Aktivita evropských tajných služeb, s výrazným zapojením těch českých, vedla k odhalení nekalých nátlakových praktik prokremelských skupin vpředvečer voleb do Evropského parlamentu, a to přímo v útrobách této klíčové instituce EU. Ukazuje se, že řada europoslanců, převážně z ultrapravicové frakce Identita a demokracie (ID), poskytovala pravidelně rozhovory proruskému portálu Voice of Europe (Hlas Evropy). A panuje důvodné podezření, že aspoň někteří z nich si za tuto „laskavost“ nechávali platit.
Podle toho, co tajné služby zatím zveřejnily, jde o cílenou dezinformační a vměšovací kampaň přímo v srdci Evropské unie. Z videí, které byly ještě před několika dny k vidění na portálu Voice of Europe, je jasné, že rozhovory s rozhodně proruským obsahem byly natáčeny přímo v bruselském sídle Evropského parlamentu, ba dokonce v jeho audiovizuálním studiu. Znamená to, že lidé pracující pro Voice of Europe měli přístup do budov EP a požívali novinářských výhod.
Pro prestiž a pověst Evropského parlamentu představuje tato aféra, již pojmenovaná Russiagate (opět, stejnojmenných kauz již bylo v historii více), další ránu po skandálu Katargate. Ten před rokem a půl vyvolal podezření z masové korupce několika europoslanců, vesměs příslušníků socialistické frakce, a to ze strany Kataru, Maroka a Mauretánie výměnou za vylepšování pověsti těchto zemí v EU.
Vyšetřování ještě není u konce, ale vedení EP hned v zárodku slíbilo významné zpřísnění pravidel pro styk s cizími státy a také pro vedlejší příjmy europoslanců. Současná „Russiagate“ ale ukazuje, že se zase až tak moc nestalo.
„Evropský parlament se bude muset přizpůsobit bezpečnostní situaci; bude to chtít rozhodnou reakci,“ podotkla k tomu ve středu při setkání s novináři v Praze komisařka Věra Jourová. Poukázala na to, že předsedkyně EP Roberta Metsolaová slibovala tvrdá opatření, ale mnoho neprosadila – jinak by se až zcela nedávno neobjevilo vážné podezření, že dlouholetá lotyšská poslankyně Tatjana Ždanoka přímo pracuje pro ruské tajné služby.
Rusko kontaktovalo europoslance a také je platilo za šíření ruské propagandy,“ prohlásil natvrdo v belgickém parlamentu premiér Alexander De Croo. „Nejde o nevinné lidi aktivní na sociálních sítích, ale o poslance, kteří za to berou peníze. Jsme svědky vnějšího tlaku, ale máme i vnitřní spolupráci, včetně naší země, a to až do nejvyšších pater našich demokratických institucí,“ vyložil předseda vlády Belgie, jejíž Staatsveiligheid (státní bezpečnost) na případu úzce spolupracuje s českou BiS, ale také s polskými, maďarskými, německými, nizozemskými a francouzskými službami.
Zatím se ozvalo několik poslanců za ultrapravicové strany, kteří tvrdí, že sice serveru Voice od Europe dávali rozhovory, ale nikdy za to nic nedostali. Předák belgického Vlámského spolku Filip Dewinter například listu De Standaard řekl, že dává rozhovory „všem, kdo si o to řeknou“, ale peníze za to nebere. Podobně mluvil i nizozemský poslanec Marcel de Graaf z ultrapravicového Fóra pro demokracii, který s proruskými „novináři“ natáčel často.
Rozkrývání aféry urychlilo rozhodnutí české vlády z minulého týdne podezření zveřejnit, zakázat portál Voice of Europe registrovaný v Praze a vyhlásit sankce proti jeho provozovateli Viktoru Medvedčukovi a politikovi Arťomu Marčevskému, na něhož byl napojen.
Portál posléze z webu zmizel, ale ještě v úterý byla podle serveru Politico na YouTube dostupná debata se 13 poslanci EP – vedle lidí z frakce ID tam byli politici z frakce Evropští konzervativci a reformisté (ECR) a také z nejsilnější Evropské lidové strany (EPP).
Smyslem počínání Voice of Europe bylo nepochybně na jedné straně manipulovat voliče, aby nevěřili proukrajinskému narativu svých vlád, a na druhé probudit sympatie vůči prorusky se vyjadřujícím politikům a ovlivnit tak budoucí složení Evropského parlamentu po blížících se volbách.
Typickými tématy rozhovorů byly pochybnosti o šancích Ukrajiny stát se členem EU, výzvy k rychlému ukončení konfliktu a zastavení krveprolití, rady ukrajinskému vedení, aby s Ruskem jednalo o míru a podobně. Někteří přímo obviňovali Západ včetně svých vlád, že konflikt svojí vojenskou podporou Ukrajině prodlužují a dál rozdmýchávají – a prohlašovali to nejen ve vysílání Voice of Europe, ale i přímo na plénu EP.
