KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Severoatlantická aliance by měla převzít odpovědnost za vojenskou pomoc Západu pro Ukrajinu a předvést tak ruskému prezidentu Putinovi, že spojenci jsou odhodláni Kyjevu pomáhat dál a více. Pokud to NATO udělá, postaví „před hotovou věc“ také Donalda Trumpa, pokud se na podzim stane americkým prezidentem a bude mít choutky podporu Ukrajině zastavit. O těchto plánech dnes poprvé v Bruselu jednali ministři zahraničí 32 členských zemí aliance. Konečné rozhodnutí má NATO učinit na nejvyšší úrovni v červenci ve Washingtonu.
Generální tajemník Jens Stoltenberg se krátce před odchodem z vysoké funkce rozhodl k odvážnému návrhu – převést pomoc Ukrajině z dosavadního „ad hoc“ formátu do řádné „institucionalizované“ podoby opřené o plánovací struktury NATO.
Znamená to, že by se o zbraních pro Kyjev už nejednalo v Američany řízené Kontaktní skupině pro obranu Ukrajiny (Ukraine Defense Contact Group), která se scházela (a schází) – naživo či online – na americké základně Ramstein v Německu, ale stalo by se to součástí řádné agendy Aliance. Což je přesně to, co většina členských zemí na začátku války před dvěma lety nechtěla – aby to nevypadalo, že NATO je tak nějak válčící stranou.
Aliance by podle představy generálního tajemníka „vstřebala“ také skupiny států, které se vytvořily kolem jednotlivých zbraní či aktivit pro Ukrajinu – letounů F-16, protivzdušné obrany, odminovacího úsilí. Zastřešila by rovněž řadu bilaterálních dohod o vojenských dodávkách.
Stoltenberg chce „koordinovat a institucionalizovat“ veškerou pomoc do rámce NATO a zajistit „dlouhodobou podstatnější, transparentnější, předvídatelnější podporu i lepší rozdělení práce“ a také „zmenšit závislost na krátkodobých závazcích a spoléhat na ty dlouhodobé.“
Stoltenberg si představuje, že by toto úsilí NATO bylo opřeno o balík 100 miliard dolarů, tedy o dlouhodobě dostupné peníze, ze kterých by se čerpalo na pokrytí vojenských potřeb válčící země. Zatím neříká, kdo by tyto finance poskytl. A pokud by to byly vlády členských zemí, tak podle jakého klíče.
Formuluje však nebývale ambiciózní návrh, kterým reaguje na současný útlum západních a zejména amerických dodávek vojenského materiálu a s tím související stále prekérnější postavení ukrajinských sil na tisíc kilometrů dlouhé frontě.
Adresátem je především Vladimir Putin, který dlouhodobě sází na západní nejednotu a také únavu; zde se mu vzkazuje, že by z toho nemuselo nic být, protože Západ se rozhodl podporu Ukrajiny „zabetonovat“ jako součást činnosti NATO.
Dalším důvodem jsou obavy z americké otočky po případném návratu „natoskeptika“ Donalda Trumpa do Bílého domu. Všeobecně se předpokládá, že mu obrana Ukrajiny nebude ležet na srdci. Což ostatně už řadu týdnů dokládá chování jeho republikánských stoupenců, kteří v Kongresu blokují uvolnění životně důležitých 60 miliard dolarů pro Kyjev navržených vládou Joea Bidena. S dlouhodobým závazkem USA by však mohl sotva něco dělat.
A nemusí to být jen Amerika. Také v evropských zemích mohou volby přivést k moci vlády, které nebudou ochotny se dál na podpoře Ukrajiny podílet, ba ji budou sabotovat. S alianční strategií opřenou o solidní balík peněz by však pohnout nedokázaly.
Což si samozřejmě uvědomují už nyní a adekvátně reagují – zatímco většina členů považuje Stoltenbergův návrh za více či méně dobrý podklad pro jednání, Maďarsko ho a priori odmítá, protože v něm paradoxně spatřuje přeměnu NATO v „útočnou“ organizaci. Výhrady má tradičně také Turecko.
Iniciativa k 75. výročí vzniku NATO
Stoltenberg tedy vynesl hodně silnou kartu a vlády členských zemí mají o čem přemýšlet. Při bližším ohledání je jeho iniciativa velmi logická, pokud má Západ dostát svým slibům a závazkům; nepochybně se rodila delší dobu v úzkém kruhu zasvěcených.
Je také příznačné, že zazněla v předvečer slavnostní schůze ministrů zahraničí k 75. výročí založení Aliance, která je poprvé konfrontována nejen s bezprostředním a silným nepřítelem, ale také s nejistotou ohledně budoucího směřování svého klíčového člena, Spojených států.
Stoltenberg dnes ostatně Američany (a zejména Trumpovy Republikány) upozornil, že také oni potřebují spojence. Připomněl, že od založení aliance byl článek pět o kolektivní obraně spuštěn pouze jednou, a to v reakci na islamistický teroristický útok na USA 11. září 2001. Amerika podle něj nadále potřebuje Evropu, její ozbrojené síly i výkonné tajné služby.
Iniciativa ohledně Ukrajiny zapadá také do rodící se koncepce Evropské unie, která hledá cesty, jak masově financovat a koordinovat svůj zbrojní průmysl, aby na jedné straně pomáhal lépe Ukrajině a na druhé posiloval obranyschopnost „starého kontinentu“.
V předvečer výročí NATO se k tomu vyjádřili ministři zahraničí Francie, Německa a Polska. „Slavíme výročí NATO, ale nesmíme se tím nechat ukolébat. Naopak si musíme uvědomit, že tento okamžik může být rozhodující pro budoucnost, v jaké budou žít naše děti,“ napsali ve společném článku pro server Politico.
Annalena Baerbocková, Stéphane Séjourné a Radoslaw Sikorski připomněli, že dosud Evropa a Severní Amerika dokázaly zajistit obranu Ukrajiny – stálo je to 200 miliard eur a je třeba v tom nepolevit. „Naše podpora bude pokračovat tak dlouho a tak intenzivně, jak bude třeba,“ napsali. Přihlásili se k transatlantickému spojenectví, k odhodlání kolektivně bránit každou píď území členů NATO, a také k silnějšímu evropskému zapojení – vyšším výdajům na obranu i intenzivnější průmyslové spolupráci.
„Putin zakládá svou strategii na špatném předpokladu, že může Ukrajinu unavit a přečkat naši podporu. Snaží se prověřovat naši jednotu a naše odhodlání jako spojenců. Naše odpověď musí tudíž spočívat v síle, jednotě a spolupráci. Musíme dokázat, že se mu agrese nevyplatí, ani tentokrát, ani nikdy v budoucnu,“ napsali šéfové diplomacií tří nejvýznamnějších zemí EU a evropských členů NATO v předvečer jeho 75. výročí.
