GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Před pěti lety se politici během covidu naučili nový trik: zasypat jakýkoliv problém v dohledu penězi daňových poplatníků. Že kvůli tomu veřejné finance notně krvácí, je už mnohokrát popsané; nově nalezený a hojně využívaný mindset má však i další důsledky. Erár místo snahy o vytvoření maximálně efektivního rámce pro volný trh nalévá nevyžádané peníze i do těch odvětví ekonomiky, které i díky absenci státních zásahů doteď fungovaly nadprůměrně dobře.
Že se právě během covidu veřejné finance zcela urvaly ze řetězu, je naprosto zřejmé. Zatímco do té doby udělala vláda ve své porevoluční historii největší sekeru ani ne za 200 miliard – a to bylo během velké ekonomické krize –, v posledních letech bychom takový schodek brali všemi deseti.
Co je ještě horší, politici už si na rozhazování peněz daňových poplatníků natolik zvykli, že je nyní směřují i do těch sektorů ekonomiky, které o takovou „pomoc“ pranic nestojí.
Výsledkem je, že politik škodí hned dvojnásobně: jednak plýtvá veřejnými zdroji, jednak dusí sektor, který i navzdory absenci jeho zásahů nadprůměrně prosperuje.
Pro příklady netřeba chodit daleko. Minulý týden vláda schválila novelu zákona o audiovizi, která počítá s finanční podporou filmů, seriálů a počítačových her.
„V jiných státech EU podobné fondy pomohly herní průmysl pořádně nakopnout,“ glosoval návrh ministr Ivan Bartoš. „Není tak důvod, proč by Česko mělo být pozadu. Koneckonců už teď u nás vznikají skvělé hry.“
Ve kterém byznysu jsme jako země úspěšní, má vysokou přidanou hodnotu a stát na jeho podporu doteď kašlal?
— Ivan Bartoš (@PiratIvanBartos) June 26, 2024
Jasně, gaming!
Dnes jsme vládou protlačili zákon, který zakládá Fond audiovize. Ten bude podporovat nejen vznik filmů a seriálů, ale právě i počítačových her.
V jiných… pic.twitter.com/F9dUVPLME5
Ano, už teď u nás vznikají skvělé hry. Ve skutečnosti je Česko i z globálního pohledu ve vývoji počítačových her extratřída. Ale je to i díky tomu, že se do tohoto odvětví stát zatím příliš nemíchal.
Věc se má tak: herní studia nepotřebují a ani nechtějí dotace. Co by jim naopak pomohlo, jsou schopní a vzdělaní zaměstnanci, přehledné a předvídatelné právní prostředí, motivační daňové zatížení a omezování státního šimlu.
„Dotace jsou zlo,“ reaguje na Ivana Bartoše na sociálních sítích Marek Španěl, zakladatel jednoho z největších tuzemských herních studií Bohemia Interactive.
„Tyhle konkrétní navrhované jsou vymyšlené asi tím nejhorším možným způsobem. Když už mermomocí někdo chce dělat dotace namísto snižovaní daní, tak mají být nárokové na bázi jasných pravidel, a nikoliv přidělované komisí lidí.“
Herní vývojář Daniel Vávra se přidává a doplňuje, co konkrétně dotace pro herní průmysl znamenají.
„Rozpočet hry typu Kingdom Come: Deliverance je v řádech vyšších stovek milionů korun. Naše polská konkurence, vyvíjející podobné hry, nedávno dostala dotace ‚na rozvoj‘ cca 300+ milionů korun. To jsou fakticky komplet finance na vývoj vcelku velké hry. Vzhledem k tomu, že drtivá většina rozpočtu hry jsou platy, co asi tak udělali s těmi penězi? Začali přetahovat zaměstnance těm, kteří dotace nedostali, protože rázem měli zadarmo na to, aby platili lidem klidně 2x tolik. A skutečně nám několik špičkových lidí přetáhli. Pro některé firmy je toto zcela likvidační. Takže stát podporou jedné firmy jinou zničí.“
Kdo skutečně potřebuje dotace?
Stejný problém s „nechtěnými penězi“ neřeší jen herní studia, ale i start-upy, na které dopadnou pobídky za 3,3 miliardy korun z Národního plánu obnovy.
Jenže rovnice „více dotací = více jednorožců“ je zcela zavádějící. „Bojím se, že miliardy od českého státu do určité míry zabijí zdejší trh,“ reaguje pro magazín Forbes Vojta Roček, bývalý startupista a partner Presto Ventures.
Roček vidí problém u státních peněz zejména v tom, že si na ně firmy navyknou a ztratí svou flexibilitu i tah na branku.
„Od polských startupů slýcháme, že neraisují příliš aktivně, protože možná dostanou za půl roku grant. A startupy místo toho, aby se soustředily na vytváření hodnoty pro zákazníky, se soustředí na to, jak získat další grant. A v další fázi pak, jak o něj nepřijít. To je strašně nebezpečný mindset,“ říká Roček.
Ani start-upy nepotřebují dotace, ale spíše systémové změny. Například z průzkumu Stepping Up Survey jasně vyplynulo, že stát by jim nejvíce pomohl tím, kdyby přišel s příznivějšími daňovými podmínkami pro startupové firmy, zjednodušil jim byrokracii a konečně zavedl systém zaměstnaneckých akcií.
„Stát může odstranit přebytečnou byrokracii, zjednodušit administrativu a digitalizovat své agendy, zlepšit podmínky pro zaměstnanecké akcie či více pomáhat startupům otevíráním dveří na zahraničních trzích. Stát by však do startupů neměl investovat ani vymýšlet nejrůznější dotace,“ říká k tématu separátní studie, která nedávno vznikla ve společnosti Datarun.
Být dobrým politikem ve skutečnosti není tak složité. Jednou ze základních podmínek je však schopnost poslouchat – a to zejména ty segmenty ekonomiky, do kterých chce zmíněný legislativec zasahovat.
Pokud by politici skutečně poslouchali, zjistili by, že firmám mnohem více než o dotace jde o férový trh. O to, aby stát nastavil jednoduché a vymahatelné právní prostředí, jež platí pro všechny. Aby nepřicházel s daňovými jobovkami a nezaklekávala na ně zbytečná kontrola za kontrolou. A taky aby jejich podnikání nebrzdily nekonečné formuláře a úřední povinnosti, které existují jen pro nakrmení státního úředníka.
Zkrátka státe, prosím, neházej firmám klacky pod nohy. Jsou to totiž právě ony, kdo tě živí.
