Evropská komise dnes přišla s dlouho očekávaným návrhem, aby 27 členských států EU spojilo své síly a začalo kolektivně zbrojit tak, aby unie jako blok byla připravena na budoucí bezpečnostní výzvy. Bezprecedentní iniciativa je koncipována jednoznačně jako odpověď na ruskou vojenskou hrozbu vůči Evropě, která významně vzrostla od okamžiku, kdy v roce 2022 Rusko zahájilo vojenskou agresi vůči Ukrajině.
Pokud vlády členských zemí na návrh komise přistoupí, bude to znamenat významný posun ve fungování EU, která se dosud o obranný průmysl nestarala a vybavenost armád členských zemí ponechávala výlučně v národní kompetenci.
Neznamená to naopak, že by unie směřovala k nějakému vytváření nadnárodních evropských ozbrojených sil či společné obranné doktríny. V její kompetenci však je posílit zbrojní průmysl, zavést koordinaci zakázek členských zemí, sladit parametry výzbroje, odstranit duplicitu, prostě evropské zbrojní úsilí nejen oživit, ale zejména zefektivnit.
Bezprostředním podnětem pro tento krok se stala situace na ukrajinské frontě, kde obránci ustupují ruské přesile zejména proto, že jim západní spojenci nejsou schopni dodávat dostatek zbraní a zejména munice.
Ukazuje se, že když se vyprázdnily sklady, mnohdy ještě z dob studené války, nedokázaly je evropské zbrojovky v krátké době znovu doplnit. Zaprvé proto, že to po nich dlouhá desetiletí nikdo nechtěl, zadruhé pak proto, že jde o soukromé firmy, které dosud žily a do značné míry dál žijí ze zakázek z různých částí světa, nikoli od vlastních vlád.
Komise dnes navrhla „evropskou obrannou průmyslovou strategii“, která spočívá v daleko těsnější spolupráci členských států při zadávání zakázek na zbraně a vojenský materiál a vůbec při vybavování svých armád, s rozhodným zaměřením na domácí průmysl.
Cílem je do roku 2030 objednávat kolektivně 40 procent veškerého vojenského vybavení. Ke stejnému letopočtu má pak hodnota zakázek učiněných uvnitř EU činit nejméně 35 procent hodnoty celého unijního trhu v oblasti obrany. Do roku 2035 by měly členské země EU objednávat „doma“, tedy v Evropě, 60 procent svých vojenských zakázek.
Legislativním vyjádřením zmíněné strategie je návrh „evropského programu obranných investic“, který byl dneškem předložen ke schválení členským státům a Evropskému parlamentu.
Obsahuje vesměs krátkodobá a střednědobá opatření pro léta 2024 až 2027 a počítá pro stejné období s částkou 1,5 miliardy eur, která má posloužit jako prvotní podnět pro oživení průmyslu vyrábějícího zbraně, munici či vojenské vybavení, a to jak pro spolupráci vlád při zadávání zakázek, tak pro navýšení kapacity zbrojovek.
Podle místopředsedkyně komise Margrethe Vestagerové jde o to povzbudit členské státy, aby při plánování a nákupu zbraní těsněji spolupracovaly a aby se zapojovaly do společných projektů, na něž jeden stát sám nestačí.
Cílem je vytvořit evropský trh se zbraněmi, do něhož budou zapojeny všechny vlády i zbrojovky, a to v těsné součinnosti s NATO. Jednou z významných novinek je nabídka na plné začlenění ukrajinského obranného průmyslu do tohoto systému, na jehož fungování bude dohlížet nově zřízený orgán, do kterého vyšlou zástupce všechny státy EU plus Ukrajina.
Nejde o evropskou obranu, ale o integraci obranného průmyslu
Komisaři, kteří dnes návrh strategie v Bruselu představili, velmi trvali na tom, že exekutiva EU nikterak nepřekračuje své pravomoci. „Pohybujeme se plně v rámci Smlouvy o EU,“ zdůrazňoval francouzský Thierry Breton, hlavní iniciátor tohoto postupu.
„Obrana zůstává zcela v kompetenci vlád. Na evropské úrovni se snažíme čelit návratu války do našeho sousedství zvyšováním rychlosti a účinnosti obranného průmyslového odvětví, což spadá do našich pravomocí.“
Domnívá se, že je v zájmu evropských zemí vyrábět a nakupovat rychleji, více a společně. Komise v posledních měsících přesně zmapovala výrobní kapacity, které jsou k dispozici, i možnosti a limity jejich navýšení. Má o sektoru dokonalý obrázek a předpokládá, že se za dobře nastavených podmínek může dynamicky rozvíjet.
