Macron zastavil Le Penovou za cenu vítězství radikální levice. Kdo bude vládnout?

Už první odhady – ve Francii tradičně velmi přesné – ukazovaly, že vítězí nikoliv Národní sdružení Marine Le Penové, ale Nová lidová fronta, do níž se spojila kompletní levice od radikální Nepodrobené Francie Jean-Luc Mélenchona přes komunisty až po socialisty a zelené. 

Druhá skončila Macronova strana Společně a teprve třetí vítěz prvního kola, Národní sdružení Marine Le Penové. Na čtvrtém místě jsou středopravicoví Republikáni.

Výsledky byly šokem. Čekalo se, že s náskokem vyhraje Le Penová. Jenže taktika spojení všech proti ní i za cenu stažení vlastních kandidátů tam, kde postoupili do druhého kola víc než dva, zafungovala. Macron tomuto spojení říká „republikánská fronta“.

Vítězství Le Penové se děsili investoři. Jenže dostali podobný šok. První, kdo po volbách vystoupil na pařížském náměstí Republiky, byl radikální Jean-Luc Mélenchon. 

Dlouholetý obdivovatel Fidela Castra a Huga Cháveze zdraví davy slovem „soudruzi“. Žádá o své jmenování premiérem a odmítá vládnout spolu s Macronovou stranou. 

A především zdůrazňuje, že bude dál prosazovat celý svůj program. Ten přináší masivní růst státních výdajů o 179 miliard euro ročně. To je 4,31 bilionu korun. A věk odchodu do důchodu chce vrátit na 60 let z 64, kam ho navzdory milionovým demonstracím zvedl loni Emmanuel Macron.

Levici pomohlo k vítězství ad hoc spojení do koalice. S tím Macron nepočítal. Ale zároveň viděl, že to není na rozdíl od Národního sdružení Le Penové kompaktní blok. A že se dá rozebrat. I proto si ho zjevně vybral. 

A to mu Mélenchon hned pár minut po zavření volebních místností svým zdivočelým projevem potvrdil.

Právě levicové jednorázové koaliční spojení trochu zamlžuje, kdo posílil. A nejsou to Mélenchonovi radikálové z Nepodrobené Francie. Ti mají stejně křesel jako v posledních volbách v roce 2022. Ztratili i radikální komunisté – ti berou 9 poslanců, pohoršili si o třináct míst.

Výrazně si naopak polepšili socialisté. Mají 65 křesel, o 34 víc než v posledních volbách. O deset postů získali navíc i ekologisté, ti budou mít celkově třiatřicet poslanců.

Takže se nedá tak jednoduše říct, že by zvítězila radikální levice. Ta naopak třináct míst ztratila. Pokud do ní budeme počítat Mélenchona a komunisty. Emmanuel Macron už ohlásil, že premiéra vybere, až se ustanoví nový parlament.

V tak rozdrobeném parlamentu, jaký Francie v historii Páté republiky ještě nezažila, se vládní většina bude dávat dohromady těžko. Paříž čeká koaliční vyjednávání, které nezná.

Zatím to vypadá, že čistě na počet křesel by bylo možné postavit poměrně širokou koalici přijatelných přes politický střed. Od republikánů přes macronovce po socialisty. 

To je kombinace, která by v této divoké atmosféře mohla nejméně děsit investory, obávající se prudkého zvyšování státních výdajů už v tak zadlužené Francii a boření Macronových tržních reforem včetně důchodů a zvyšování daní.

Jako o možném premiérovi se už spekuluje o Raphaëlovi Glucksmannovi, který v roce 2018 založil středolevicovou stranu Veřejné místo (Place Publique), která úzce spolupracuje se socialisty. Mluví se o něm jako o „rozumném muži středu“, s nímž se dá dohodnout a spolupracovat. 

Veřejně už ho podpořil například německý kancléř Olaf Scholz. „Musíme odstartovat novou éru, kdy se začneme chovat jako dospělí,“ reagoval na spekulace o svém premiérství Glucksmann.

Macronův velký gamble má zatím za sebou zatím první dějství. K hodnocení, jak dopadne, je ještě brzy. To ukáže až složení parlamentní většiny a obsazení vlády.

Až pak bude vidět, jestli Macronova sázka na menší zlo vyšla.

Zjevně si ho vybral také proto, že na levici se na rozdíl od Le Penové nerýsuje kandidát, který by mohl uspět v příštích prezidentských volbách v roce 2027.