„Jak začnete mít v hlavě jen peníze, jste ztracená existence“. Pět postřehů pro lepší život podle Daniela Křetínského

„Když vás někdy napadne otázka ‚Co bych měl dělat, abych byl bohatý‘, tak si ji zakažte‚“ řekl hned v úvodu diskuse Křetínský studentům. Šlo o jednu z klíčových částí celé diskuse, kdy Křetínský gymnazistům radil, aby se věnovali primárně své vášni – a nikoliv honbě za penězi. 

„Viděl jsem úplně nešťastné existence lidí, kteří se zajímají o peníze. Vás ale musí zajímat ta daná věc: Když chcete udělat firmu, musí vás zajímat, čím se ta firma zabývá. Když chcete investovat, musí vás zajímat to investování,“ zdůraznil český byznysman. „Když vám místo podstaty začnou v hlavě běhat dolary, jste ztracená existence.“ 

K penězům a roli, kterou v našich životech hrají, se vrátil i v další části debaty. „V životě nejsou důležité peníze – respektive v našem oboru jsou důležité, protože jsou měřítkem úspěchu – a úspěch důležitý je,“ uvedl Křetínský. „Úspěch a uspokojení z práce jsou jedny z nejdůležitějších věcí v životě, protože vás stabilizují. Ale to, pro co žijeme, jsou emoce – a nejdůležitější jsou emoce vůči nejbližším,“ doplnil majitel EPH. 

Jednou z největších – a dost možná bezprecedentních – výzev, se kterými se naše evropská společnost aktuálně potýká, je podle Křetínského „absence racionálních řešení“. 

„Spousta evropských politik, jak na úrovni členských států, tak na úrovni politik vycházejících z Bruselu, je souborem gest. Namísto toho, abychom pracovali s tradiční racionalitou jako metodou řízení, abychom řekli, jaký je náš problém a jak ho vyřešit, jaké jsou náklady a výnosy a jak se nejlépe dostaneme k cíli, stále se někam vrháme v emocích,“ míní Křetínský.

Zmínil příklad ze svého forte: z energetiky. „Pokud by vám někdo dal teoretické zadání, jak za určitý budget snižovat emise CO2, dokážete navrhnout postup, který povede k třikrát větší úspoře emisí při mnohem menším narušení hospodářského cyklu (než současné evropské politiky, pozn. red.). Problém je, že nemáte možnost o tom s nikým mluvit.“ 

Podle Křetínského je esencí problému to, že nedokážeme uplatňovat racionální řešení, „protože kdeco z veřejného života se stalo otázkou emoční. A jsou zde skupiny, které za to bojují, nechtějí slyšet realitu, nechtějí řešit problém. Chtějí bojovat.“

Daniel Křetínský uvedl, že když v roce 2013 kupoval se svými obchodními partnery vydavatelství Ringier (nyní Czech News Center), jednalo se o „defenzivní krok“. 

„Tehdy jsem zjistil, že se na trhu organizuje určitá skupina, která by ráda ten mediální dům ovládla – a bylo to už v době, kdy Andrej Babiš ovládl Mafru. Moje tehdejší úvaha byla taková, že pokud tato skupina, která byla jednoznačně politicky napojená, ovládne dnešní CNC, a k tomu bude mít Andrej Babiš vydavatelství Mafra, bude to fundamentálně špatně pro českou společnost,“ vysvětlil Křetínský. 

To byl podle něj významný impulz, aby tehdejší Ringier koupil. „Tehdy jsem se rozhodl zaplatit něco, co třeba nebyla ani racionální cena, ale byl jsem přesvědčený, že je to naprosto správná investice. Že pokud chceme žít v České republice, je třeba, aby se Blesk (vlajkový titul tehdejšího Ringieru, pozn. red.), který má schopnost ovlivňovat lidi, choval konzistentně z hlediska nějakých hodnot,“ doplnil Křetínský, který se svými obchodními partnery za tehdejší Ringier zaplatil 4,7 miliardy korun. 

