Kolaps péče o duševní zdraví: Studenty zklamala reakce ministerstva

Již nedlouho po útoku na FF UK, při kterém zemřelo 14 studentů, sepsali jejich spolužáci petici, ve které žádají vládu a politiky, aby intenzivně a neodkladně posílili péči o duševní zdraví. 

„Ve svém otřesení bychom rádi byli ujištěni, že se nebudou nadále přehlížet některé dlouhodobé systémové problémy, které mohly k události takového typu přinejmenším přispět. Zavírání očí před nedostatky, které tu očividně jsou a mohou spoluzapříčinit tragické události, je nepřijatelné,“ stojí v úvodu petice. 

„Shoduje-li se na něčem řada odborníků, je to toto: všeobecné posilování bezpečnosti do určité míry smysl má, ale nikdy nemůže předejít všemu. V dlouhodobé perspektivě největší roli hraje jednoznačně prevence. K páchání zločinů podobného typu se často uchylují lidé, kteří mají hluboké psychické problémy. Takovým lidem není možné včas poskytnout pomoc a předejít patologickému chování, pokud k tomu není dostatečná kapacita psychologické a psychiatrické sítě,“ obávají se studenti.

Pro dokreslení situace: dětských psychiatrických ambulancí je v České republice aktuálně 138. Psychiatrů pro dospělé je cca 6x více. I ti jsou ale vytížení na maximum. Celkový počet dětských psychiatrů (ambulantních i v akutní a dlouhodobé lůžkové péči) v roce 2022 činil 151, ale zastávali jen 73.8 úvazku. 

Průměrná ambulantní ordinace pedopsychiatra ošetřila podle posledních statistik (z roku 2022) 384 pacientů, z toho 123 nových, což je 32 % klientely. Celkem přibylo 12 000 nových pacientů. Systém byl už před dvěma lety na hraně možností.

Česko trápí i nedostatek psychologů. Podle Asociace klinických psychologů působilo v loňském roce v České republice zhruba 1550 klinických psychologů. Podle WHO je ideální počet dvojnásobný. Chybí i psychoterapeuté, jak pro děti, tak pro dospělé. 

Proč tomu tak je, vysvětluje psycholog Daniel Špok ve videu níže. Kromě generační proměny a destigmatizace psychologické péče, díky které lidé dnes vyhledávají psychology mnohem více, je zásadním problémem také vzdělávání těchto odborníků. Týká se to nejen nízké kvality vysokoškolského vzdělávání v oblasti psychologie, ale i časové náročnosti přípravy budoucích psychologů.

Iniciátoři petice z řad studentů apelují na vládu a politiky, aby představili konkrétní kroky na podporu sítě psychologické a psychiatrické pomoci v Česku. INFO.cz kontaktovalo ministerstvo zdravotnictví se žádostí o reakci.

„Téma péče o duševní zdraví je prosincovou tragickou událostí opět více akcentované, a to je z pohledu zaměření pozornosti na tuto i veřejností opomíjenou oblast velmi důležité,“ sdělilo ministerstvo prostřednictvím svého tiskového mluvčího Ondřeje Jakoba.

Jakob dále poukázal na to, že „velmi významnou a mnohdy opomíjenou oblastí je oblast prevence a samotná snaha předcházení vzniku či rozvoji duševních obtíží. Pro děti a zejména dospívající mohou být přijatelné formy podpory skrze různé webové stránky nebo aplikace (např. Nepanikař, První psychická pomoc).“ 

Ty podle něj mohou pomoci nejen při vzniklých obtížích, ale podpoří jejich uživatele i při péči o své duševní zdraví, posilování vlastní odolnosti zvládat náročné situace. „Rovněž je dobré v této souvislosti připomenout, že na podporu prevence v oblasti duševního zdraví mají již všechny zdravotní pojišťovny zacíleny preventivní programy,“ uzavřel Jakob.

