GLOSA MICHALA BORSKÉHO I Aféra s designem čísel na fotbalových dresech mimoděk ukazuje na úzkostlivou snahu Němců nebýt spojováni s jakýmkoliv zlem. Jestliže v tomto případě jde o skandál vskutku opodstatněný, v jiných kauzách je svobodný názor občanů nejlidnatější západoevropské země dušen pod pokličkou.
Před několika dny rozpoutala – v pořadí již nespočitatelný „skandál“ okolo německé fotbalové reprezentace – zpráva, že národní „Mannschaft“ bude od roku 2027 poprvé oblékat jiné dresy než ty od národního výrobce Adidas (zkratka jména zakladatele firmy„Adolf Dassler“, pozn. red.).
Jako by se dosavadní dodavatel sportovního materiálu chtěl přechodu k americkému Nike pomstít, vytasil se vzápětí s novým designem „repretriček“, resp. čísel hráčů na nich umístěných.
Nápadně zubatý font číslovky „čtyři“ připomíná zlověstné nacistické „S“ z runových znaků používané jednotkami SS. Pokud by si některý z hráčů zvolil za své číslo na dres 44, bylo by to vskutku na pováženou a výrobce po bouři nevole původní designový návrh pro reprezentanty země pořádající letos fotbalové Euro stáhl. Jinde se ale Němci omezují svévolně.
Jako za Honeckera
Používání symboliky Třetí Říše a odkazů na ni ve všech podobách je ve veřejném prostoru skutečně tabu a nikdo není v jeho dodržování úzkostlivější než právě Němci. Z vlastní zkušenosti vím, že když dáte před některým (a zejména bývalým západním) Němcem k dobru nějaký ten trapný vtip o Hitlerovi, zacpává si uši a slabší povahy by se nejraději vrhaly z okna.
To takoví Rusové si s uctíváním Stalina a SSSR jako takového žádné problémy nedělají a tendence směřuje spíš k novému zbožšťování. Co ale další palčivá témata – jako migrace, Green Deal, elektromobilita a zahraniční politika?
Koncem loňského roku zveřejnil deník Zeit výsledky průzkumu veřejného mínění provedeného Allensbach Institute for Demoscopy a institutu pro výzkum médií Media Tenor. Jeho výsledky by asi nikoho nepřekvapily v Honeckerově NDR (Německé demokratické republice) na konci osmdesátých let nebo u nás „za Jakeše“, dnes však působí až neuvěřitelně.
Vnímaná svoboda projevu mezi obyvatelstvem dosáhla podle průzkumu nejnižší úrovně od 50. let 20. století. Autoři studie z toho viní především mediální klima.
Méně vzdělání = méně svobody vyjadřování?
Ohromujících 44 % dotázaných je toho názoru, že se svobodným projevem musí být opatrní. Pouze 40 procent uvedlo, že může svobodně vyjadřovat své politické názory. Svoboda projevu je přitom tak jako jinde zakotvena v německé ústavě.
„Od pádu Zdi (Berlínské, pozn. red.), kdy 78 procent Němců v roce 1990 odpovědělo na tuto otázku kladně, hodnoty neustále klesaly, nejprve se Schröderovou vládou a poté za Merkelové, aby nyní dostoupily svého dosavadního dna,“ píší autoři výše zmíněné studie.
Čím nižší vzdělání, tím menší ochota vyjádřit svůj názor.
Mezi věkovými skupinami jsou v pohledu na svobodu slova jasné rozdíly. Z dotázaných ve věku 16 až 29 let asi 50 procent uvedlo, že mohou mluvit svobodně, u všech starších věkových skupin je to ale pouze 36 až 38 procent. Ve věkové skupině 45 až 59 let je naopak 51 procent lidí toho názoru, že by si na svobodné vyjadřování k politice měli dávat pozor. Mezi 16 až 29 lety je to 32 procent.
Za nejdůležitější faktor postoje k anketní otázce považují autoři studie vzdělání. Zatímco pouze 28 procent dotázaných s výučním listem a 35 procent lidí s maturitou uvedlo, že mohou mluvit svobodně, vysokoškoláci se cítí svobodně z 51 procent – což je také žalostně málo. Lidé s nižším vzděláním se obecně báli vyjádřit jakýkoliv názor.
Nezaměstnanost ano, migrace nikoliv
Například o nezaměstnanosti mohou Němci podle studie mluvit svobodně a bez jakýchkoli zábran. Naopak o migrantech, muslimech a islámu rozhodně ne. „Nápadně mnoho Němců má dojem, že pokud jde o osobní projev na veřejnosti, zesílila společenská kontrola a úřady stále více dohlížejí na výroky a chování jednotlivců,“ konstatují autoři průzkumu.
Většina dotazovaných je zároveň přesvědčená, že jsou vystaveni nemístnému tlaku politické korektnosti. Celé dvě třetiny Němců například nesouhlasí s tím, aby se ve veřejném diskurzu používal zvláštní, politicky korektní termín pro migranty „Bevölkerung mit Migrationshintergrund (lidé s migračními kořeny) místo dosud obvyklého, jednoduchého a výstižného „Ausländer“ (cizinec).
Připomeňme, že jazyk prostých Němců už od roku 2018 ve veřejném prostoru notně tupí tzv. zákon NetzDG, který se zaměřuje na nenávistné projevy na sociálních sítích. Kritici mu vyčítají blízkost klasické cenzuře, případně poukazují na nápadnou podobnost s tzv. newspeakem z Orwelova románu 1984.
Sbližování východu a západu
Zatímco dříve se názory na různé společenské otázky v Německu zásadně lišily podle toho, zda daný respondent pocházel z území bývalé NDR, nebo z NSR, podle popisované ankety se stanoviska občanů obou bývalých „Němecek“ sbližují. Na otázku, zda se mohou vyjadřovat na veřejnosti svobodně, odpovědělo na „Východě“ kladně 35 procent lidí, zatímco na „Západě“ tato hodnota činila 41 procent.
47 % obyvatel bývalého NDR si myslí, že je třeba být opatrný v tom, co člověk říká. „Pozor na hubu“ si ale dnes dává i 44 % obyvatel bývalého západního Německa.
Svou roli hraje i stranická příslušnost, resp. preference. Voliči AfD (62 %) nebo FDP (57 %) spíše říkají, že se svobodným vyjádřením názoru je třeba být opatrný. Často to tak vidí také příznivci SPD (46 %), postkomunistické Die Linke (45 %) a CDU (43 %).
Jen a pouze voliči Zelených jsou z větší části přesvědčeni, že svoboda slova není v Německu problém a člověk může volně hlásat své názory – konkrétně 75 procent. Naopak jen 19 procent voličů Zelených voličů uvedlo, že si musí dávat pozor na ústa.
Podle autorů studie jsou výsledky studie, resp. odpovědi respondentů z velké části ovlivněné nynějším mediálním klimatem v zemi a způsobem, jakým média informují o některých tématech.
Celá německá společnost proto momentálně ze všeho nejvíc připomíná přetopený „papiňák“ plný nespokojených občanů, jehož víko tlačí dolů politici, kteří ale pod tím natlakovaným hrncem současně přitápějí.
