KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Veřejnost v tuzemsku je s neutuchající silou bombardována názory ekonomů, ale i politiků, kteří bez omrzení opakují, že za stagnující ekonomiku mohou – i když ne výhradně – obyvatelé, tj. spotřebitelé, jelikož méně nakupují a kvůli tomu nedostatečně roztáčejí ekonomické soukolí. Netřeba asi dodávat, že chronicky stagnující tuzemská ekonomika je nejpalčivějším problémem dneška; s nadsázkou řečeno, je podstatou politického bytí či nebytí. Viníkem této nerůstové choroby však nejsou občané-spotřebitelé.
Budiž řečeno hned úvodem, že skutečným viníkem ekonomické stagnace, z níž se odvíjí přehršle negativních důsledků, jsou politici, potažmo vlády. Jsou to přece právě oni, kteří – pokud se náhodou zlepší nějaký makroekonomický ukazatel – se holedbají tím, jak dobře naši ekonomiku, a vlastně už skoro úplně vše, řídí, rozvíjejí, podporují, zachraňují, modernizují, geniálně investují, sofistikovaně přerozdělují…
Zopakujme, že výkonnost tuzemské ekonomiky, tedy zda HDP roste, stagnuje či dokonce klesá, je fatální pro státní rozpočet, to znamená pro (deficit) hospodaření vlády. Významný růst ekonomiky by vládě mohl přinést řádově stovky miliard korun ročně navíc. Naopak, stagnace ekonomiky znamená stagnaci příjmů vlády; přičemž v této etapě „dějin“ se nyní nacházíme.
Většina lidí nepovažuje za „normální“ žít na nesplatitelný dluh.
Stesky o málo utrácejících obyvatelích jako vinících stagnující ekonomiky jsou navíc nezřídka doplňovány „spásnými“ nápady, jako je třeba idea nevyhnutelnosti zvyšování daní.
Nemluvě o neustále se opakujícím žehrání nad tím, že byla v roce 2020, respektive od ledna 2021 snížena daň z příjmu zaměstnanců, což „drtivě“ snížilo vládní příjmy a uvrhlo celé již zmiňované soukolí do ještě hlubší propasti.
Jde o krajně diskutabilní tezi. Stěžování si na nízké utrácení obyvatel a kritika snížení daně z příjmu zaměstnanců z 20 na 15 % (implikující „nutnost“ opětovného zvýšení daní z příjmů) jsou zcela antagonistické postoje.
Pokud by v roce 2021 nedošlo k poklesu příjmové daně, lidem by dnes zůstalo v peněženkách méně peněz (tzn. stát by si pro sebe uzmul více) a zcela jistě by dnes utráceli ještě méně, než reálně utrácejí. Což by bylo v rozporu s voláním po větším utrácení jako metodě, která má údajně zachránit ekonomiku a hnát ji k vyššímu růstu.
