Co extrémní levice nechápe: Rusko bylo krvavým impériem, když USA ještě ani neexistovaly

Plnohodnotná invaze na Ukrajinu vrhla nové světlo na ruský imperialismus a kolonialismus, přesto mnoho lidí na Západě (zejména levicových intelektuálů odkojených Chomskym) zjevně nechápe, že ruské koloniální dědictví – na rozdíl od jiných bývalých koloniálních mocností v Evropě – je dodnes živé a představuje nedílnou součást války proti Ukrajině a ruského sklouzávání směrem k fašismu. 

V důsledku toho mnozí z nich sahají k whataboutismu (když mohly USA do Iráku, proč by Rusko nemohlo na Ukrajinu), omlouvání invaze (Putina vyprovokovaly liberální bludy Západu), anebo dokonce otevřeně sympatizují s impériem, jehož historické koloniální chování odráží praktiky bývalých západoevropských impérií a minimálně se jim zcela rovnají, pokud jde o krutost, šovinismus, zlodějství, vykořisťování, kulturní útlak nebo rasismus. 

S impériem, které se nyní pod pláštíkem „speciální operace“ bezprostředně pokouší imperiálně dobýt jednoho ze svých sousedů.

V roce 1988 se Chomsky spoluautorsky podílel jedné ze svých nejznámějších knih – Manufacturing Consent. Ta je kritikou role hromadných sdělovacích prostředků ve volnotržní společnosti a snaží se nastolit a legitimovat tezi, že masmédia v USA jsou „ideologické instituce, které plní funkci propagandy podporující systém“. 

Na některých částech argumentu (těch týkajících se působení inzerentů na média, autocenzury a následného vlivu médií na společnost) předloženém v této knize něco je, ale dění v amerických masmédiích v posledních dvou dekádách totálně rozkládá nosnou tezi knihy. 

Ta tvrdí, že média musí bojovat proti externímu nepříteli, aby mohla plnit svoji „propagandistickou funkci“ a „marginalizovat disent“. 

Jako jediné reálné nepřátele pro média však uvádí komunistické režimy a po rozpadu Sovětského svazu v reedici téma globální války proti teroru.

Teorie ovšem nepočítala s tím, že po ideologické průpravě od jemu podobných woke akademiků na prestižních amerických univerzitách nastoupí do vedoucích pozic v establishmentu a velkých firmách včetně médií nová generace radikálů, kteří média navzdory převažující náladě společnosti „uchvátí“ pro svoji sebemrskačskou woke válku za „lepší nový svět“, vycházející často z tezí, s nimiž nemůže Chomsky nic než souhlasit. 

Jednou z nich je iluzorní představa všudypřítomného zlého amerického impéria a idea dekolonizace, vycházející z extrémně reduktivní představy dějin nebo jejich neznalosti.

Pokud jde o antiimperialismus nové levice, je ve skutečnosti značně imperiální (ve smyslu touhy vydobýt si absolutní kontrolu nad ostatními) – co jiného je totiž tato provinční a krátkozraká touha vysvětlovat doslova cokoliv prázdným pojmem amerického imperialismu, zejména v případě věcí, týkajících se vzdálených populací s dějinami, o kterých absolutně nic nevíte.

Ideologická zaslepenost, principiální sebenenávist a antiamerikanismus nové levice se snoubí s totální slepotou vůči ruskému kolonialismu, způsobenou selháním západních vzdělávacích systémů a internalizovaným dědictvím sovětské propagandy, která vykresluje Sovětský svaz jako spravedlivého nepřítele západního imperialismu. 

Chomského intelektuální dědicové si neuvědomují, že mezi Sověty a jejich sousedy byl stejně jako mezi Ruskem a jeho sousedy násilnický vztah a historie krvavého kolonialismu, popřípadě to v rámci „ideologické koheze“ ignorují.

Jeden názorný příklad za všechny: ikona woke ideologie, Chomského následovník (alespoň co do teorie mezinárodních vztahů) a marginální americký prezidentský kandidát Cornel West v interview pro CNN trval na tom, že Rusko „vyprovokovala expanze NATO“ a že jde o „zástupnou válku mezi americkým impériem a Ruskou federací“. 

A jako třešničku na „chamberlainovském dortu ústupků“ Rusku přidal návrh na postoupení ukrajinských území Rusku.

Na Ukrajince denně padají bomby, a oni se přesto nehodlají vzdát svého snu napodobit země (jako je Česká republika) ve svém návratu do civilizace.

West, Chomsky a jim podobní (v bezpečí před bombardováním a koloniálním terorem, který Rusko otevřeně slibuje na dobytých územích zavést) ale nadále požadují ústupky Rusku a obviňují NATO z ruské agrese, zatímco všechny bývalé země Varšavské smlouvy a Pobaltí vstoupily do NATO dobrovolně právě z obavy z návratu Ruska do imperiálního módu.

Z našeho pohledu se tedy jedná o jakousi obdobu soudního příkazu nepřibližovat se pro bývalého násilnického partnera.

Wokisté by toto měli chápat, ale brání jim v tom jak ideologická slepota, tak i nedostatek vzdělání. 

West ve svých poznámkách nálepkuje USA jako impérium, ale Rusko označuje jeho formálním jménem, čímž implicitně vymazává jeho imperiální a koloniální charakter. Je to ovšem běžná tendence u té části levice, k níž West patří a která byla vychována Chomskym a jemu podobnými.

Chomsky sám v rozhovoru pro New Statesman opakuje nesmysly o tom, že Rusko k útoku na Ukrajinu vyprovokoval Západ svou „koloniální expanzí“ a omílá tezi, že Západ hodlá „bojovat proti Rusku do posledního Ukrajince“. 

To samé však zřejmě neplatí pro Írán a Severní Koreu, které taktéž „lijí olej do ohně v podobě dodávek zbraní“, a které zřejmě navzdory výslovné rétorice „války proti Západu“ nehodlají „bojovat do posledního Rusa“ a jsou na správné straně odporu proti imperialismu.

V rozhovoru také tvrdí, že „Rusko jedná zdrženlivě a umírněně“, a pokračuje, že „je zcela zřejmé“, že Rusko bojuje humánněji než USA v Iráku – navzdory vymazávání měst z mapy, filtračním táborům, kde probíhá mučení, kastrace a popravy, navzdory opakovaným masakrům civilistů velkého rozsahu a znásilňování, které prováděla ruská armáda. 

Intelektuálním výronem také byla vyjádřená myšlenka, že Finsko a Švédsko by neměly vstupovat do NATO, protože jim přece od Ruska nikdy nic nehrozilo – navzdory tomu, že byly v minulosti Ruskem napadeny a že jim Rusko aktivně vyhrožuje. 

Polevou na intelektuálním dortu tentokrát byla myšlenka, že Švédsko a Finsko vstoupily do NATO jen proto, aby získaly nové trhy pro vývoz obranného materiálu, přestože jsou primárně jeho dovozci a na trh NATO měly přístup i předtím – připomeňme třeba jen české akvizice bojových vozidel pěchoty CV90 nebo letounů Gripen švédské provenience.

Veškerá fakta jsou překroucena tak, aby odpovídala Chomského zastřešující teorii mezinárodních vztahů. Tuto teorii bychom v češtině mohli nazývat Hurvínkovou teorií mezinárodních vztahů, tedy pokud by byl Hurvínek mentálně retardovaný a komunista.