I proto Breton doufá, že do budoucna se pod tímto novým tlakem podaří vygenerovat nový finanční nástroj, který by byl vybaven až sto miliardami eur, a to proto, že situace vlády k takovému kroku přiměje.
Připomněl, že s penězi na nákup vakcín za covidové pandemie nebo na „fond obnovy EU“ se původně také nepočítalo, ale vynutila si je potřeba chránit občany před krizí a jejími dopady. „Je zde opravdu existenční hrozba, a tedy i potřeba. Vytyčíme mety a společně najdeme finance,“ předpověděl.
Podle šéfa evropské diplomacie Josepa Borrella vyráběly evropské zbrojovky před rokem 2022 čtyřicet procent toho, co si vlády pro své ozbrojené síly objednaly; 50 procent jejich produkce šlo na export.
Po začátku války na Ukrajině poptávka stoupla a evropské firmy jí nestačily; nakupuje se hodně mimo EU, hlavně v USA. Dnes představená strategie se podle něj pokouší „propojit poptávku a nabídku, překonat fragmentaci spoluprací“.
Zatím jen za 18 procenty zakázek stojí nějaká koordinovaná činnost více zemí. Naprostá většina objednávek je činěna ad hoc. Některých zbraní se v Evropě vyrábí až pět druhů, někdy vzájemně nekompatibilních. To by mělo díky dnešní strategii přestat.
Borrell oznámil, že navrhuje navýšit zmíněných 1,5 miliardy pro start programu o prostředky vygenerované ze zmrazených ruských aktiv v evropských bankách. Už delší dobu se, zatím bezvýsledně, debatuje o tom, že výnosy z těchto miliardových částek by měly sloužit k rekonstrukci válkou poničené ukrajinské infrastruktury.
Podle Borrella by měly být použitelné také na „posílení obranyschopnostï“ Ukrajiny. Záleží to ovšem na vůli členských států, které takové rozhodnutí musí učinit jednomyslně.
Jak to vlastně je s tou municí?
Debata o tom, že EU nebyla schopna dodat Ukrajině milion kusů dělostřelecké munice do nynějšího března, jak před rokem slíbila, nadále vyvolává celkem vzrušenou debatu; nejinak tomu bylo i dnes.
Například Josep Borrell, který jako první v lednu oznámil, že zmíněný cíl nebude splněn, dnes nečekaně řekl, že EU už má dostatečnou výrobní kapacitu, ale že chybí finance. Jinými slovy, že vlády členských zemí tuto munici pro Ukrajinu nenakupují. „Kapacitu máme. Nyní jde o financování,“ uvedl Borrell s tím, že se výroba munice v EU od roku 2022 zvedla o 50 procent.
Odhadl také, že země EU poslaly na Ukrajinu ze svých skladů kolem 330.000 kusů munice. Dalších 250.000 bylo nakoupeno kolektivně. Odhaduje se, že kolem 250.000 kusů si Ukrajinci koupili sami u evropských výrobců. Některé vlády nechtějí říct, kolik kusů přesně na Ukrajinu poslaly.
Thierry Breton zase poukázal na to, že Evropská rada se zavázala „dodat“ milion granátů; není tedy jasné, zda jde o „dary“, nebo jinou formu dodání. Některé vlády žádají, aby jim tyto náklady byly dodatečně uhrazeny, jiné nikoli.
Komisař vyprávěl, jak komise navštívila všechny významné výrobce munice v EU, zjistila, kde jsou úzká hrdla, a podněcovala k navýšení kapacity. Ta se už nyní zvedla na milion kusů potřebné munice za rok a do dvou let bude na dvojnásobku roku 2022. Předpokládá tedy, že EU bude soběstačná pro sebe i pro Ukrajinu.
Pozoruhodně nebyla v této souvislosti zmíněna česká iniciativa na urychlený nákup dělostřeleckých granátů pro Ukrajinu na třetích trzích, vyvolaná právě nedostatečnou kapacitou evropských zbrojovek, na kterou nedávno žehrala tatáž komise.
Francie, včetně komisaře Bretona, tomuto nápadu dlouho vzdorovala s argumentem, že evropské investice je třeba směřovat do evropských podniků. Český návrh otevřeně podpořil až minulý týden prezident Emmanuel Macron.
