Teroristický útok v koncertní síni v Krasnogorsku, při kterém zahynulo nejméně 137 lidí a dalších více než 180 je jich zraněno, je nejhorší krveprolití v Rusku od tragédie v Beslanu. Ačkoliv vyšetřování útoku stále běží, ruští představitelé už mají o viníkovi jasno. To ale jen vyvolává další pro Kreml nepříjemné otázky.
Vladimir Putin přednesl v sobotu projev k národu, ve kterém obvinil Ukrajinu z podílu na teroristickém útoku. Pochyby o vinících útoku neměli ani jiní ruští představitelé: Marija Zacharova či Margarita Simonjan, dvě nekritické hlasatelky ruské propagandy, okamžitě přišly s tím, že za masakrem není nikdo jiný než právě Ukrajinci.
Problémem je, že takto předčasný závěr, který se neobtěžuje počkat na jakékoli vyšetřování, prakticky podkopává jeho závěry. Vladimir Putin se hned na začátku postavil za jednu verzi – přiznat, že byla chybná, pro něj bude nemožné. A to jen zavdává podnět k řadě spekulací.
Putin lit a candle for the repose of the victims. pic.twitter.com/oSknI2uU4c
— S p r i n t e r F a c t o r y (@Sprinterfactory) March 24, 2024
Není nutné být rusofobem, aby „ukrajinská linie“ příběhu primárně vzbuzovala pochybnosti. Představa, že útočníci nerušeně přijedou na místo činu, provedou teroristický útok trvající desítky minut, pak zpátky nasednou do svého vozu a následně se vydají tímto vozem překročit válečnou rusko-ukrajinskou hranici, zní absurdně nejen na první, ale i desátý poslech.
Brjanská oblast sousedí s Ukrajinou, ale také Běloruskem. Ostatně běloruský velvyslanec se nechal slyšet, že běloruské orgány pomohly ruským kolegům zabránit teroristům v přechodu společné hranice. Fakticky tím tedy naznačil, že se nesnažili utéct na Ukrajinu, nýbrž právě do Běloruska.
Pochybnosti vzbuzuje i to, že by ukrajinské tajné služby plánovaly ústupovou cestu po hlavním tahu na Ukrajinu a doufaly, že si jejich agentů nikdo nevšimne až do místa, kde měli z ukrajinské strany „otevřené okno“.
Ukrajinská linka tak spíše budí dojem, že se Kreml snaží odvést pozornost od otázek, které nutně po masakru vyvstávají. Není například jasné, jak mohla být tak podceněna kontrola u vchodu do koncertní síně.
V Rusku se tradičně na místech velkých shromáždění instalují bezpečnostní rámy, v tomto případě ale chyběly. Pokud mohli teroristé pronést dlouhé zbraně, jak byla prováděna kontrola? Proč se bezpečnostní složky a ochranka, které byly na místě, nepokusily proti útočníkům zasáhnout, a měly k tomu vůbec prostředky?
Otázky vyvolává i to, jak je možné, že čtyři muži mohli po teroristickém útoku – kdy by se dalo očekávat, že úplně první reakcí bude hermetické uzavření oblasti – v klidu opustit místo činu a ujet bezmála 400 kilometrů, aniž by si jich někdo všiml.
V neposlední řadě rovněž není jasné, proč Vladimir Putin tak ostentativně ignoroval varování západních tajných služeb před atentátem.
Množí se také spekulace, kdo za útokem stojí. Pokud pomineme nejpravděpodobnější variantu, že jej zorganizovala organizace Islámského státu (která se k němu i sama přihlásila), popřípadě ruským státem prosazovanou verzi, že se jedná o akci ukrajinských tajných služeb, hojně se diskutuje také o tom, že za útokem stály ruské bezpečnostní složky ve snaze „vybudit“ atmosféru v zemi a připravit půdu pro novou mobilizaci.
Rusko má s podobnou manipulací bohaté zkušenosti. Výbuchy domů v roce 1999 minimálně silně „zaváněly“ akcí FSB (v době, kdy ji Nikolaj Patrušev čerstvě přebral od Vladimira Putina) a „tzv. rjazaňský cukr“, tedy výmluva, že látka, nalezená v jednom z dalších domů bdělými sousedy, byla cukr (podle expertízy šlo o skutečnou výbušninu), okamžitě vytanuly na povrch.
Otázkou ale je, jestli při současné míře kontroly nad médii v Rusku je nutné dosahovat mobilizace společnosti tak drastickým způsobem. Opravdu by se hodilo Kremlu přiznat zranitelnost, když může vybičovat atmosféru i jinak?
Vysvětlení ale může být mnohem jednodušší, než se zdá – a to lidský faktor. Fakt, že ruská propaganda líčí fungování státu jako div ne bezchybné, ještě neznamená, že takové doopravdy je.
Stačí si vzpomenout na obskurní Prigožinův „puč“, kdy jeho jednotky obsadily milionové město Rostov na Donu, aniž by proti nim kdokoli zasáhl. Armáda si vesele bombardovala Ukrajinu, vedle ní si ozbrojenci v klidu povídali s představiteli města. Žádná obrana, nic. Tu se podařilo zorganizovat až ve směru na Moskvu.
Ani to, že někdo neudělá svoji práci pořádně, že neprovede prohlídku tak, jak by měl, není nic neobvyklého. Ostatně není nutné takové selhání připisovat jen Rusku. Útoky Hamásu (který moskevský útok odsoudil) 7. října v Izraeli byly úspěšné také proto, že část lidí neudělala, co měla, a ignorovala varování.
Otázkou je, co se bude dít dál. Jisté je, že se výrazně zpřísní bezpečnostní opatření v Moskvě a dalších velkých městech. Dost dobře to ani nemůže být jinak. Ale i to naráží na limity.
Již nyní byla Moskva jedním z nejstřeženějších míst na světě, a přesto zde došlo k teroristickému útoku. V dlouhodobějším horizontu tak není příliš jasné, jak by bylo možné bezpečnostní opatření ještě zesílit. Rusko má již nyní systémy na detekci obličejů, a ty se tak budou zřejmě dále „ve jménu bezpečnosti“ rozšiřovat.
Prozatím lze jen spekulovat o okolnostech samotného činu. I když to, že se k němu přihlásil Islámský stát a zveřejnil i videa z útoku, že teroristé mluvili o „imámovi, kterého poslouchali“ atd., přeci jen jednu verzi staví nad ostatní.
Nicméně fakt, že se Vladimir Putin postavil za „ukrajinskou linku“ útoku, jen podnítilo další spekulace. Ty by se sice vynořily tak jako tak, ale pečlivé vyšetření případu by mělo šanci alespoň část z nich vyvrátit. Takto budou téměř jistě přetrvávat i poté, co budou oznámeny jeho výsledky.
