Vlna povodní, zaznamenaných v Evropě mezi roky 1993 a 2013, patří podle výsledků mezinárodní studie publikované v časopisu Nature mezi devět nejvýznamnějších povodňových period za poslední půl tisíciletí. Otázkou podle odborníků zůstává, zda jsou očekávané povodně v Česku koncem této periody, nebo začátkem nové.
Historická data ukazují na zajímavý fakt. Velké katastrofální povodně jsou četnější v určitém období, po němž nastává doba, kdy je zaznamenáme výjimečně, anebo vůbec. O takovém shlukování velkých povodní, ale i jiných extrémů počasí bylo napsáno na celém světě množství vědeckých studií.
Na základě dostupných dat se ukazuje, že pokud se po určitém klidnějším období vyskytne v nějakém území katastrofální povodeň, jako např. ta na Moravě v červenci 1997, s největší pravděpodobností budou v poměrně krátkém časovém sledu následovat další.
V historii se dokonce v Česku stávalo, že přišly dvě extrémní „velké vody“ v jednom roce (např. v roce 1598 v Praze a v roce 2006 na Dyji). Většinou se ale povodně shlukují třeba do jedné dekády nebo ještě širšího rozmezí.
Podobnou sérii povodní jako v 21. století pamatuje Česko z přelomu 19. a 20. století. Přišla po suchých letech, které převažovaly v období 1858 až 1878. V rozmezí let 1880 až 1903 povodně zasáhly území Rakouska, Čech a Moravy opakovaně a s velkou intenzitou.
„České Budějovice zažily velkou vodu v roce 1888 a o dva roky později přišla další, ještě větší povodeň. Obě kulminovaly vždy 3. září,“ řekl už dříve ředitel pobočky Českého hydrometeorologického ústavu v Českých Budějovicích Pavel Polcar.
V létě 1889 napršelo za několik hodin 180 mm na jih od Plzně. Při katastrofálních přívalových povodních zahynulo kolem 50 osob. Další povodeň v září 1890 proslula poničením Karlova mostu v Praze.
Následné 20. století, respektive jeho větší část, bylo povodňově mnohem klidnější. „I když se v něm odehrály ničivé události v letech 1925 a 1927, většinou to bylo poměrně dlouhé období relativního klidu,“ uvádí Libor Elleder, který se na Českém hydrometeorologickém ústavu zabývá historií povodní a spolupracuje s řadou zahraničních institucí.
Zemanovo sucho
Klidové období, trvající takřka 90 let, přerušila až povodeň 1997. A v krátkém časovém sledu následovaly další. V roce 1998 zasáhla katastrofální povodeň povodí Divoké Orlice, v březnu 2000 postihly velké zimní povodně Krkonoše. Vrcholem tohoto období byly ještě ničivější povodně v roce 2002, následované o čtyři roky později extrémní letní povodní na Dyji.
„Pokud hledáme paralely k povodním 1997 na Moravě, najdeme je jen zčásti právě v letech 1880 a 1903. Většinou je třeba hledat mnohem dál a hlouběji v minulosti. Paralelu k povodni 2002 známe, odehrála se v červenci 1432,“ vysvětluje doktor Elleder.
Aby příroda dokázala platnost „shlukování povodňových katastrof“, přidaly se po krátké dvouleté pauze přívalové povodně v letech 2009 a další povodně v Jizerských horách v roce 2010. Až rok 2013 s velkou povodní v Čechách a katastrofální povodní Dunaje přinesl konec povodňové cyklu, trvajícího z pohledu České republiky 16 let.
„Aby se to lépe pamatovalo, vždycky si připomenu, že v tomto roce byl zvolen prezidentem Miloš Zeman. S nadsázkou řečeno to byl on, kdo přinesl do Česka po dlouhém období opakovaných povodní sucho. A to v případě let 2014–2019 mimořádně katastrofální,“ všímá si hydrolog.
