Prezidentka Kamala Harrisová: Jak by se změnila Amerika, kdyby opravdu porazila Trumpa?

Zkusme probrat několik z nich, které nám mohou dát širší obrázek o tom, jaké potřeby vnímá jako akutní a kam by hodlala Ameriku posunout, pokud by byla zvolena prezidentkou. 

Zaměřil jsem se na ta témata, která formují předvolební prezidentskou debatu v USA (ekonomika, migrace, reprodukční práva a zahraniční politika USA) a současně ta, o kterých hovořila na nominačním sjezdu Demokratické strany.

Začněme tématem, které dle průzkumů zůstává nejvýznamnějším těchto prezidentských voleb, a to zejména pokud jde o způsoby, jak omezovat relativně vyšší inflaci a vyšší úrokové sazby, které Američany trápí. 

Průzkumy dlouhodobě naznačovaly, že v ekonomických otázkách voliči věří spíše Trumpovi než dvojici Biden/Harrisová. Trumpovo vedení v této věci se ale v uplynulých týdnech výrazně snížilo: ještě v červenci byl ve vedení o 11 %, ve druhé půli srpna již jen o 3 procentní body (podle agentury Reuters/Ipsos). Uvidíme tedy, jak bude vypadat situace v době samotných voleb.

V každém případě Harrisová ve svém akceptačním projevu na nominačním sjezdu strany ekonomickým záležitostem věnovala jen velmi omezený prostor. Slovo „economy“ zaznělo třikrát, inflace, úroková sazba nebo daně ani jednou.

Pokud ale sledujeme její projevy v delším časovém horizontu, Harrisová opakovaně zdůrazňuje, že chce reprezentovat střední třídu, přičemž její zájmy a potřeby dává do kontrastu s politikou Donalda Trumpa, která – dle jejích slov – bojuje za sebe samého, nadnárodní korporace a své přátele-miliardáře. 

Její ekonomický program má původ v plánech, které vznikly v reakci na prudké zvýšení cen během epidemie covidu. Mezi ně patří daňové úlevy pro stavitele bytů, stanovení horní hranice ceny inzulínu, bezplatné školství pro rodiny s nízkými a středními příjmy nebo odpuštění dluhů za zdravotní péči.

Migrace je bezesporu klíčové téma těchto prezidentských voleb. Důvody jsou zřejmé: od chvíle, kdy byla ukončena opatření proti šíření pandemie covidu – známé jako článek 42 amerického zákona o veřejném zdraví – došlo k uvolnění imigračních omezení, což nevyhnutelně vedlo k rekordnímu nárůstu počtu migrantů přicházejících do USA. To přirozeně nahrávalo do „karet“ Donaldu Trumpovi.

Administrativa Joea Bidena se snažila kontrovat tím, že jmenovala viceprezidentku Kamalu Harrisovou, aby připravila plán na omezení migrace z Latinské Ameriky, zejména řešení jejích příčin (např. podporou investic, bojem proti korupci a násilí). V důsledku toho si Harrisová vydobyla od svých republikánských kritiků ironizující nálepku „border tsar“, volně přeloženo „pohraniční carevna“.

Harrisová vůči migraci původně zastávala poměrně progresivní pozice, např. zdůrazňovala nutnost uzavřít detenční centra pro imigranty. Později přitvrdila a pokoušela se dojednat nadstranickou dohodu o zpřísnění ostrahy hranic, která zahrnovala stovky milionů dolarů na výstavbu hraniční zdi. To se jí ale dlouho nedařilo, také kvůli odmítavému stanovisku skupiny MAGA-republikánů.

Ve svém akceptačním projevu se k tématu migrace vrátila. Snažila se zachovávat „balanc“ mezi hrdostí na hodnoty amerického národa, které stojí na imigraci, a potřebou ochrany hranic: „Vím, že můžeme dostát našemu hrdému dědictví národa přistěhovalců – a reformovat náš nefunkční imigrační systém…. Ameriko, musíme být také neochvějní v prosazování naší bezpečnosti a našich hodnot v zahraničí.“

Jestliže migrace je téma, které spíše artikuluje Donald Trump, protože cítí, že mu to přináší politické „body“ u jižanských států, pak o reprodukčních právech hovoří zejména Kamala Harrisová, protože tím oslovuje ženy-voličky. 

Jde zde primárně o právo na potrat, které bylo zpochybněno rozhodnutím Ústavního soudu v létě 2022. Tehdy ústavní soudci, které jmenoval Donald Trump, zrušili téměř padesátileté právo na potrat, resp. umožnili, aby o tomto právu mohly rozhodovat jednotlivé státy USA. V důsledku toho pak některé z nich, jejichž elektorát je více konzervativní a nábožensky založený, začaly právo na potrat výrazně omezovat.

Kamala Harrisová v této věci zastává dlouhodobě stejnou pozici. Podporuje schválení federálního zákona, který stanoví jednotný přístup k potratům pro Spojené státy jako celek. Mluvila o tom i v akceptačním projevu: „Když Kongres schválí zákon o obnovení reprodukční svobody, jako prezidentka Spojených států jej hrdě podepíšu.“

Zahraniční politika zpravidla nepatří mezi prioritní témata amerických voleb. V tomto roce můžeme mluvit o výjimce, protože Spojené státy jsou nepřímo zapojeny do dvou konfliktů, které americké voliče do značné míry rozdělují: je to jednak válka na Ukrajině a jednak válka v Gaze. 

Pokud bychom mohli postoje amerických voličů zjednodušit, dalo by se říci, že demokraté vyjadřují podporu Severoatlantické alianci a také Ukrajině v jejím boji proti Rusku, nicméně jsou o poznání kritičtější v podpoře Izraele a jeho válce proti teroristům v pásmu Gazy. U republikánů je to v zásadě přesně naopak.

Kamala Harrisová v mnoha ohledech přebírá agendu po Joe Bidenovi. Opakovaně kritizovala Trumpa a jeho sklony k americkému izolacionismu. Patří mezi dlouhodobé obhájce americké podpory Ukrajině ve válce proti Rusku „tak dlouho, jak to bude nutné“. 

Ovšem v případě konfliktu v Gaze je situace složitější a méně blahosklonná, než vůči Izraeli býval Joe Biden. Na nominačním sjezdu strany Harrisová potvrdila, že se bude „vždy zasazovat o právo Izraele na obranu“ a důrazně odsoudila teroristické útoky Hamásu ze 7. října 2023. Na druhé straně poukázala na utrpení obyvatel Gazy, které označila za „srdcervoucí“. 

Při setkání s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem v Bílém domě byla – jak víme z kuloárních informací – ještě přísnější: „Je načase, aby tato válka skončila.“