To samo o sobě není (v rámci svobody slova/projevu) zajisté nic zakázaného – pokud se ovšem neukáže, že v pozadí stojí cílená kampaň cizí mocnosti a případně i její peníze. Padesátka europoslanců před dvěma týdny například poslala předsedkyni EP Robertě Metsolaové dopis, ve kterém upozornili na De Graafovy postoje – usoudili, že by Evropský parlament „neměl sloužit jako platforma kremelské propagandy“.
Jourová varuje, aby se dezinformační kampaně před volbami nepodceňovaly
Podle Jourové je jednoznačně třeba počítat s tím, že se intenzita dezinformačních kampaní před volbami do EP bude stupňovat. Objíždí kvůli tomu hlavní města členských zemí a jedná s příslušnými ministry o tom, jak tomu čelit. „Musíme dostat do krve členských států, aby chránily veřejný prostor před dezinformacemi, aniž by zaváděly cenzuru,“ uvedla.
Komise podle ní může pomáhat tím, že koordinuje styk s digitálními platformami pro všech 27 členských států. Je to důležité, protože Komise k nim má mnohem blíž a může je účinněji nutit, aby konaly – například aby odstraňovaly nenávistný obsah, výzvy k násilí či teroru. Usnadňuje také zpětnou vazbu, protože platformy nemají mnohdy kapacitu kontrolovat obsah ve 24 jazycích EU. A propojuje ministerstva, která se bojem s dezinformacemi zabývají; v řadě zemí jsou to až čtyři úřady, které spolupracují jen omezeně.
Jourová zdůraznila, že se dezinformační útoky nesmějí podceňovat. „Rusko má dezinformace na seznamu svých válečných aktivit. Je to hybridní hrozba, která má za cíl působit na občany členských států EU, aby dali jasný signál svým politickým lídrům, ať přestanou podporovat Ukrajinu.“
Rusku se stále lépe daří nacházet v zemích EU spojence, obvykle „užitečné idioty“ připravené přeposílat a reprodukovat nepravdivé narativy, ale také politiky, kteří nesou daleko větší odpovědnost. Výroba dezinformací je dnes stěžejní válečnou aktivitou. „Putin je ovšem nemůže poslat lidem do počítačů sám, potřebuje spojence v každé zemi.“
A nachází je. Podle Středoevropské observatoře digitálních médií je kolem šesti procent dospělých Čechů skálopevně přesvědčeno o pravdivosti dezinformací a dalším 30 procentům připadají mnohdy pravděpodobné.
Například osm procent Čechů věří tvrzení, že ukrajinské ozbrojené síly jsou stále více nespokojeny s prezidentem Volodymyrem Zelenským a že bývalý vrchní velitel armády Valerij Zalužnyj vyzval k jeho svržení.
Dalším 31 procentům připadá tato informace „poněkud věrohodná“; pouze 21 procent ji považuje za „vysoce nepravděpodobnou“, vyplývá z průzkumu provedeného společně s agenturou Median.
Další hrozbou je podle Jourové zneužití umělé inteligence, takzvané deep fakes, tedy padělaná videa či zvuky pořízené zcela v rozporu s realitou – a jak ukazuje další průzkum, ani povědomí o tomto fenoménu není úplně nejsolidnější.
Velké digitální platformy (vyjma X) přistoupily na požadavek Evropské komise, aby tyto deep fakes označovaly, uvedla Jourová. A pokud by měly potenciál přímo ohrozit volební výsledky, měly by je hned odstraňovat. Komise oslovila také evropské politické strany, aby se zřekly používání těchto nástrojů v nadcházející kampani.
Tyto závazky by měly zaznít během dubna veřejně v Evropském parlamentu, který se chystá na obtížnou rozpravu o „aféře Russiagate“. Zatímco národní policejní složky budou vyšetřovat, zda ten který europoslanec dostal za své proruské výroky zaplaceno, což by byl samozřejmě trestný čin, musí se Parlament jako celek zabývat složitější otázkou – totiž kde jsou za nynější vyhrocené mezinárodní situace hranice svobody projevu, jsou-li vůbec jaké.
Téma by se mělo dostat na přetřes už na „miniplénu“ příští týden, případně na posledním předvolebním zasedání koncem dubna ve Štrasburku. Jourová bude nepochybně přítomna a řekne europoslancům své. „Těším se na to,“ svěřila se ve středu v Praze při setkání s novináři v rámci turné po evropských městech, kde se zástupci médií i úřadů hovoří o organizaci voleb a zejména boji proti dezinformacím a dalším hrozbám.
