Tři scénáře vývoje po prohrané bitvě: ODS a Piráti by si měli uvědomit, kdo je jejich hlavní soupeř

Máme za sebou necelé dva nebývale dynamické týdny v české politice. Prach si sice ještě úplně nesednul, hlavně na sociálních sítích se vše prožívá s obrovskou intenzitou – jenže co si budeme povídat, v čase zbývajícím do sněmovních voleb se už toho zas tak moc nezmění. Základní trendy jsou evidentní, pro lepší přehlednost se je pokusím tentokrát popsat v šesti základních bodech.

Krajské a senátní volby potvrdily naprosto dominantní pozici hnutí ANO. V krajských volbách formace Andreje Babiše vyhrála v deseti krajích ze třinácti, přičemž v osmi z nich bez ní nepůjde sestavit většinovou koalici. Hnutí ANO posílilo také v senátních volbách – obhajovalo jeden mandát, získalo jich osm.

Babiš tedy nemá důvod na své strategii nic měnit. Což potvrdil během aktuální schůze sněmovny, kde se řeší vládní důchodová reforma. ANO bude pokračovat v negaci všeho, co vláda Petra Fialy prosazuje, ve sněmovně se bude i nadále uchylovat k obstrukcím, hlavním tématem jejich kampaně bude bezpečnost v širokém slova smyslu.

Důraz bude klást na zdravotnictví, na jeho dostupnost a kvalitu. Vymezovat se bude proti Green Dealu a obecně proti údajnému diktátu Bruselu, varovat bude před uprchlíky a především bude voliče přesvědčovat, jak moc se jim zhoršil život, za což bude obviňovat stávající vládu.

Povolební taškařice s rekonstrukcí vlády navíc ukázala, že existují i situace, kdy Babiš nemusí dělat vůbec nic, protože se koaliční strany dokážou porazit i samy.

Závěr je evidentní: pokud se nestane nic mimořádného, za realistický scénář je třeba označit konstelaci, že po sněmovních volbách nepůjde sestavit většinovou vládu bez Babiše.

Hlavní souboj těchto dnů se ale nevede mezi koalicí a opozicí, nýbrž především mezi ODS a Piráty. Ti se rozhodli vládu opustit poté, co premiér navrhnul odvolání jejich předsedy, který – aby toho nebylo málo – v reakci na mizerný výsledek Pirátů v krajských volbách na post předsedy chvíli před tím rezignoval.

Piráti si obratem osvojili ostře opoziční rétoriku – už na tiskové konferenci svolané ihned po oznámení Petra Fialy, že se zbaví Ivana Bartoše, se šermovalo kmotry, konspiračními schůzkami a celkově nekalými motivacemi. Piráti se rozvzpomenuli na svůj protestní osten. Jako by ale zapomněli, že s těmi, po kterých se teď tolik vozí, seděli tři roky ve vládě.

A především: byť lze pochopit přepjatě emoční výlevy zástupců obou stran, měli by co nejdřív hledat cestu k nějakému rozumnému dialogu. V jeho jádru musí být uvědomění si toho, kdo je jejich společným a hlavním soupeřem – jsou to populisté a extremisté. Hlavní konflikt se tu vede o budoucí charakter české demokracie, a v něm jsou obě formace navzdory mnoha rozdílům spojenci.

Piráti teprve hledají způsob, jak na novou situaci reagovat. Bartoš už zdůraznil, že budou „konstruktivní opozicí“, stávající schůze sněmovny ale ukazuje, že zatím nevědí, jak na to. Ostatně po celý následující rok bude sněmovna řešit celou řadu zákonů, na kterých se oni ve vládě ještě podíleli, které v ní schvalovali a třeba i iniciovali jejich vznik.

S tím bude souviset to, koho si zvolí do svého čela. Možná jim rok před volbami nakonec pobyt v opozici prospěje, přesto bych byl velmi opatrný: Ivan Bartoš už nebude jejich předsedou a při vší úctě k jeho kolegům tam prostě nevidím osobnost formátem a charizmatem srovnatelnou s jeho politickým talentem. I tak bude zajímavé sledovat, jak na krizi zareaguje příští pirátské vedení.

Vláda Petra Fialy bude poslední rok složená jen ze čtyř stran, její těžiště se posune více doprava a zcela jistě budeme svědky třenic především mezi dvěma nejsilnějšími vládními stranami – ODS a STAN.

V zájmů obou ale je, aby vláda uspěla jako celek a aby v posledním roce začala voličům doručovat, co jim její strany předtím slíbily. V opačném případě – navíc bez Pirátů – je naprosto vyloučené, že by v podobném formátu mohla pokračovat i po příštích volbách.

A musí to být i něco hmatatelnějšího, než je obrana demokratických principů – většina lidí totiž řeší bydlení, dobré školy pro své děti, dostupné pečovatelské a zdravotní služby pro stárnoucí rodiče, jak se uživí a zda z výplaty zaplatí základní životní potřeby.

Nespokojenost přitom panuje také uvnitř lidovců a ODS. Ti první si za necelé tři týdny zvolí nové vedení – které se ovšem dopracuje k tomu, že budoucnost strany mimo koalici SPOLU v danou chvíli neexistuje.

A přestože se o budoucnosti SPOLU debatuje i uvnitř ODS, ani tady bych zatím žádné turbulence nečekal. Aliance, která vynesla Petru Fialovi post předsedy vlády, půjde i do příštích voleb. Pokud by ale skončily stejně jako volby krajské porážkou, nelze vyloučit její rozpad.

Krajské volby vrátily do hry především komunisty pod vedením Kateřiny Konečné, kteří uspěli v jedenácti ze třinácti krajů – byť ukrytí pod značkou koalice STAČILO! Relativní úspěch a mírný nárůst mandátů zaznamenala také SPD Tomia Okamury.

Obojí bude klíčové především ve vztahu k formátu příští vlády. Tady bych upozornil na vznik nových koalic na Vysočině a v Olomouckém kraji. Tu první tvoří hnutí ANO, sociální demokraté a SPD s Trikolorou a uskupením PRO. Tu druhou pak opět hnutí ANO, tentokrát ale jen s SPD, Trikolorou, PRO a Svobodnými.

S tím vším souvisí tři základní realistické scénáře, pokud jde o podobu příští vlády. Zcela klíčové v tomto ohledu bude, zda se podaří etablovat a výrazněji uspět komunistům, SPD a případně i Přísaze. Pokud ano, bude jednou z variant příští vlády nějaká variace toho, co vidíme na Vysočině nebo v Olomouckém kraji.

Druhým, byť v danou chvíli dost nepravděpodobným scénářem, je pokračování vlády na stávajícím půdorysu. Tady se teprve v budoucnu ukáže, jak moudré bylo vystrnadit z vlády Piráty, neboť je otázka, koho budou jejich zklamaní voliči případně preferovat.

Část z nich se možná ocitne u Starostů nebo TOP 09, zbytek ale skoro jistě nebude volit lidovce či ODS. Jinak řečeno: za rok se může klidně ukázat, že jsou voliči Pirátů pro vznik smysluplné většiny demokratických stran v dolní komoře nepostradatelní.

Třetí varianta zase souvisí s budoucností koalice SPOLU. Před volbami nám to zcela jistě nikdo neřekne, záhy po nich se ale může začít mluvit také o koalici hnutí ANO s někým přes politický střed. Byť jde zatím o ojedinělé hlasy, třeba v ODS už zaznívají.

A já si umím představit, že politický realismus a chuť být u vlády může po volbách převážit také u některé z dalších relevantních stran.