Macron přitvrzuje proti Rusku: Nic není vyloučené, ani vyslání evropských vojáků na Ukrajinu

Večer po skončení jednání Macron novinářům řekl, že se se svými protějšky dohodl na rychlém a rozhodném postupu. „Jsme v kritickém okamžiku konfliktu, kdy musíme převzít iniciativu (…) Jsme odhodláni dělat vše, co bude třeba, a tak dlouho, jak to bude třeba. Nic by nemělo být vyloučeno. Uděláme vše, co bude v našich silách, abychom zabránili Rusku vyhrát tuto válku.“

Tato slova svědčí o francouzské ambici se postavit do čela tohoto úsilí, a to ve chvíli, kdy ukrajinská armáda ustupuje na východě pod tlakem ruské přesily a Spojené státy se vnitřně handrkují o to, zda a jak Ukrajině dál pomáhat.

Evropští spojenci nejsou schopni dostát vlastním závazkům ohledně dodávek milionu dělostřeleckých granátů, které ukrajinským jednotkám citelně chybí. Představa návratu Donalda Trumpa do Bílého domu vyvolává skepsi a poraženecké nálady v západním světě. Podle průzkumů veřejného mínění věří v ukrajinské vítězství už jen desetina voličů.

Je chvályhodné, že v takové chvíli se do čela staví jediná jaderná mocnost Evropské unie, a vyhlašuje, že pro bezpečnost a stabilitu Evropy je nezbytné Rusko na Ukrajině porazit. Problém je v tom, že takových projevů jsme v poslední době, při příležitosti druhého výročí ruské agrese, slyšeli mnoho, ale na bojišti dál chyběly zbraně i munice a ukrajinské jednotky ustupovaly. 

Právě Francie dosud proslula více rétorikou svých představitelů než konkrétními dodávkami, jejichž objem i hodnota zůstávají daleko za tím, co poskytují třeba Německo nebo Dánsko. Přesto se chce věřit, že tentokrát to Macron myslí smrtelně vážně.

Smyslem schůzky nebylo oznámit konkrétní nové dodávky zbraní, ale projít možnosti a vytyčit rychlé cíle. Několik závazků skutečně zaznělo. Jsou to:

• Souhlas s českou iniciativou na nákup dělostřelecké munice pro Ukrajinu v třetích zemích. Macron potvrdil, že se Francie zapojí. „Jsme zcela pro. Jediným cílem je účinně pomoci Ukrajincům,“ řekl francouzský prezident. Podotkl také, že původní závazek EU poslat během jednoho roku milion granátů byl „neopatrný“.

Paříž byla přitom dosud hlavní brzdou naplňování tohoto slibu, protože naléhala, aby země EU zadávaly zakázky výlučně evropským zbrojovkám, které přitom nejsou schopny potřebné objemy rychle vyrobit.

Premiér Fiala se radoval, že se českému projektu daří; podporuje ho už 15 zemí. Jeho cílem je posbírat 1,4 miliardy eur na okamžitý nákup zmíněné munice. Podle diplomatů potrvá ještě deset dní, než se přesně dohodne, odkud a kolik granátů se doveze; pak bude učiněno konečné rozhodnutí. Pro Česko je to už nyní významný počin, který má šanci rychle přinést ovoce.

• Macron oznámil vznik „koalice“ evropských zemí ochotných dodat Ukrajině rychle další střely středního a dlouhého doletu; neřekl ovšem, které země ji tvoří. Francie dosud poskytla Ukrajině nižší počet střel s plochou dráhou letu SCALP, Británie poslala rakety Storm Shadows. Jde o prostředky schopné přesně zasahovat cíle vzdálené stovky kilometrů od bojové linie v hloubi ruského území, tedy v týlu nepřítele.

Německý kancléř Olaf Scholz naopak v pondělí řekl, že jeho vláda nadále nemíní poslat na Ukrajinu střely Taurus s doletem 500 kilometrů, a to navzdory tomu, že ho k tomu vyzvali poslanci z jeho vlastní vládní koalice, zejména pak liberálové z FDP, vedle tlaku ze strany NATO.

Vedle raket a munice existují už neformální „koalice“ států sdružených kolem dodávek letounů F-16, protivzdušných systémů, dělostřelectva a odminování.

• Právě pomoc s odminováním byla Macronem zmíněna jako další důležitá iniciativa. Podotkl v této souvislosti nepříliš zřetelně, že by to mohlo vyžadovat „nějakou formu nasazení“, což je interpretováno jako nepřímá zmínka o možnosti poslat na Ukrajinu vojáky evropských zemí.

