KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ | Petr Fiala předvedl, že je schopen akce. Snad tím nekončí realizace jeho jasné představy, co dělat, aby přesvědčil voliče, že plní sliby a pracuje pro ně. Zpackaná digitalizace stavebního řízení je jistě symbolem, ale nikoliv podstatou hluboké nedůvěry, kterou k vládě mají voliči, jejichž hlasy ji vynesly k moci. Co se musí stát?
„Mám jasnou představu, co musíme udělat pro to, abychom přesvědčili voliče, že plníme naše sliby a pracujeme pro ně. Nemíním odevzdat naši zemi levici a populistům,“ napsal v pondělí jedenáct minut po jedné na sociální síť X ministerský předseda Petr Fiala. Budilo to naději, že se po drsně prohraných krajských volbách, kam vládním stranám nepřišli voliči, konečně probral. V sobotu po zveřejnění výsledků ještě rétoricky bruslil a odmítal tvrdou porážku přiznat.
V úterý se Petr Fiala rozhodl odvolat kvůli zpackané digitalizaci vicepremiéra a ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše. Ten po skutečně katastrofálním výsledku Pirátů oznámil konec ve vedení strany k 9. listopadu, kdy má být zvolen jeho nástupce. Bartoš je po všech stránkách chromá kachna bez politické budoucnosti. To po jeho konci platí pro celou Pirátskou stranu. On byl její tváří a DNA.
Bez něj se Piráti velmi těžko dostanou po příštích parlamentních volbách do Poslanecké sněmovny. A budou tak následovat své předchůdce Zelené z roku 2006 nebo Věci veřejné z roku 2010. Jestli s Bartošem opustí vládu i další dva pirátští ministři, je pro další osud kabinetu v zásadě jedno.
Sliby nemůže plnit ten, kdo je porušoval
Vláda přichází o důvěru svých voličů, kterou v zásadě není možné vrátit s týmem, který ji tři roky kontinuálně ztrácel. Voliči mají právem dojem, že kabinet nevede zemi k prosperitě a sešel z cesty, kterou jí jako recept na prosperitu sliboval.
Tou mělo být omezení regulací, omezení byrokracie, které měla přinést kombinace digitalizace a snížení počtu zaměstnanců státu, skoncování s dotačním byznysem a nezvyšování daní.
„Nechystáme
se zvyšovat daně lidem, přestože je po tom poptávka. Slíbili
jsme, že nebudeme zvyšovat daně. A nechceme je zvyšovat.
Považujeme za lepší, když mají lidé více peněz
v peněženkách,“ hlásá z billboardů koalice Spolu
Petr Fiala.
Porušeny byly všechny sliby, které koalice Spolu v čele s Petrem Fialou prodávala svým voličům. Přituhla regulace, zvýšily se všechny přímé daně, přibylo zaměstnanců státu a dotační byznys dál bují. Dva příklady za všechny: zvýšení dotací neziskovkám o 7,5 miliardy na příští rok nebo 2,5 miliardy dotací na elektromobily.
Koalice jde přímo proti svému vlastnímu receptu na prosperitu. A k tomu jí zoufale chybí figury s ekonomickou kompetencí. Lidi, kterým by voliči věřili, že mají věci pevně v rukou a ví, kam zemi vedou.
Na tohle nestačí kosmetické úpravy ve stylu odvolání politicky mrtvého Ivana Bartoše. To si žádá zásadnější rekonstrukci vlády.
Především na ekonomických postech by to chtělo profíky, kteří představí velmi rychle jasný, minimalistický program k návratu prosperity, který bude dost realistický na to, aby lidé ještě do voleb viděli konkrétní výsledky.
Čas pro krizového manažera
Starému Fialovu týmu, který tvrdě porušoval sliby, těžko někdo uvěří, že teď to bude dělat jinak. Na to je potřeba rekonstrukce a nové tváře. Nemusí jich být moc. Nemá cenu rozviklávat ministerstva, kde už se nic velkého s jasným efektem předvést nedá.
Namátkou jmenujme například ministerstva školství nebo zdravotnictví. Přestože tam sedí velmi slabí ministři bez výsledků (možná mnohem slabší než odcházející Ivan Bartoš), nic moc zásadního se tu během zbývajícího roku nestihne.
Vláda kriticky potřebuje ekonomického lídra. Člověka s citem pro trh, přehledem, jak se opravdu tvoří bohatství, s porozuměním byznysu. Hráče schopného dát rychle dohromady reparát nedodržených slibů.
Ve hře by mohla být pozice vicepremiéra pro ekonomiku. Jenže post bez úřadu je vždycky trochu impotentní. Po odchodu Jozefa Síkely do Bruselu se ale přímo nabízí spojit vicepremiérské křeslo s ministerstvem průmyslu a posadit do něj skutečně silnou figuru s výrazným jménem, které voliči recept na prosperitu uvěří. A dát jí politickou podporu. Bylo by to výrazně efektivnější než nějaká velká rekonstrukce vlády – jen proto, aby se předvedla akceschopnost a činnost.
Takové jméno není mezi špičkami žádné z vládních stran. Je čas zalovit mezi předními českými ekonomy a najít krizového manažera schopného vládní reparát provést.
Jako když si v roce 2002 tehdejší německý sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schröder přivedl manažera Volkswagenu Petera Hartze. Řízli do neefektivního sociálního státu a pracovního práva. Probrali Německo z krize a nakoupili mu ještě dvacet let prosperity, která kvůli pozdější politice Angely Merkelové a jejích nástupců právě teď končí.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
