Většina politiků EU se bojí Trumpova návratu. Vztahy s USA musí přehodnotit, ať už vyhraje kdokoli

V Bruselu se za zavřenými dveřmi konají intenzivní porady o tom, co a jak, pokud po případném vítězství začne nepředvídatelný Trump naplňovat vůči Evropě to, čím před volbami vyhrožoval.

Paniku naopak nevyvolává perspektiva výhry Kamaly Harrisové. Očekává se, že bude víceméně pokračovat v politice Joea Bidena a tvářit se vůči Evropě přívětivě. Ví se sice, že „starý kontinent“ Harrisovou nezajímá o mnoho víc než Trumpa, ale vztahy s ní by měly být korektní a – především – jejich vývoj předvídatelný, jak se na spojence sluší.

Na prvním místě jsou samozřejmě bezpečnostní starosti. Trump se netají obdivem k Vladimiru Putinovi a svým pohrdáním vůči prezidentovi Zelenskému. Nejednou se nechal slyšet, že by ukrajinskou válku ukončil během jednoho dne, a to ještě před oficiálním nástupem do Bílého domu. 

Co by udělal? Snažil by se Ukrajince přimět k míru za ruských podmínek? Jak by na to reagovala Ukrajina? A jak její evropští spojenci? Je možné si vůbec představit, že by Ukrajina nepřijala americké podmínky a pokračovala v boji, opírajíce se pouze o Evropany?

Vedle pár náznaků z kampaně nikdo neví, jak by se Trump vůči Ukrajině a Rusku skutečně zachoval. Ve svých projevech ocejchoval ukrajinského prezidenta jako „zdatného kupčíka“ a jeho viceprezidentský spoluhráč J.D. Vance označil snahu NATO o zadržení Ruska za „válečné štvaní“. Někteří analytici však pochybují o tom, že by nechali Zelenského na holičkách; jiní s tím naopak počítají.

„Pokud bude Trump zvolen, zastaví vojenskou pomoc Ukrajině a rozkýve naši bezprostřední bezpečnost,“ varuje Josep Borrell, končící šéfdiplomat EU. 

Všeobecně se pak má za to, že by se Trump moc rád pustil do nějakého „obchodního“ vyjednávání o míru, protože se považuje za zdatného vyjednávače. A že by se o to mohl pokusit navzdory ukrajinskému stanovisku.

Jakékoli potenciální kroky bezprostředně souvisí s bezpečnostní vazbou mezi Amerikou a Evropou, Severoatlantickou aliancí a americkým jaderným deštníkem. Bude se na něj Evropa moct ještě spolehnout? A za jakých podmínek? Neblíží se zlomový moment v poválečné historii Evropy a světa? Bude mít v případě Trumpova vítězství Putin opravdu důvod k radosti?

Trump jako prezident proslul kritikou evropských spojenců za to, že nedostatečně investují do vlastní obrany a spoléhají na americkou ochranu. Tyto jeho drsné výtky byly jedním z důvodů, proč většina evropských členů NATO v posledních letech vojenské výdaje navýšila. 

Ale ani v této oblasti se dopředu nic jistého neví – Trump může dál ostouzet NATO jako zbytečnou a rozhazovačnou alianci, ale také se může postavit do jejího čela vůči ruské hrozbě. Nikdo netuší, co udělá.

Tato nejistota samozřejmě posiluje Francii a podobně smýšlející evropské vlády, podle nichž by měla podnítit evropskou snahu o posílení vlastních obranných kapacit. Nejen pokud jde o vynaložené prostředky, ale také o koordinované vyzbrojování opřené o vlastní průmysl. 

„Nemůžeme dopustit, aby voliči ve Wisconsinu rozhodovali o evropské bezpečnosti,“ citoval server Politico francouzského ministra pro evropské záležitosti Benjamina Haddada.

Druhou starostí je pak ekonomika. Zatímco Amerika roste, Evropa chřadne. A pokud by Trump zavedl dvacetiprocentní cla na veškeré evropské dovozy, jak vyhrožuje, znamenalo by to pro země EU, zejména ty průmyslové jako Německo nebo Česko, obrovskou ránu. 

Těžko si představit, že by při skladbě vzájemného obchodu dokázala Evropská unie vymyslet stejně citelná odvetná opatření. Každopádně obchodní válka by vzájemnými vztahy fatálně otřásla.