Slibem zarmoutíš: EU se opět zavázala ke zrychlení pomoci Ukrajině, nic konkrétního ale nenabízí

V nynější fázi války, kdy Rusko denně bombarduje ukrajinskou energetickou infrastrukturu i civilní objekty a kdy ukrajinská armáda pomalu ustupuje na jižní frontě před narůstající ruskou přesilou, by EU měla oznamovat konkrétní a okamžité dodávky potřebných zbraní. Její opakované výzvy a rozhodná patetická ujištění začínají vypadat na pozadí reality přinejmenším nevěrohodně.

Předpokládejme optimisticky, že v zákulisí summitu se přece jen něco dělo a stalo. Nasvědčují tomu výroky některých státníků. Německý kancléř Olaf Scholz připomněl, že Berlín se rozhodl poslat na Ukrajinu třetí protivzdušnou baterii Patriot a vyzval kolegy z ostatních zemí EU, aby udělali totéž. „Nyní je klíčová rychlost,“ řekl zcela správně při příchodu na bruselskou schůzi.

Nizozemský premiér Mark Rutte podotkl, že by se členské země NATO mohly s Ukrajinou podělit „o něco víc“ o své arzenály. Dánská premiérka Mette Frederiksenová by tam poslala všechno, co je k dispozici, a to okamžitě. „Musíme dodat víc toho, co Ukrajina právě teď potřebuje.“

Oba mluvili na tiskové konferenci s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem, jehož navštívili před startem evropské schůze. Přítomen byl také český premiér Petr Fiala, který se ke slibování zbraní z českých skladů nepřipojil.

Oznámil ovšem, že díky české iniciativě se podařilo ve světě nakoupit už 200 tisíc kusů dělostřelecké munice a dalších 300 tisíc „bylo nalezeno a čeká na kontrakty“, na Ukrajinu zamíří první dodávky v červnu. Podělil se také o své dojmy ze schůzek ve Washingtonu: je „poněkud optimistický“, že by dosud republikány blokovaná americká pomoc Ukrajině mohla být přece jen schválena, a to již koncem tohoto týdne nebo příští týden. Takový obrat by nepochybně podnítil i evropskou rozhodnost.

V unesení summitu se to sice nedočteme, ale na řadu lídrů zapůsobily stesky ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského po víkendovém zásahu států NATO po boku Izraele proti íránskému raketovému útoku na židovský stát.

V online poselství vyčítá vrcholným politikům zemí EU, že dokázali Izrael zcela ochránit přes masivním náletem tří set dronů a raket, ale Ukrajina takové štěstí nemá. „Jaký je rozdíl mezi Ukrajinou a Izraelem?“ táže se Zelenskyj. Izrael přece také není členem NATO, a přesto se mu dostává v případě ohrožení „bezpečného nebe“, zatímco Ukrajina o něco takového marně žádala už před dvěma lety.

Sotva si lze představit, že by se o těchto výtkách na summitu tak či onak nemluvilo. Zajisté – Írán je nesrovnatelně slabší a méně nebezpečný soupeř než Rusko; jeho „odvety“ by se Západ nebál. Přesto má obvinění z „dvojího metru“ něco do sebe, zvláště v kontextu mnoha slov nedoprovázených činy z poslední doby.

Státy EU se musí naléhavě vzchopit, pokud jejich lídři nechtějí přes svými voliči i před světem vypadat jako neplniči velmi upřímně míněných slibů.

Celkem trefně to vyjádřil litevský prezident Gitanas Nauseda. „Trápí mě, že v případě Ukrajiny ztrácíme mušku,“ protože „přijímáme rozhodnutí, která pak nenaplňujeme“.

Posteskl si, že mezera mezi usneseními a jejich uvedením do života „činí až řadu měsíců“. Zelenskyj mu dal vzápětí za pravdu: „Bohužel jsme ještě neviděli onen milion dělostřeleckých granátů od Evropské unie, o kterých jsme se (před více než rokem) tolik bavili.“

Vyšší rychlost žádá také už řadu týdnů šéf evropské diplomacie Josep Borrell. Myslí si, že po německé „zelené“ pro baterii Patriot by rychle měly následovat další – Ukrajina jich naléhavě potřebuje sedm, aby ochránila svá města.

V posledních dnech se objevovaly argumenty, že takovým rozhodnutím brání obranné předpisy NATO, které zavazují členské země k určité úrovni protivzdušné obrany. Jens Stoltenberg však dnes rozhodně členy Aliance vyzval, aby tyto prostředky Ukrajině poskytly.

A Mark Rutte, jeho pravděpodobný nástupce, před novináři usoudil, že pokud nejsou Evropané schopni tyto systémy dodat z vlastních zdrojů nebo je okamžitě vyrobit, musí je pro Ukrajinu ihned koupit – třeba ve Spojených státech. „Peníze nejsou hlavní problém,“ prohlásil Rutte a dodal, že hlavní problém je tyto systémy vůbec nějak rychle sehnat, v rámci NATO nebo mimo něj.

Mnohem víc času než Ukrajině věnovali státníci EU současné eskalaci napětí na Blízkém východě. Probírali bezprecedentní íránský útok na Izrael i pokračující izraelskou operaci v pásmu Gazy. Starali se, aby konflikt nezachvátil celý region – a zvláště pak jim šlo o udržení míru v Libanonu, odkud by se v případě války vypravily davy lidí do Evropy.

Evropská unie zajisté zeměpisně sousedí s Blízkým východem, kde byly některé její členské státy historicky významně přítomny. Za současné situace už však nemají takřka žádný vliv ani na Izrael, ani na Írán a jeho spojence v regionu, což jsou momentálně hlavní strůjci napětí.

Takže ani současná usnesení EU, byť schválená na nejvyšší úrovni, netřeba hlouběji analyzovat, protože si jich málo všímají i ti aktéři, kterým jsou adresována.