Studentům však tato vágní odpověď ministerstva nestačí: „V odpovědi z ministerstva není přímo reflektován nedostatek psychologů, psychoterapeutů a zejména psychiatrů ve veřejně financovaném sektoru zdravotnictví. Jsou zde uvedeny velmi užitečné webové stránky, které jsou klíčové pro snadné získání prvních informací a zorientování se. Samy o sobě ovšem rozhodně nejsou dostačující,“ reagují iniciátoři petice.

Tipy na zlepšení nálady jako „Poslechni si povzbuzující písničku“ nebo „Dej si čokoládu“ jsou podle nich jen jakýmsi doprovodným bonusem. „Velká část obsahu webů tohoto typu je o tom, kdy se obrátit na kterého odborníka, protože teprve to je skutečně dlouhodobý a účinný prostředek pro zlepšení. Je tedy paradoxní odkazovat na webové stránky, jejichž účinnost rovněž zásadně závisí na stavu sítě odborníků na péči o duševní zdraví,“ míní. 

Inciátoři petice zdůrazňují, že „právě tito odborníci jsou v současné době velmi složitě dostupní, což ještě komplikuje skutečnost, že obrátit se na ně může být pro mnoho lidí velmi psychicky náročné“. 

Ministerstvo doporučuje, jak postupovat při již existujících duševních problémech: „Primárně je důležité vyhodnotit stav dítěte či dospívajícího – zda bude nutná péče dětského psychiatra nebo by pomohl jiný odborník, zda by byla dostačující ambulantní léčba, anebo stav již vyžaduje hospitalizaci a další faktory. V České republice aktuálně ve 3 regionech fungují centra duševního zdraví pro děti, která jsou určená zejména dětem a rodinám s komplexnějšími problémy.“  

Pokud však stav působí závažně a k prvotnímu zhodnocení stavu dítěte není v jeho okolí dětský psychiatr dostupný, je podle ministerstva k akutnímu diagnostickému zhodnocení a akutnímu terapeutickému zásahu možné využít i vyšetření u psychiatra pro dospělé, ať už v samostatné ambulanci či v ambulanci při zařízení lůžkovém. 

„V případě nutnosti hospitalizace a obsazených lůžkách v kraji, kde dítě či dospívající žije, je možné využít zařízení v kraji jiném, další možností je pak dočasná hospitalizace v zařízení pro dospělé, anebo hospitalizace na lůžku pediatrickém s následným překladem po uvolnění lůžka psychiatrického,“ radí ministerstvo zdravotnictví.

Z těchto slov nepřímo vyplývá, že problém v dostupnosti péče o duševní zdraví je skutečně závažný a vyžaduje využití mimořádných mechanismů. 

„Takové mechanismy by ovšem měly nastupovat teprve ve chvíli, kdy selžou snahy o nápravu vlastního nedostatku. Jejich užívání totiž není skutečným řešením, pouze ukazuje na nutnost vylepšit systém, který se bez nich neobejde. Odpověď z ministerstva otevřeně nereflektuje tristní nedostatek dětských psychiatrů a nenavrhuje žádná konkrétní řešení tohoto stavu,“ reaguje hlavní iniciátorka petice Adelaida Wernischová, bakalářka z oboru Historie, která aktuálně studuje magisterský obor Učitelství dějepisu a českého jazyka a literatury pro střední školy.

„Nelze popřít, že řešit tento nedostatek odborníků a nesnadnou dostupnost péče nelze pouze z vládních pozic. Jedná se o komplexní problém, který je třeba řešit i ve spolupráci s institucemi, které vzdělávají budoucí odborníky a tak podobně. To ovšem ani v nejmenším nesnímá odpovědnost za hledání systémových řešení z ministerstva zdravotnictví a souvisejících orgánů. V odpovědi z ministerstva bohužel žádné kroky k systémové nápravě nebyly zmíněny,“ dodává studentka FF UK.

 Z přístupu ministerstva cítí rozčarování. Nenabízí totiž žádné řešení, ale svým způsobem ani naději na tolik potřebné posílení prevence.