Emmanuel Macron: Evropa je ve smrtelném ohrožení. Pokud se urychleně nevzchopí, hrozí jí zánik

Ve stominutovém projevu v aule pařížské Sorbonny navázal Macron záměrně na svou dnes již slavnou řeč tamtéž v roce 2017, v níž poprvé nastolil svůj oblíbený koncept „strategické autonomie“ a „evropské svrchovanosti“. Ačkoli tehdy nebyl pochopen, následné po sobě jdoucí krize a reakce Evropské unie na ně posléze potvrdily jeho platnost. 

Evropská unie se s nimi – včetně covidové pandemie, energetické krize a zejména ruského útoku na Ukrajinu – vypořádala se ctí. Svět se ovšem mění tak zásadně, že tyto odpovědi už vůbec nestačí.

Macron především navrhl, aby Unie vygenerovala „strategickou koncepci věrohodné evropské obrany“ tváří v tvář vnějším hrozbám, zejména té ruské. Spojené státy se podle něj budou v budoucnu starat především o sebe a ve světě je bude zajímat více Čína než Evropa.

Ta si proto musí odvyknout „delegovat svou bezpečnost“ a stát se vojenskou mocností schopnou odstrašovat. Bylo správné zavést sankce proti Rusku a podporovat od prvního dne agrese Ukrajinu. EU však musí dělat mnohem víc – navyšování zbrojních výdajů je pomalé, růst kapacit obranného průmyslu nedostatečný.

Macron hájil i svůj nedávný výrok, že nevylučuje vyslání vojáků na Ukrajinu. „Je nezbytné, aby Rusko svou agresivní válku nevyhrálo.“ Proto je třeba pěstovat „strategickou nejasnost“, aby nepřítel nevěděl, jak daleko jsme ochotni jít. 

Představuje si, že se francouzská armáda a její „jaderná součást“ stane jedním z pilířů budoucí evropské vojenské kapacity; chce založit evropskou vojenskou akademii a konečně dobudovat evropské síly rychlého nasazení. Společné budování evropské obrany zajistí bezpečnost pro všechny – a jednoho dne taková asertivní síla „případně umožní i obnovit sousedské vztahy s Ruskem“.

Daleko intenzivněji je podle Macrona třeba spolupracovat při zajištování kybernetické bezpečnosti a obrany, což jsou pro následující období klíčové výzvy. Horuje pro rychlý rozmach zbrojního průmyslu v zemích EU, který se musí stát hlavním zdrojem pro vybavování evropských armád. 

„Musíme vyrábět více a rychleji a musíme své zbraně nakupovat v Evropě,“ zdůraznil – armády musejí daleko víc spolupracovat, zbraně a zbraňové systémy musejí být kompatibilní.

V době, kdy se Čína, ale ani Spojené státy už nechovají podle pravidel mezinárodního obchodu, nesmí být EU naivní – musí se naučit používat „nový model růstu a výroby“. Pryč jsou doby, kdy suroviny pocházely z Číny, energie z Ruska, a všeho bylo dost.

Evropa si musí zajistit vlastní suroviny, vlastní výrobu a vlastní zdroje, pokud má obstát v mezinárodní konkurenci, soudí Macron: „EU potřebuje zdvojnásobit svou finanční ‚palebnou sílu‘, aby mohla každý rok investovat stovky miliard eur do nových technologií, silnější obrany a dekarbonizace své ekonomiky.“ Musí se tedy dohodnout na mechanismu zásadního navýšení rozpočtu EU.

Macron koncipoval svůj projev jako příspěvek do debaty o strategii EU v příštích pěti letech, o které se bude jednat na schůzi Evropské rady v Bruselu koncem června. Nepochybně byl také startovním výstřelem pro kampaň Macronovy liberální strany Renaissance před volbami do Evropského parlamentu. Podle průzkumů pokulhávají zatím její preference o deset bodů za euroskeptickým krajně pravicovým Národním sdružením Marine Le Penové.

Koncept „strategické autonomie“ byl původně vnímán jako typicky francouzská alternativa k bezpečnostnímu systému zajišťovanému Spojenými státy. Po zkušenostech z posledních let a měsíců se však stává součástí převládajícího uvažování v EU, kde si většina členských zemí NATO uvědomuje, že za válečné situace v Evropě nemohou jen spoléhat na „transatlantickou vazbu“, jejíž pevnost ochabuje, zejména pod vlivem vidiny návratu Donalda Trumpa do Bílého domu. 

Německý kancléř Olaf Scholz, s nímž Macron vychází jen obtížně, ostatně v první reakci návrhy pochválil: „Francie a Německo chtějí, aby Evropa byla silná. Váš projev obsahuje dobré nápady, jak toho dosáhnout.

