Pedofilní psychiatr z kauzy Michalákových je na svobodě. Otázky zůstávají

Jméno Jo Erik Brøyn zřejmě naprosté většině Čechů vůbec nic neříká, přesto se jedná o jednu z důležitých postav známé kauzy rodiny Michalákových. Té byly v roce 2011 odebrány sociální službou Barnevernet v Norsku obě děti z důvodu podezření ze zneužívání, zanedbávání a týrání. I když policejní vyšetřování toto podezření nikdy definitivně nepotvrdilo, Evě Michalákové se přes intervenci některých českých politiků a aktivistů už nikdy nepodařilo její syny, mezitím svěřené norským pěstounům, získat zpět.

Ve snaze zpochybnit norské posudky na Michalákovou se její zastánci pokusili norským úřadům předložit jiný posudek známého českého klinického psychologa Jaroslava Šturmy. Jenže dvoučlenná komise norských psychiatrů, mezi nimiž byl právě i Brøyn, toto odborné svědectví českého kolegy nepřipustila. Psala o tom tehdy v tiskové zprávě například česká senátorka Jitka Chalánková. 

Psychiatr Brøyn ale proslul nejen jako významný spolupracovník norské sociální služby Barnevernet, rozhodující o osudech mnoha dětí, ale také jako odborník, který se vyjadřoval v případu norského hromadného vraha Anderse Breivika.

Proslulost si psychiatr Brøyn získal i svým osobním životem. Jako přiznaný homosexuál si totiž najal v roce 2010 v Indii služby surogátní (náhradní) matky, která mu „odnosila“ a porodila dvojčata. 

Jenže v mezidobí Indie zpřísnila pravidla pro surogátní mateřství a Brøyn se společně s některými dalšími norskými občany a občankami a jejich dětmi nemohl po určitou dobu dostat ze země. 

Kauza ve své době plnila stránky norských médií, nakonec si ale psychiatr mohl děti z Indie odvézt. Norsko poté obletěla fotografie šťastného otce s jeho ratolestmi a popiskem, že přes 50 % Norů služby surogátních matek podporuje. Norsko předtím už v roce 2009 schválilo institut takzvaného manželství pro všechny a ratifikovalo i takzvanou Istanbulskou úmluvu o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí.

Jenže v roce 2018 přišel strmý pád známé norského psychiatra a celebrity. Policie odhalila, že Brøyn si celé dlouhé roky, možná až 20 let, stahoval dětskou pornografii s velmi závažným obsahem. 

Muž, který si mezitím pořídil v Indii děti od náhradní matky, měl podle rozsudku, dostupného dnes jen velmi obtížně (mimo jiné na facebookových stránkách norských kritiků Barnevernetu), dlouhodobě stahovat videa například „navzájem masturbujících chlapců, fixního/sexualizovaného násilí na dětech, análního sexu mužů s chlapci nebo orálního sexu dětí (včetně batolat) na dospělých mužích“.

Připomeňme, že dlouhodobý uživatel tohoto obsahu byl pro Barnevernet autorem či spoluautorem mnoha posudků, mimo jiné posuzujících podezření na zneužívání, týrání či bití dětí (včetně případu Michalákových). Od soudu ale i po odvolání odešel za stahování videí s pedofilním a násilným obsahem s poměrně mírným trestem vězení v délce jednoho roku a deseti měsíců.

Tohoto paradoxu si všimla i britská televize BBC, která natočila nejen o případu psychiatra Brøyna, ale i o dalších podivnostech v norském systému prevence proti zneužívání dětí reportáž s názvem „Norský tichý skandál". 

A proč tichý? Publicita Brøynova případu v Norsku totiž byla velmi nízká, takřka žádná. Navíc se Brøynovým advokátům podařila z českého pohledu takřka neuvěřitelná věc. Dosáhli totiž toho, že soud nařídil po rozsudku první instance, že jméno odsouzeného nesmí být nadále zveřejňováno. Rozsudek musí být anonymní.

To INFO.CZ potvrdila i emeritní profesorka univerzity v Bergenu Marianne Haslev Skånlandová, která se dříve angažovala v Norsku ve prospěch Evy Michalákové a kritizovala Barnevernet. „Soudní rozsudek v případu, o který se zajímáte, byl původně volně přístupný, ale později bylo soudem zakázáno jeho zveřejnění, pokud nebylo anonymizováno. Nezveřejnila jsem ho tedy a dále se k případu nevyjadřuji,“ napsala INFO.CZ profesorka Skånlandová.

I některé zahraniční servery kritizují, jak se po Brøynovi a jeho případu s přispěním norských úřadů a soudů slehla zem. Dodnes tak není jasné, zda Brøyn po návratu z vězení (už by měl být dávno doma) získal děti zpět, nebo mu je podobně jako třeba Evě Michalákové Barnevernet odebral a svěřil pěstounům.

Podle serveru Womens Voices, který jako jeden z mála z rozsudku cituje i dnes, byly děti Brøynovi vráceny. Ostatně Brøyn se sám snažil jejich prostřednictvím dosáhnout zmírnění trestu. „Děti jsou spolu úzce spřízněné a jsou to ony, kterým ubližuje oddělený život, pokud jejich otec musí jít do vězení. Mohu to dokumentovat prostřednictvím případů ze své vlastní práce,“ měl argumentovat Brøyn u odvolacího soudu v Borgartingu.

Podle vyšetřovatelů stáhl z internetu přes 20 000 obrázků a 4000 hodin videí, zobrazujících sexuální násilí na dětech. Jaký posudek by asi sám napsal na rodiče, kteří by se něčeho takového dopouštěli? Norská speciální komise, která zkoumala Brøynovy dřívější posudky, žádné pochybení údajně nezjistila. 

Podle některých odborníků ale celý případ svědčí především o tom, že dnešní společnost, včetně té skandinávské, přistupuje k takzvané celospolečenské korektnosti, vyváženosti a boji proti diskriminaci a násilí dvojím metrem. 

„Na jedné straně se snažíme ochraňovat znevýhodněné skupiny a i jazyk je pod intenzivním drobnohledem jako nástroj způsobující možné emocionální zranění. Na straně druhé běžně prochází zjevně amorální či kriminální chování, když má člověk peníze nebo moc,“ řekla INFO.CZ psycholožka a zástupkyně Česka v Bioetické komisi Rady Evropy Hana Konečná.

Jak říká, podle Istanbulské úmluvy, kterou Norsko ratifikovalo, je muž apriori násilník vůči ženám a dětem, ovšem podle dokumentů zaměřených na „nediskriminaci“ má na druhou stranu právo na dítě z náhradního mateřství. 

„Těžko to vnímat jinak než jako naprosté pokrytectví současné společnosti,“ uvedla Konečná. Vedle případu norského psychiatra Brøyna zmiňuje i případ amerického filantropa Jeffreyeho Epsteina, usvědčeného ze zneužívání mladých dívek a dětí a podezřelého posmrtně z toho, že zprostředkovával styk s nezletilými chlapci a dívkami i mnoha vlivným a známým lidem.