KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Letos uplynulo 25 let od chvíle, kdy byla na nizozemských obrazovkách poprvé uvedena reality show Big Brother. Pořad, který definoval svůj žánr a jež stal se globálním pop-kulturním fenoménem posledních dvou dekád, se však v posledních letech potýká s poklesem divácké atraktivity. Ukázala to i druhá řada české franšízy, která vyvrcholila o minulém víkendu.
Před osmnácti lety, když jsem psal pro bulvární deník Aha!, jsem z „první řady“ sledoval souboj dvou velkých reality show: „primáckých“ VyVolených a Big Brothera, vysílaného na konkurenční Nově. V té době šlo o střet nákladných, těžkotonážních a především nových show, který rozděloval diváky podobně jako derby Sparty proti Slavii. Show měly miliony diváků, prime time na hlavních kanálech komerčních televizí i pozornost médií.
Nic z toho už neplatí. Doba, kdy ve veřejném prostoru rezonovaly jména vítězů Vladka a „Shreka“, je minulostí; současný showbyznys, katalyzovaný sociálními sítěmi, už chrlí instantní celebrity takovou kadencí, že si divák jejich jména ani nestačí pořádně zapamatovat.
Návrat do minulosti zaručeně nefunguje
Televize Nova to přesto zkusila – vrátit se 18 let do minulosti a vyzkoušet, zda se jí podaří navázat na tehdejší úspěch soutěže. „Formát Big Brothera aktuálně prožívá hned v několika zemích své znovuzrození. Na český a slovenský trh přinášíme novou generaci tohoto pořadu, který nikdy nebyl víc relevantní než v současnosti, kdy sociální sítě zásadně změnily způsob vnímání soukromí. Naše verze Big Brothera přinese nové prvky show,“ uváděla před několika měsíci novou iteraci show ředitelka programu TV Nova Silvia Majeská.
Jak se ukázalo, žádné znovuzrození se nekoná. Naopak – pokud něco druhá sezóna Big Brothera ilustrovala, pak jen značnou proměnu naší společností za poslední dvě dekády. Ukázala, jak už jsme otupení vůči „voyérismu vily“ prošpikované televizními kamerami, plné banálních účastníků plnících banální úkoly.
Po čtvrtstoletí od prvního uvedení Big Brothera už totiž žádného Velkého bratra ani nepotřebujeme – je nám k dispozici 24/7 ve formě sociálních sítí, od Facebooku po OnlyFans. Sítí, které v roce 2005 neexistovaly, ale které nám dnes „zabalí“ koncentrované příběhy do třicetivtřeřinových reelů.
Nadto ani show samotná, navzdory proklamacím, se v tom zásadním nijak nezměnila – Big Brother přišel po osmnácti letech jen s novým face-liftem. Pravidla soutěže, výběr hostů i psychologie reality show zůstávají stejné. Mění se jen společenský kontext. Ale naše otupělost vůči banálním příběhům je kvůli nadbytku šumu ze sociálních sítí výrazně vyšší.
Zatímco v roce 2005 byl Big Brother pop-kulturním fenoménem, který dokázal strhnout téměř celý národ, dnes jde – jak ukazuje druhá řada – o okrajový formát vysílaný na tematické stanici, kde jej sleduje pár desítek tisíc lidí.
Propastný rozdíl mezi oběma sezónami potvrzují i data. Ten nejdůležitější benchmark se váže ke sledovanosti, jejíž srovnání není úplně jednoduché kvůli fenoménu Voyo a současné „odložené sledovanosti“; trend však naznačit lze.
Zatímco finále první série sledovalo v roce 2005 zhruba 2,38 milionu diváků, u té druhé byl zásah audience poloviční – alespoň tři minuty v kuse sledovalo finálovou epizodu druhé série 1,2 milionu diváků. Ještě výraznější rozdíl je však patrný u průměrné sledovanosti: zatímco „jedničku“ v televizi sledovaly vyšší statisíce lidí, u dvojky to podle oborového webu Mediaguru, který se odvolává na data ATO-Nielsen, bylo v průměru jen 57 tisíc diváků.
Sledovanost je však jen jedním z mnoha faktorů, ve kterém první sezóna zválcovala tu druhou. Rozdílné bylo tehdejší nasazení na hlavním televizním kanálu TV Nova; nyní dostal Big Brother kromě platformy Voyo prostor pouze na tematickém kanálu Nova Fun. A vyšší byla i někdejší odměna pro vítěze: zatímco Shrek si odnesl deset milionů korun, výherce druhé sezóny se musel spokojit se čtvrtinou této sumy.
V neposlední řadě se rapidně propadlo i mediální pokrytí. Zatímco nejvlivnější tuzemský bulvár Blesk v roce 2005 ve svém tištěném vydání vydal k Big Brotherovi celkem 181 článků, u druhé sezóny to byly pouhé tři texty – a i když k tomu připočteme on-line zpravodajství Blesku, jedná se jen o nízké desítky článků. O tom, že by se soutěž a její účastníci organicky dostali na „privilegovanou“ titulku, si dnes televize Nova může jenom nechat zdát.
Návrat Novy o 18 let do minulosti je jistě zajímavý experiment – který se ale úplně nepodařil. Přestože Big Brother není mrtvý formát a stále jej řada televizí vysílá, propad sledovanosti oproti nultým či desátým letům je patrný na řadě trhů. Budoucnost reality show je zřejmě jinde – v nových zajímavějších formátech. Ostatně to si nejspíš uvědomuje i sama Nova, která se po experimentu s návratem Big Brothera vrací ke třetí řadě osvědčeného Survivoru.
