KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | V Evropském parlamentu byla v pondělí ustavena formálně nová frakce Patrioti pro Evropu a hned se stala třetí nejsilnější. Je to poprvé, co se povedlo sdružit protievropské, ultrapravicové i neurčitě populistické strany z tuctu zemí do jedné skupiny, která bude s 84 poslanci ze 707 hrát v europarlamentu významnější roli než její předchůdci.
Podnět ke zrodu „patriotů“ dali minulý týden ve Vídni maďarský premiér Viktor Orbán, šéf českého opozičního hnutí ANO Andrej Babiš a předseda rakouských Svobodných Herbert Kickl.
Od té doby přibývalo radostných pozdravů od podobných stran a hnutí z mnoha zemí, jejichž lídři nápad chválili a postupně se hlásili.
Rozhodující impuls přišel v pondělí, kdy připojení oznámila nizozemská Strana pro svobodu, italská Liga a zejména francouzské Národní sdružení Marine Le Penové. Jeho předseda Jordan Bardella byl také zvolen do čela „patriotů“.
První místopředsedkyní se stala Kinga Gálová z Fideszu, který do nové frakce přivedl po Národním sdružení nejvíce poslanců.
Mezi dalšími šesti místopředsedy se podle ČTK našlo místo i pro Kláru Dostálovou, která vedla kandidátku ANO do eurovoleb. Hlasování o vedoucích pozicích bylo dobře připraveno – ustavující schůze trvala pouhých 20 minut a Bardella se do Bruselu ani neobtěžoval.
Zrodem „patriotů“ zanikla v Evropském parlamentu frakce Identita a demokracie, která dosud sdružovala krajně pravicové strany. Ve skutečnosti se tato frakce jenom přejmenovala a přibrala nové členy, například ANO nebo Fidesz; skoro všichni ostatní už tam byli.
V podstatě šlo o marketingovou a PR operaci, aby se mohlo zdát, že Orbán splnil svůj slib vybudovat velikou sílu, která bude vzdorovat zavedeným pořádkům v EU. Ve své židli zůstal sedět dokonce i „generální sekretář“ frakce Philip Claeys, který hraje důležitou administrativní roli; jen si vymění visačku na dveřích.
Jediným vskutku překvapivým nováčkem je, kromě ANO, španělská krajně pravicová strana Vox, jejíchž šest poslanců se podařilo přetáhnout z frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR). Ta tím klesla z 83 na 77 mandátů a přišla o příčku třetí nejsilnější politické skupiny v EP.
Odchod poslanců Voxu překvapil, protože se mělo za to, že se italská premiérka Giorgia Meloniová, jejíž Bratři Itálie ECR vévodí, významně zasazovala o setrvání španělských kolegů.
Orbánovi se naopak nepovedlo přemluvit početnou skupinu poslanců za polskou opoziční stranu Právo a spravedlnost (PiS), kteří nakonec v ECR zůstávají, spolu s dvojicí Čechů za ODS.
Patrioti pro Evropu chtějí hlavně bojovat za svrchovanost národních států, tedy proti „federalistickým“ tendencím (které dnes v EU už stejně málokdo hájí). Nenávidí migranty a více či méně žehrají na dekarbonizační kroky EU, tedy Green Deal.
Více než program je spojuje jakýsi nejasný odpor vůči samotné myšlence evropské integrace. „Jako vlastenecké síly budeme spolupracovat, abychom se opět zmocnili našich institucí a přeorientovali politiky na službu našim národům,“ píše se v prohlášení, které po zvolení šéfem zveřejnil Bardella.
Už z těchto vývodů je patrné, že se zde propaguje evropská spolupráce vlastně za účelem dosažení co nejmenší spolupráce. Pro „patrioty“ a národovce je těžké se jakkoli podílet na evropské politice, a tudíž i vzájemně spolupracovat, když v evropskou jednotu a společnou agendu nevěří.
Mezi „patrioty“ zakotvilo nejvíce českých europoslanců, devět z 21.
Strany, které frakci vytvořily, patří dlouhodobě k vyznavačům krajně pravicových, mnohdy fašizujících, nacionalistických, často demagogických názorů.
Svobodná strana Rakouska, španělský Vox, portugalská Chega, nizozemská Strana pro svobodu, belgický Vlámský zájem, francouzské Národní sdružení dlouhodobě odmítají evropskou integraci ve jménu svých národů.
Je s podivem, že se v této partičce zalíbilo Andreji Babišovi, který přitom, jako podnikatel i jako politik, moc dobře ví, nakolik je pro český byznys a českou ekonomiku životodárný evropský vnitřní trh a vše, co s ním souvisí.
Dodejme, že u „patriotů“ nakonec zabrzdili i Filip Turek, překvapivý objev nedávných eurovoleb v Česku, a jeho kolegyně Nikola Bartůšek, kteří kandidovali za Motoristy a Přísahu. Mezi „patrioty“ tak zakotvilo nejvíce českých europoslanců, devět z 21.
Mazaněji si počíná slovenský Robert Fico, který kudy chodí, tudy mluví jako Viktor Orbán, ale zároveň prosí sociální demokraty v EP, aby vzali poslance jeho Smeru zpátky do svých řad.
Moc dobře totiž ví, že i v novém europarlamentu budou mít rozhodující slovo strany pravého a levého středu, tedy lidovci a socialisté (spolu s liberály), a že je tedy lépe se držet jich.
I kdyby „patrioti“ nabrali ještě víc, pořád budou narážet na pomyslný „sanitární kordon“, který kolem nich postaví ostatní.
Pro pořádek dodejme, že se mezi „patrioty“ nepokusili proniknout europoslanci za německou AfD; bylo jim podle všeho řečeno, že nemají šanci.
AfD musela před volbami opustit frakci ID kvůli chování i výrokům některých svých protagonistů, což vadilo hlavně Marine Le Penové. Nyní se pokouší uplácat v EP nějaký ještě krajněji pravicový klub, také za přispění české SPD a jejího Ivana Davida.
Tím končí etapa ustavování frakcí v EP. V příštích dnech půjde především o to, jak se která z nich postaví k nominaci Ursuly von der Leyenové předsedkyní Evropské komise. Celkem s jistotou lze předpovědět, že ze strany „patriotů“ se jí žádné podpory nedostane.