Že se povodně podle něj nevyskytují rovnoměrně, ale spíše v časově omezených periodách, si často veřejnost neuvědomuje, ale je to podle doktora Elledera prostě tak. Otázkou zůstává vysvětlení tohoto jevu. Mezi jinými vědci se o to pokusila Ivanka Charvátová z Geofyzikálního ústavu Akademie věd.
Už před 30 lety přišla s výbušnou teorií, že za některé extrémní výkyvy počasí, včetně povodní, může stát i jedna méně zjevná složka pohybu Slunce. Jde o pohyb Slunce vůči těžišti (barycentru) sluneční soustavy, neboť i Slunce se pohybuje kolem tohoto bodu.
Může za povodně Slunce?
Ivanka Charvátová popsala fáze tohoto cyklického a většinou nepravidelného pohybu a zabývala se možnými souvislostmi s jinými jevy. Tento 179 let dlouhý cyklus začíná podle ní 130 lety chaotického pohybu a pak nastává obvykle 50 let pohybu po „klidnější trajektorii“.
Teorii Ivanky Charvátové řada jiných odborníků odmítla, někteří se jí ale zabývali. A patří mezi ně i Libor Elleder, který v jedné ze svých studií prověřoval, jak teorie o vlivu Slunce sedí či „nesedí“ na shlukování povodní. A dospěl k zajímavému závěru.
„Probírali jsme záznamy velkých a katastrofálních povodní od roku 1118 a opravdu se zdá, že ten 179letý cyklus s padesátiletým obdobím relativního klidu od katastrofálních povodní ve střední Evropě odpovídá,“ říká Elleder.
V uvedených padesáti letech klidu se vyskytovaly na Vltavě jen povodně slabší, tedy menší než padesátiletá voda. Poslední takové klidnější období skončilo rokem 1956. Pro lepší představu se v něm vyskytla nejvýznamnější pražská povodeň 20. století, ta ale nedosáhla úrovně padesátileté vody.
Ani tento souběh ale nemůže být podle doktora Elledera použit jako věrohodný důkaz teorie doktorky Charvátové, může se jednat jen o náhodu. Teorii nabourává částečně i fakt, že v jiných částech Evropy jsou období klidu a neklidu rozdělena trochu jinak.
Výzva pro vědce
Otázka, kdy nastane nová perioda povodní nebo jaké souvislosti k ní vedou, zůstává lákavou výzvou pro řadu klimatologů a hydrologů na celém světě. Kdyby se podařilo alespoň rámcově určit, kdy je období velké vody pravděpodobnější, například pro pojišťovny by taková informace měla cenu zlata.
Jenže to se zatím ještě nikomu věrohodně nepodařilo. Zatím nejrozsáhlejší studií tohoto druhu je práce týmu profesora Güntera Blöschla z Technické univerzity ve Vídni, na které se podílel i Libor Elleder a někteří další čeští odborníci. Studie vyšla v renomovaném vědeckém časopise Nature a zabývá se právě periodicitou období katastrofálních povodní v celoevropském kontextu.
„I když se povodně pochopitelně na různých místech Evropy vyskytují v různých obdobích, z dostupných dat vyplývá, že za posledních 500 let Evropa zažila 9 hlavních period s katastrofálními povodněmi,“ poukazuje Elleder. Období mezi lety 1993 a 2016 podle něj patří k těm s vůbec největším výskytem povodní v pětisetleté historii.
Otázkou pochopitelně zůstává, zda povodeň, očekávaná v Česku o víkendu, by byla ještě součástí povodňové periody započaté v devadesátých letech. „To ale budeme vědět až s velkým odstupem,“ říká doktor Elleder.
Zatím podle něj nezbývá než se povodněmi dál podrobně zabývat a poznávat jejich příčiny a přírodní limity. V posledních několika letech vzniká v ČHMÚ aplikace , která zpracovává mapově důležité povodně, a to (zatím) od roku 1374 do roku 2002. Už dnes je ale díky této aplikaci k dispozici řada zajímavých dat a historických srovnání souvisejících s takzvanou velkou vodou.