Tato eventualita, podle všeho zmíněná i v neveřejném zvacím dopise, vytočila slovenského premiéra Roberta Fica, který před odjezdem do Paříže vystřihl projev hodný kremelského propagátora. Macron potvrdil, že se o tom mluvilo, a to „velmi svobodně a přímo“. V této věci zajisté nepanuje shoda, ale do budoucna je třeba uvažovat tak, že „je všechno možné, pokud to je užitečné“. A užitečné je to, co zajistí, aby Rusko válku nevyhrálo.

Nizozemský premiér Mark Rutte, nejsilnější kandidát na úřad budoucího generálního tajemníka NATO, posléze novinářům řekl, že o nasazení vojáků evropských zemí na Ukrajině se sice mluvilo, ale zdaleka to nebylo hlavní téma.

• Zatím není jasné, jak chtějí země EU a NATO pomoct Ukrajině s ochranou její běloruské hranice, což byl další bod na pořadu pondělního summitu. Aktuálně tvrdí, že nasazením „nevojenských“ sil. Pomáhat chtějí také zemím, pro které je Rusko přímou hrozbou, což je v první řadě Moldavsko.

• Lídři se shodli i na potřebě mnohem rozhodněji potírat obcházení evropských hospodářských sankcí proti Rusku. V posledních dnech totiž přibývá zpráv a analýz, podle nichž západní komponenty využívané ruským zbrojním průmyslem do země masově proudí přes Kazachstán, Kyrgyzstán, Turecko a další země, což významně pomáhá ruské vojenské mašinérii a oslabuje to, ba neutralizuje, účinky sankcí. Příští, již čtrnáctý balíček připravovaný Evropskou komisí má být zacílen právě na tento nešvar.

Kancléř Olaf Scholz, který se spolu s mnoha dalšími pařížské konference zúčastnil, nijak nekomentoval její výsledek. Zajisté však dobře slyšel Emmanuela Macrona, který se o něj na tiskové konferenci několikrát nevybíravě otřel.

Vyčetl mu zmíněnou neochotu poslat Kyjevu rakety Taurus, nebo to, že vzdoruje nápadu, aby si EU vzala kvůli pomoci Ukrajině další významný úvěr, podobný tomu, jakým reagovala na ekonomický propad způsobený covidovou krizí.

Unie se sice na nejvyšší úrovni shodla na strukturované pomoci Kyjevu ve výši 50 miliard eur (kterou dnes mimochodem schválil Evropský parlament), ale pokud trvale vyschne americký pramen, bude Evropa muset dávat ještě mnohem víc. Kancléř Scholz však zatím nechce o další společném zadlužení ani slyšet.

„Někteří lidé, kteří dnes říkají ‚nikdy, nikdy‘, jsou titíž lidé, kteří před dvěma lety říkali ‚nikdy tanky, nikdy letadla, nikdy rakety‘,“ pustil se Macron do Scholze před novináři. A pokud by to někomu nedocházelo, připomněl, že „mnozí kolem stolu“ nabízeli před dvěma lety Ukrajině „přilby a spacáky“.

Je zajímavé sledovat toto veřejné „škorpení“ lídrů dvou klíčových zemí EU, na jejichž jednotě mnohdy závisí akceschopnost celého společenství. Macron má určitě pravdu v tom, že Scholz po celou dobu války postupuje jako váhavý střelec, který souhlasí s další ránou obvykle až ve chvíli, když už je skoro pozdě a dříve snadno dosažitelný terč se vzdaluje. 

Na druhé straně nejsou tyto výčitky férové od prezidenta země, jejíž podíl na vojenské pomoci Ukrajině je ve srovnání s Německem zanedbatelný. Pokud by napětí mělo přetrvat, utrpí tím akceschopnost Evropy, do jejíhož čela se Macron v boji proti Rusku právě pomyslně postavil.

Narychlo svolaná pařížská konference tak rozčeřila vody v poslední době stojaté a vyvolala novou naději, i když zatím je to spíše horký vzduch než konkrétní akce. Nyní budeme sledovat, jak rychle budou po slovech následovat činy.

Budeme si pamatovat Macronova slova vyřčená krátce poté, co rokování v Elysejském paláci ukončil: „Konstatoval jsem, že víceméně všechny země zastoupené kolem stolu řekly, že se shodují v tom, že až Rusko za pár let na tyto země zaútočí, musíme být připraveni.“