Rozdej a panuj. Rakouští komunisté našli díru na trhu a sahají po dalším volebním úspěchu

Když v roce 2021 Rakouská komunistická strana (KPÖ) zvítězila v komunálních volbách ve Štýrském Hradci (Graz) a komunistka Elke Kharová se stala starostkou města, byla to událost, o které se psalo v celé Evropě. 

Většina politologů tehdy považovala vítězství komunistů v metropoli rakouského Štýrska za anomálii, perličku, která se jinde nemůže opakovat. Komunisté jsou totiž ve Štýrsku tradičně silnější než v jiných spolkových zemích, jinde v Rakousku jen paběrkují a na celostátní úrovni dosahují maximálně jednoprocentní podpory.

Jenže blížící se komunální volby v Salcburku, naplánované na 10. března, mohou tyto představy o „neškodnosti“ rakouských komunistů postavit na hlavu. Na základě aktuálních průzkumů se klidně může stát, že se bude opakovat překvapení ze Štýrského Hradce – a že i město, v němž se narodil Mozart, povede komunistický starosta. Alespoň o tom zcela vážně spekulují rakouská média i politologové.

Důvod je jednoduchý. Podpora rakouských komunistů ve spolkové zemi Salcbursko v posledních třech letech raketově vzrostla, navíc je do březnových voleb povede populární Kay-Michael Dankl. A ten se může stát starostou, i kdyby komunisté nakonec nevyhráli. V Salcburku mají voliči vedle volby politických stran také možnost přímo volit starostu.

Pětatřicetiletý Dankl je pro tuto funkci opravdu horkým favoritem. Současný salcburský radní pro bytovou politiku, který jako dítě žil s rodiči v USA, takřka bezezbytku pokračuje v úspěšném modelu, s nímž komunisté uspěli ve Štýrském Hradci. 

Podobně jako komunistka Elke Kahrová (také byla radní pro bytovou politiku) udělal středobodem své politiky problém nedostatku bytů a předražených nájmů, který je podle něj v turisticky atraktivním Salcburku zvlášť ožehavý.

Dankl na svých stránkách viní zástupce konkurenčních politických stran, že jdou na ruku developerům a bytovým spekulantům. A argumentuje přitom svými zkušenostmi z USA. „Tam jsem viděl, kam to vede, když korporace udávají tón všude: ve zdravotnictví, v bydlení, ve školství… Tato politika pro bohaté a korporace je stále patrnější i v Salcburku, kde vládní strany natahují červený koberec pro spekulanty s nemovitostmi,“ píše Dankl.

Chlubí se tím, že ve funkci radního alespoň zařídil a prosadil povinnou valorizaci příspěvku na bydlení pro chudší vrstvy a v podpoře dostupného bydlení bude pokračovat, i pokud ho lidé zvolí starostou.

To ale není všechno. Podobně jako ve Štýrsku i v Salcbursku rakouští komunisté ve snaze nalákat voliče doslova rozdávají peníze chudým.

Dankl, který je radním města Salcburk i zemským zastupitelem spolkové země Salcbursko, si z odměn za své politické funkce ponechává maximálně 2300 EUR (57 000 korun) měsíčně čistého. Zbytek podle svých slov „dává na podporu obyvatel Salcburska v nouzi“. Tuhle politiku ve stylu „rozdej a panuj“ zavedl v rakouské KPÖ už před mnoha lety populární radní za komunisty, lékař Ernest Kaltenegger a jeho následovníci v ní pokračují. 

Dankl tak loni rozdal údajně přes 20 000 eur, tedy necelých půl milionu korun, podobně rozdávají peníze i další lidé na komunistické kandidátce. Dankl stejně jako jeho korutanská kolegyně Kahrová také zveřejnil své telefonní číslo a email s tím, že si s ním lidé mohou kdykoliv dát osobní schůzku – a to ať už potřebují peníze, nebo mají jiný problém.

Tahle „křesťanská politika“ komunistů přináší v době, kdy si v Rakousku podobně jako v Česku řada lidí stěžuje na nedostupné bydlení, až překvapivě mnoho politických bodů. Po vítězství ve Štýrském Hradci uspěli komunisté i v již zmiňovaném Salcbursku, když pod vedením Dankla už loni v dubnu získali v zemských volbách 12 % hlasů a poprvé od roku 1949 se dostali do zemského zastupitelstva.

A jejich preference nadále rostou. Komunista Dankl, současný zemský radní, je tak skutečně považován za hlavního favorita nadcházející přímé volby starosty Salcburku. Z českého pohledu může být přitom paradoxní, že právě komunisté – kteří v Česku i jinde v Evropě tvrdě potlačovali jakékoliv náboženské přesvědčení a projevy křesťanství – najednou rozdávají peníze chudým, hájí nemajetné a stylizují se do jakési podoby „prvních křesťanů“.

O tom, že to není náhoda, nýbrž záměr, možná svědčí i nedávná návštěva dlouholetého předsedy rakouské KPÖ Waltera Baiera ve Vatikánu. Politika, který vedl rakouské komunisty v letech 1994 až 2006 a patří k nejznámějším rakouským komunistům vůbec, přijal papež František, což také dala rakouská KPÖ náležitě najevo. 

Baier byl ovšem u papeže Františka nejen jako komunista, ale také jako předseda „Evropské levice“. Návštěva se uskutečnila v rámci marxisticko-křesťanské dialogové skupiny DIALOP, iniciativy pro diskusní výměnu mezi katolíky a „levičáky“. Tobias Schweiger, lídr kandidátky rakouské KPÖ v budoucích parlamentních volbách, „vyjádřil velké potěšení“, že se schůzka konala.

Ať už ale volby v Salcburku a později v celém Rakousku dopadnou pro komunisty jakkoliv, jedna věc je jistá. Když vedení české KSČM gratulovalo po vítězství rakouské KPÖ ve Štýrském Hradci svým rakouským „soudruhům“ k nečekanému úspěchu, mohlo se zdát, že se jedná o vzájemné uznání dvou komunistických stran s podobným programem. Jenže opak je pravdou.

Politika české KSČM je od rakouské KPÖ přes podobný název dnes tak vzdálená, že snad ani vzdálenější být nemůže. Stačí se podívat na program a internetové stránky obou stran. Čeští komunisté mají svou protievropskou, protiimigrační a protisystémovou rétorikou mnohem blíže třeba k Okamurově SPD nebo rakouské ultrapravici než ke svým rakouským soudruhům. Rakouská KPÖ takovou politiku/rétoriku vůbec nepoužívá.

Naproti tomu vévodí jednoznačně jejímu programu hesla jako „dostupné bydlení“ nebo „bydlení vás nesmí udělat chudým“. A když náhodou máte s bydlením problémy, rakouští komunisté vám na rozdíl od těch českých možná ze svých platů zaplatí část nájmu. 

Taková je (alespoň prozatím) jejich současná politika. Pokud by tedy předsedkyně české KSČM chtěla napodobit nedávné úspěchy rakouských kolegů, měla by se možná vydat (i osobně) tímto směrem.