KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Donald Trump přežil útok o atentát. Střela ho lehce škrábla na uchu a nezpůsobila mu vážné zranění. V médiích se okamžitě objevily spekulace, jak Trumpův tým tento incident využije či zneužije v předvolební kampani. Omyl. Nijak ho využívat nemusí. Jeho potenciál dokonale vytěžil samotný Trump svou pózou. Ta vytvořila tak silný vizuál, že jakkoli ho rozmělňovat čímkoli dalším by bylo zbytečné.
Bulharský politolog Ivan Krastev charakterizoval Trumpovu politiku jako „intuitivní“. Zdůraznil, že při všech výhradách, které k americkému exprezidentovi můžeme mít, je právě jeho intuitivní přístup k politickým otázkám něco, co ho výrazně odlišuje od jeho konkurentů. Silně intuitivní je i jeho vystupování a mediální prezentace.
Naprosto dokonale to předvedl po atentátu. Vzepřel se bodyguardům, pohlédl směrem k fotografům a zvedl ruku sevřenou v pěst. Ve tváři má bojovný, neústupný výraz. Nad hlavou mu vlaje americká vlajka a všechny její barvy jsou obsaženy i v Trumpově postavě: bílá rozhalená košile, tmavě modré sako, rudá krev stékající od ucha po tváři.
Trump tímto postojem cituje dva velmi silné symboly Ameriky: pózou připomíná sochu Svobody, kompozice snímku s americkou vlajkou nad hlavami zase slavnou fotografii amerických vojáků vztyčujících standartu na dobyté Iwodžimě.
Trump si více než kterýkoli jiný politik uvědomuje sílu symbolů a vizuálních obrazů. Na nich moderní Amerika – a potažmo celý moderní nebo postmoderní svět – stojí: od log Coca-Coly a Nike přes fotografie ikon filmového plátna až po snímky zachycující určité přelomové okamžiky: ty triumfální, jako je zmíněná fotka mariňáků na Iwodžimě, ale i ty tragické, jako je slavná a děsivá fotka muže padajícího z jednoho z newyorských dvojčat.
Pozornost, již Trump věnuje své mediální prezentaci, nám dobře přiblíží i celkem zanedbatelná historka z nedávného soudního procesu. Během něj si Trump opakovaně stěžoval, že mu je zima.
Soudce mu odmítal vyhovět s tím, že chlad je lepší, než kdyby se tam lidé potili, eventuálně usínali, přičemž podotkl, že pokud je někomu zima, může si vzít kabát. Přesně to ale Trump udělat nemohl, protože by to poškodilo jeho image.
V gestu, které nabídl fotografům po atentátu, prokázal ale obdivuhodnou pohotovost, zarputilost i jistou statečnost. To poslední není úplně tak samozřejmé a běžné: vzpomeňme si na výraz a reakci Trumpova obdivovatele Miloše Zemana, když před ním jistá aktivistka odhalila své poprsí.
Tento projev odhodlanosti, zarputilosti a síly, navíc podaný v barvách americké vlajky, vynikne ještě silněji ve srovnání s nedávnými selháními a projevy slabosti prezidenta Bidena.
Na jedné straně kandidát, který se nenechá zastrašit ani pokusem o vraždu, na straně druhé člověk, který si plete jméno nepřítele a spojence, své viceprezidentky a soka v prezidentském klání. Ne, ten obraz je tak silný, že skutečně není třeba, aby ho Trumpův tým v kampani jakkoli dál rozmělňoval. Stačí, když se bude co nejvíc objevovat v mediálním prostoru.
Fotografie postřeleného Trumpa však poslouží ještě jednomu účelu. Vymaže anebo aspoň nahradí v kolektivním povědomí nechvalně proslulou fotku z útoku jeho příznivců na Kapitol – snímek s postavou připomínající ducha Llana Estacada (onoho polonahého muže s kožešinou a rohy) třímající americkou vlajku musel dlouho strašit normální Američany.
Donald Trump se neustále označuje za oběť. Ve svých veřejných vystoupeních se zhusta líčí jako oběť spiknutí ze strany washingtonských elit a soudů. I když je pravda, že některé soudní procesy – jako třeba ten týkající se plateb pornoherečce Stormy Daniels – působí jako procesy politicky motivované, obecně Trump zveličuje, přehání a překrucuje, jak to ostatně dělá často.
Zatímco platby pornoherečce jsou prkotina a nepochybně je za prkotinu bude považovat i většina Američanů, vyprovokování útoku na Kapitol prkotina není.
Vzpomínka na tuto nehoráznost musela děsit řadu normálních voličů a mohla je odradit od volby. Snímek nezdolného Trumpa pod americkou vlajkou ji může odsunout do zapomnění.