Právě akvizice tuzemského Ringieru byla prvním vkročením Křetínského do oblasti médií, z nichž se později stal jeden z pilířů jeho byznysu. 

„Postupem času jsem si začal uvědomovat druhou věc – totiž jak jsou média vývojem a nedostatkem regulace fundamentálně poškozené a jak negativní dopad na společnost to bude mít. Mým skutečným cílem je tak přispět k tomu, aby se ať už formou regulace ze strany autorit, nebo formou samoregulace Big Techu, situace zlepšila a došlo k nápravě stávajícího stavu,“ přiblížil svou motivaci pro setrvání v mediálním byznysu. 

Studenti se Křetínského (pochopitelně) ptali i na to, podle čeho se investičně rozhoduje. Byť jsou tato „pravidla“ u každého investora jíné, majitel EPH zmínil tři klíčové principy. 

„Zaprvé se až obsesivně orientujeme na podkladové cash flow firem, do kterých zvažujeme vstup. Upřímně řečeno, žádný jiný finanční ukazatel mě moc nezajímá, nekoukám se na technické analýzy, na transakční multiply. To jsou pro mě doplňkové informace. To, co chci primárně vidět, je úroveň cash flow, tedy jaký objem zisku daná firma může produkovat,“ uvedl Křetínský. 

Druhý princip vychází z toho, že Křetínský investuje téměř bez výjimky pouze do podniků, jejichž byznysu dokonale rozumí. „Okolo této zásady poměrně hodně pracujeme, například i když kupujeme minoritní účast v nějaké firmě, náš dokument k dané transakci má rozsah pro plnohodnotnou akvizici,“ vysvětluje Křetínský. „I to je důvod, proč většinou volím investice do jednodušších firem, kde můžu rozumět jejich produktu. Já nechci něco, co je složité,“ dodává investor. 

Posledním argumentem je pak cena daného aktiva. „Moje úvaha je vždy taková, že buď ta akcie půjde nahoru, my to prodáme a vyděláme, anebo cena zůstane dole a my firmu ovládneme za tu cenu,“ řekl Křetínský. Ten prý vnitřně u každé transakce, do které kdy vstoupil, „chtěl mít základní představu, že pokud ta firma zůstane na té úrovni, na které ji kupujeme, jsem komfortní s tím, abychom ji dřív či později plně ovládli.“

Křetínský během své diskuse se studenty vyjmenoval i několik zlomových okamžiků svého podnikání. Tím prvním byla akvizice gumárenského podniku Vulkan, Hrádek nad Nisou, který získal po kuponové privatizaci. „Tehdy jsme si řekli, že si ten podnik necháme a že jej budeme systematicky rozvíjet,“ uvedl Křetínský. 

Druhým klíčovým momentem pak bylo, když mu i na základě jeho úspěchu s řízením Vulkanu první banka poskytla vyšší úvěry, skrze které mohl financovat své další transakce.

„Hrozně důležitá však byla i akvizice, která se nakonec nestala – totiž náš ne/vstup do firmy Severočeské doly. Tehdy jsme sice privatizační proces vyhráli, nicméně realisticky vzato pro nás ta firma byla příliš velká a český stát nám reálně nemohl takto důležitou firmu prodat. Přesto šlo o naprosto klíčový moment, kdy jsme s naprosto šíleným úsilím začali studovat energetiku a kdy jsem pochopil, že v oblasti výroby elektrické energie se otevírá naprosto mimořádná příležitost. Na pozadí této neúspěšné akvizice jsme pak začali rozvíjet naši přítomnost v energetice,“ doplnil Křetínský. 

Poslední zásadní moment svého byznysu, který Křetínský zmínil, vzešel z krize. Konkrétně z pádu banky Lehman Brothers v roce 2008, který odstartoval velkou hospodářskou krizi. „My jsme na to byli opravdu dobře připraveni a ve chvíli, kdy banka padla, jsme zvládli nakupovat velmi rychle. Díky tomu jsme zpětinásobili velikost naší skupiny během tří let,“ uzavřel Křetínský.