více úkolů najednou. Muž se musí vymrštit při řevu šelmy a soustředit se jen na jednu jedinou věc: připravit tělo ihned k boji, přičemž nepřemýšlí, ale chystá se na něj reflexivně a podvědomě.

Proto je vybaven schopností okamžité a masivní produkce adrenalinu, což mu v případě nebezpečí a ohrožení umožní rychle procitnout a necítit bolest.

Žena je na okamžitý boj ani ne tak slabá, jako komplikovaná. Bude dumat, jakou možnost zvolit, může zmatkovat a její reakce nebudou tak rychlé.

Kromě toho, jednou z nejdůležitějších povinností bodyguarda je chránit důležitou osobu vlastním tělem. V případě Trumpa se ukázalo, že když ho příslušnice Secret Service obklopily na pódiu či vedly k vozu, jaksi se jim nevedlo svými útlými malými postavami bezpečně zakrývat skoro dvoumetrového chlapa.

Na záběrech je vidět, že jako první se po střelbě k Trumpovi s řevem „k zemi“ vrhl mužský strážce.

Ženy se přidaly později, přičemž když se ex-prezident zvedl, tak v kruhu kolem něj zela ve výši hlavy díra na místě, kde stála jedna z nich (s malým mužem by to dopadlo stejně, ale toho by do služby nevzali). Pak se zmateně ptala „Co uděláme, co uděláme? Kam jdeme?“, zatímco muži bez řečí vedli chráněnou osobu nejkratší cestou k autu.

Představme si, že by na místě byl druhý střelec. Protože hradba těl nebyla dokonalá, jak se při přemisťování v krizové situaci vyžaduje, celkem pohodlně by mohl zasáhnout Trumpa mezerou, kde stála 160 cm vysoká žena (ex-prezident měří 190 cm).

Nebo že by ho k autu vedly jen ženy a panikařily. Při vší úctě ke schopnostem žen při zpravodajské činnosti, nebo i v rámci palebné podpory ve vnějším perimetru, na těsnou ochranu se nehodí.

Ředitelka Secret Service Kimberly Cheatleová má ovšem svoji hlavu. Chlubí se tím, jak ve své instituci prosazuje program Diversity, Equity and Inclusion (DEI) a do roku 2030 chce mít na postech bodyguardů 30 % žen.

Do úřadu ji dosadil Joe Biden, vystřídala tak mužského předchůdce jmenovaného Donaldem Trumpem. Její rozhodnutí, aby zástupkyně druhého pohlaví působily v nejužší ochrance státníků, mohlo stát Trumpa život.

Ještě daleko více Cheatleová selhala v řídící pozici. Její lidé zcela nepochopitelně nechali nehlídanou střechu v ideální palebné pozici pouhých 130 metrů od pódia s přímým výhledem na řečnický pult. 

Kdyby Trump milisekundu před výstřelem neotočil hlavu doprava, směrem ke střelci, kulka by ho trefila nikoli do ucha, ale doprostřed hlavy a zabila ho. Tohle těžko pochopitelné selhání nepochybně bude předmětem vyšetřování.

Ale vraťme se k ženám. Ty jsou nepochybně rovnoprávné s muži, ale rovné jim ve všem všudy nejsou. V něčem je zásadně předčí. Například jen ony mohou rodit děti a za to zaslouží úctu a nehynoucí díky. 

Rovněž jsou schopny zvládat více věcí najednou, zatímco muž jen jednu. Avšak právě proto, že je oproti ženě „jednodušší“, hodí se mnohem víc pro stresové situace, kdy není čas přemýšlet, ale konat. A velké tělo také lépe zastavuje kulky.

Zmíněné výtky se netýkají nějaké zbabělosti. Ženy v Trumpově ochrance prokázaly stejnou statečnost jako muži. Ne vždy tomu tak je. Během nedávného útoku nožem v německém Mannheimu policistky ustoupily, místo aby tasily zbraň a teroristu bez milosti odstřelily.

Jeden jejich kolega pak na následky pobodání zemřel. To není odsudek, i za tohle může nést vinu nedostatek adrenalinu, což je dáno přirozenou odlišností evolučních rolí.

Toto všechno je důsledek pomatené progresivistické ideologie, která se za každou cenu snaží nikoli o rovnost přístupu, ale o rovnost výsledku. Což je absurdní a jak vidíme, někdy i velmi nebezpečné. 

Druhou stranou mince nerespektování přírodních zákonů jsou snahy prosadit trans sportovce do ženských soutěží. Zde se pro změnu slabšímu pohlaví nenadržuje, ale dochází k jeho otevřené diskriminaci. Ovšem opět ve jménu doktríny DEI.

Žena je zkrátka žena, ne muž. Stejně jako muž v ženských šatech není ženou. A je jedno, jakým zájmenem komu z nich říkáme. Dojde-li na lámání chleba a ve hře jsou rozdíly dané přírodou, nesmíme je násilím „narovnávat“. Důsledky mohou být tragické.