Bohaté Japonsko se propadlo do recese a přepustilo příčku třetí největší světové ekonomiky Německu. Japonský národ kvůli klesající porodnosti vymírá a stárne, což se nejvíce projevuje právě na jeho ekonomické výkonnosti. Může být japonský příklad předobrazem toho, co čeká stárnoucí Evropu, včetně Česka?
„Japonsko zažívá propad ekonomiky, ale v některých ohledech pro nás může být paradoxně inspirací. Třetina mužů a pětina žen tady pracuje i po sedmdesátce,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Tomáš Sobotka, jeden z nejuznávanějších světových demografů z Vídeňského demografického institutu.
Jaké poučení pro nás eventuálně plyne ze současného ekonomického propadu v Japonsku, máme se obávat podobného vývoje i ve stárnoucí Evropě?
Japonský příklad je v mnoha ohledech výjimečný. Uvedu tři důvody. Za prvé – Japonsko se stalo globálně úspěšnou industriální velmocí o několik desetiletí dříve, než nastal rychlý ekonomický růst v Číně, jihovýchodní Asii, Indii a mnoha dalších zemích, které dokázaly cenou a často i kvalitou japonskému průmyslu konkurovat.
Za druhé – Japonsko, stejně jako většina dalších zemí v regionu, dlouho vytvářelo silné bariéry vůči imigraci. A za třetí – Japonsko má nejen dlouhodobě velmi nízkou porodnost, ale též nejdelší naději na dožití mezi vyspělými zeměmi, a tím pádem je tak trochu „obětí“ svého úspěchu v dlouhověkosti.
Začněme u těch překážek migrace jako důvodu propadu ekonomiky. Japonci odmítají migranty?
Pomalu se to mění a Japonsko postupně zmírňuje omezení zvláště vůči dočasným přistěhovalcům za prací. Nicméně přistěhovalci, kteří by se chtěli v zemi usadit natrvalo, stále narážejí na ohromné kulturní a byrokratické překážky.
Ve výsledku má Japonsko – ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi – velmi nízký podíl přistěhovalců k celkové populaci (3 % ve srovnání s 8 % v Česku, 14 % v Evropské unii nebo 15 % ve Spojených státech). To se samozřejmě odráží na celkové demografické bilanci země.
A stárnutí populace? Jak vypadá současný demografický vývoj v Japonsku?
V roce 2020 se naděje na dožití u japonských žen přiblížila 88 rokům, což je o více než čtyři roky nad úrovní Evropské unie a o více než osm let ve Spojených státech. Ve výsledku to znamená, že se Japonsko musí vyrovnat s velmi rychlým nárůstem starých lidí, zvláště těch nad 80 let. Už nyní je v této věkové kategorii každý desátý Japonec. V České republice se pro srovnání jedná o 4 % – tedy každý pětadvacátý. Současné japonské úrovně bychom měli dosáhnout až někdy kolem roku 2060.
Existuje nějaká naděje, že japonské ženy začnou rodit více dětí nebo se nějakým jiným způsobem demografický vývoj obrátí jiným směrem?
Populační projekce poskytují dosti přesný obraz budoucího japonského demografického vývoje. Podle nich bude japonská populace dlouhodobě klesat a počty i podíly velmi starých lidí budou plynule růst. Střední varianta populační projekce OSN z roku 2022 předpovídá, že počet Japonců klesne z dnešních 123 milionů pod 100 milionů v roce 2055 a dále někam k 70 milionům na konci století. Tehdy by se také naděje na dožití, zvláště u žen, mohla přiblížit k magické stovce.
Můžeme tedy mluvit o postupném vymírání japonského národa, nebo je to už příliš příliš přehnané označení?
Rozhodně se není třeba obávat, že by Japonci „vymřeli“ – to by při zachování současných populačních ukazatelů (a bez migrace) nastalo až za nějakých tisíc let.
Mohou si Japonci udržet svoji vysokou ekonomickou úroveň i při tak strmě klesající demografické křivce?
To je už trochu složitější. Z širšího pohledu byl japonský ekonomický úspěch a poválečná prosperita výsledkem mnoha okolností, které nastaly po druhé světové válce a při kterých sehrála roli i poměrně otevřená ekonomika země a její začlenění do „západního“ demokratického a kapitalistického bloku zemí, spolu s tradičně silnou orientací na pracovní výkon a velkou hodnotou vzdělání mezi populací.
A samozřejmě též rychlý pokles porodnosti na nízkou úroveň. Díky tomu rychle vzrostl podíl obyvatel v produktivním věku (než začala rychle narůstat starší populace). Dosavadní výsadní postavení Japonska ve světové ekonomice je nicméně dlouhodobě neudržitelné.
Proč? Jenom kvůli úbytku obyvatel?
Populačně je Japonsko mnohem menší, než odpovídá jeho ekonomickému významu: dnes má podíl pouhých 1,5 % na světové populaci, tedy méně než Pákistán, Brazílie či Mexiko. V roce 2100 bude Japonsko tvořit méně než 1 % globální populace a mnoho zemí včetně Indie bude mít mnohem větší ekonomiku.
Dnes ale předběhla Japonsko i německá ekonomika, která se také potýká se stárnutím populace. Čím to je?
To, že Japonsko bylo na třetí příčce žebříčku největších světových ekonomik vystřídáno menším Německem, které je s 83 miliony obyvatel až 19. největší zemí světa, je jen krátkodobým paradoxním výkyvem. A to v důsledku silného propadu hodnoty japonského jenu v posledních letech, což je zčásti dáno měnovou politikou japonské centrální banky, založené na extrémně nízkých úrokových mírách. To všechno ale nezbytně neznamená pro Japonsko ekonomickou zkázu a zmar.
Proč? V čem může být vývoj japonské ekonomiky pro Japonce pozitivní?
V mnoha ohledech je japonský vývoj inspirativní. Díky poměrně zdravému životnímu stylu (odhlédneme-li od stresu, depresí a sebevražd) a výborné zdravotní péči se Japonci dožívají vysokého věku v poměrně dobrém zdraví. Ve srovnání s obyvateli jiných zemí jsou déle aktivní, fyzicky i ekonomicky.
Můžete to nějak specifikovat?
Zatímco mnohé Číňanky odcházejí do penze už v padesáti letech (samozřejmě se směšnými důchody), mnoho Japonců nadále pracuje i po sedmdesátce. V Japonsku je zaměstnaná zhruba třetina mužů a pětina žen ve věku 70-74 let. Japonsko je také pionýrem v robotizaci a mnoha technologických inovacích, což zahrnuje podpůrné služby pro seniory.
A do budoucna budou nejrychleji růst ekonomika, technologie a služby zaměřené na starší obyvatele. Japonsko má všechny předpoklady zůstat v tomto ohledu na vrcholu a stát se světovou velmocí v „silver economy“ (ekonomika zaměřená na využití kupního potenciálu starších a stárnoucích lidí a péči o ně, pozn. red).
Je tedy japonský příklad přece jen nějak přenosný i do evropských a českých poměrů?
Japonsko může být paradoxně inspirací. Spíše než snít o tom, že se zázračně zvýší porodnost, případně zpomalí proces stárnutí populace, je lepší udělat včas vše pro to, abychom byli na budoucí demografické „tsunami“ co nejlépe připraveni. A dosáhli tak stavu, kdy budeme žít nejen delší, ale hlavně zdravější, aktivnější, bohatší a produktivnější životy ještě dlouho po šedesátce.