Proces adaptace na nové požadavky zahrnuje podle Macrona změnu pravidel hospodářské soutěže, která by neměla podvazovat evropské podniky v oblastech jako je umělá inteligence nebo zelená energetika – EU by neměla sama sebe poškozovat tam, kde její konkurenti vesele dotují. Souhlasí s italským expremiérem Enrikem Lettou, že jednotný vnitřní trh EU je třeba rychle rozšířit na sektory energetiky, telekomunikací a finanční služby. Pro malé podniky a startupy je životně důležité omezit administrativní zátěž, zjednodušit regulaci. „Skoncujeme s komplikovanou Evropou,“ vyhlašuje.

V energetice „potřebujeme vytvořit Evropu jádra,“ říká dále Macron, podle něhož je jedinou cestou pro EU kombinace obnovitelných zdrojů a atomové energie, aby byla schopná vyrábět dostatek dostupné elektřiny bez emisí uhlíku. Do takto smýšlející „jaderné skupiny“ se už hlásí 15 členských států včetně Česka.

Domnívá se také, že Green Deal není zdrojem ekonomických obtíží – naopak, Evropa je jediným regionem světa, který se vybavil legislativou pro dosažení cílů, pod které se všichni podepsali na Pařížském konferenci v roce 2015. EU tak ukazuje cestu, kterou se budou muset dát všichni. „Nestavme proti sobě růst a dekarbonizaci. Je třeba vyrábět víc a zeleně.“ Pokud něco vadí, pak je to těžkopádnost předpisů, přemíra regulace.

Macron koncipoval svůj projev jako příspěvek do debaty o strategii EU v příštích pěti letech, o které se bude jednat na schůzi Evropské rady v Bruselu koncem června. Nepochybně byl také startovním výstřelem pro kampaň Macronovy liberální strany Renaissance před volbami do Evropského parlamentu. Podle průzkumů pokulhávají zatím její preference o deset bodů za euroskeptickým krajně pravicovým Národním sdružením Marine Le Penové.

Ačkoli se o volbách ani slůvkem nezmínil, pustil se Macron do obhajoby evropského migračního a azylového paktu; právě strašení masovou migrací patří k hlavním předvolebním tématům krajní pravice. Rozhodně vítá nový důraz na zachycování migrantů na vnějších hranicích EU, jejich registraci a rychlé vyhošťování těch, jejichž žádosti budou zamítnuty. Líbí se mu také vyjednávání a dohody se zeměmi, odkud migranti přicházejí, a rozhodné postihy pašeráků lidí. Odmítá naopak britskou či italskou cestu, tedy vyvážení migrantů do třetích zemí.

Francouzský prezident je tedy hlavním protagonistou budoucí silné Evropy, jediným lídrem EU s vizí, jehož hlas je dostatečně silně slyšet. Nejde mu však jen o obranu, bezpečnost a ekonomiku, ale také o „duši“ kontinentu.

Liberální demokracie, právní stát, oddělení zákonodárné, výkonné a justiční moci, svoboda tisku a projevu, zakořeněný humanismus. To jsou hodnoty, k nimž se Evropané hlásí a jejichž respektování je odlišuje od zbytku světa, soudí francouzský prezident. 

Vítá proto, že se povedlo zavést na úrovni EU podmíněnost výplat dotací z evropského rozpočtu dodržováním vlády práva v té které zemi; přeje si, aby se postupovalo ještě přísněji, protože jinak bude Unii hrozit nebezpečí „nejen zvenčí, ale i zevnitř“.

Tyto sankce se dosud snesly na Maďarsko a Polsko; právě druhá země se dokázala podle Macrona demokratickou cestou vrátit ke společným hodnotám. Nebezpečí však hrozí dál; nikde není psáno, že „humanistický“ model liberální demokracie musí trvale vyhovovat všem.

Je totiž zajímavé, jak uvádí prezident v projevu, že od brexitu sice už žádná vláda či velká partaj v Evropě neusiluje o odchod z EU nebo z eurozóny, ovšem je dost takových, kdo sice nechtějí odejít, ale chtějí škodit zevnitř. Jako nájemníci ve společném domě, kteří se nemíní vystěhovat, ale ani platit nájem či dodržovat pravidla platná pro všechny.

Za zásadní problém v tomto kontextu považuje „digitální svět“, který se chová podle pravidel, jež EU zatím sama nestanoví. „Máme vliv na naše děti a teenagery delegovat jiným? Tady se odehrává boj o demokracii, tady se formuje smýšlení mladé generace.“ Je tedy třeba hledat cesty, jak digitálním platformám vnutit daleko ostřejší regulaci.

Francie nedávno vepsala právo na umělé přerušení těhotenství do své ústavy a Macron bude nyní prosazovat, aby se objevilo také v evropské Chartě základních práv. Přeje si mezinárodní dohodu v rámci OECD o zdanění největších světových majetků nebo mobilitu (Erasmus) nejen pro studenty, ale také pro učně. Pro každého něco…