Vůdce menšiny (republikánů) v americkém Senátu a neformální předseda republikánů v Kongresu Mitch McConnell oslaví 20. února své 82. narozeniny. Není důvod mu nepopřát pevné zdraví, neboť právě jeho úctyhodný věk se opakovaně podepsal na nemalých zdravotních komplikacích, které mu dočasně znemožnily výkon jeho politické funkce. Ale není s ohledem na úctyhodný věk a s ním souvisejícími komplikacemi zdaleka jediný – vždyť i Trumpa s Bidenem od sebe v datu narození dělí pouhé čtyři roky.
V uplynulém roce Mitch McConnell dvakrát (26. července a 30. srpna) doslova „zamrzl“ během tiskové konference a nebyl schopen jakkoli reagovat na dotazy ve svém okolí.
Máme-li věřit oficiálnímu vysvětlení ošetřujícího lékaře v Kongresu, byly tyto stavy vyvolány „náhlou závratí“, která vznikla ze dvou možných příčin – buďto šlo o důsledek nedokonalého zotavení po otřesu mozku, který si (společně se zlomenými žebry) McConnell způsobil po nešťastném pádu v březnu 2023, anebo jen o momentální dehydrataci v kombinaci s nadměrným pracovním nasazením.
Ať tak či onak, McConnell již dříve prohlásil, že hodlá až do konce odsloužit zbytek svého dvouletého funkčního období v čele strany i celé své šestileté funkční období v Senátu (do funkce nastoupil v lednu 2021).
Zprávy o zdraví a věku Mitche McConnella by samy o sobě nebyly tolik zajímavé, pokud by se týkaly pouze jeho. Podobných případů je naneštěstí více. Bude-li současný prezident Spojených států znovuzvolen, pak v době své inaugurace bude stejně starý jako Mitch McConnell (oba se narodili v roce 1942).
Joe Biden byl opakovaně terčem nevybíravých narážek pro své nemotorné pohyby a drobná přeřeknutí. Republikánská opozice jej už během prezidentské kampaně v roce 2020 nelichotivě „onálepkovala“ jako „Ospalý Joe“ (Sleepy Joe).
Poslední „výpad“ tohoto druhu, který zpochybňuje dobré jméno Bidena a jeho schopnost vykonávat úřad prezidenta USA, zveřejnil v únoru tohoto roku zvláštní vyšetřovatel Robert Hur.
Ve své rozsáhlé zprávě, která na několika stovkách stran prověřovala zacházení hlavy státu s utajovanými dokumenty, vyšetřující orgán potvrdil, že k žádnému porušení zákona nedošlo.
To, co paradoxně nejvíce upoutalo mediální pozornost, nebyla skutečnost, že prezident byl kompletně „očištěn“, nýbrž subjektivně hodnotící poznámky zdravotního stavu Joea Bidena, které Hur do svého textu vkládal.
Mimo jiné o Bidenovi psal jako o „stárnoucím muži s dobrými úmysly a špatnou pamětí“, který si údajně nepamatoval ani rok, kdy byl viceprezidentem, a dokonce ani smrt svého syna (Beau Biden zemřel v roce 2015 na rakovinu mozku ve věku pouhých 46 let).
Také pravděpodobný vítěz republikánských primárek pro nadcházející prezidentské volby Donald Trump, je pouze o 4 roky mladší než Biden nebo McConnell.
Mentálnímu stavu amerického exprezidenta bychom mohli věnovat mnoho stran, které by vůči němu nevyzněly příliš lichotivě. Pointa je ale jiná: ve Spojených státech se v nejvyšších funkcích v posledních letech nakoncentrovalo nemálo mužů (i žen), jejichž věk výrazně převyšuje průměrné stáří dospělé společnosti.
Podle některých propočtů je přibližně každý pátý kongresman starší 70 let, což z této instituce činí jednu z (lidsky) nejstarších v západním světě. Kritické texty, které v různých rovinách rozebírají a upozorňují na vysoký věk a/nebo nedokonalé zdraví státníků USA, označují politický systém USA za gerontokracii ohrožující samotnou podstatu americké demokracie.
Za klasickou ukázku gerontokracie je považován Sovětský svaz v druhé polovině 20. století. Nejeden pamětník si jistě dobře vzpomene, kdo byli členové Ústředního výboru Komunistické strany SSSR.
A především pak, co následovalo po smrti Leonida Iljiče Brežněva (1906-1982): zoufalé hledání nástupce vedlo ke zvolení – na sovětské poměry – výjimečně mladého aparátčíka Michaila Gorbačova (bylo mu tehdy „pouhých“ 54 let). Ale jak dobře víme, ani ten nedokázal zabránit rozpadu Sovětského svazu.
Můžeme z tohoto pohledu hodnotit situaci ve Spojených státech stejně naléhavou jako v SSSR před pádem komunismu? Hledání odpovědí, proč ve Spojených státech dnes čelí domnělé „gerontokracii“, mohou být velmi komplexní.
Na rozdíl od SSSR, klíčovou proměnnou současného stavu ve Spojených státech sehrávají demografické změny ve společnosti, nikoli absence pluralitního a soutěživého systému. Rostoucí počet „stařešinů“ v americké politice je z velké míry důsledek kombinace rostoucí průměrné délky života a stagnující porodnosti, resp. počtu dětí na jednu ženu.
Srovnejme si několik čísel. V roce 1960 se občan Spojených států dožil v průměru bezmála 70 let, v současné době (2024) je to již více než 79 let a podle projekcí OSN by to na konci tohoto století mohlo být přes 88 let.
Když byl v roce 1961 inaugurován John F. Kennedy, byla z toho americká, ale i světová senzace. Kennedymu bylo pouhých 43 let a 236 dní, stal se nejmladším zvoleným prezidentem USA a jeho „rekord“ dodnes zůstává nepřekonán.
Jeho zvolení byla svým způsobem reakce na věk jeho předchůdce: když republikán Dwight Eisenhower končil v úřadu (1953-1961), bylo mu 70 let a 98 dní, čímž se do historie zapsal jako do té doby nejstarší úřadující prezident. To nevyhnutelně vyvolalo poptávku po kandidátovi z mladší generace.
Z tohoto pohledu je bezmála jisté, že něco podobného se bude opakovat i v USA, ať už příštím prezidentem bude Joe Biden, nebo Donald Trump. Dožije-li se konce svého mandátu, bude veřejnost vyžadovat někoho mladšího.
Faktem je, že dnešní mladá generace má možnosti prosadit se výrazně složitější, protože netvoří tak silný segment vůči zbytku americké populace, jako tomu bylo před více než půl stoletím.
V USA po druhé světové válce došlo k prudkému nárůstu populace, tzv. „baby boomu“, v důsledku čehož už během 60. let tvořili více než 50 % populace Spojených států lidé mladší 30 let, zatímco obyvatel důchodového věku (tj. 60 let a více) bylo pouhých 12,2 %.
Dnes je v USA situace téměř diametrálně odlišná: porodnost poklesla z bezmála 3,5 dítěte na ženu v roce 1960 na 1,786 dítěte. Nejmladší generace (tj. lidé do 30 let) tvoří asi 38 % obyvatel, zatímco počet důchodců vzrostl na více než pětinu celkové populace USA (22,5 %).
Demografická změna v USA nevysvětluje vše, ale stárnoucí populace se zkrátka podepisuje i na rostoucím věku amerických státníků. Debata o tom, zda Joe Biden představuje nejlepšího kandidáta pro demokraty – přičemž totéž lze vztáhnout i na Donalda Trumpa, pakliže by potvrdil své silné vedení mezi republikánskými kandidáty –, je zcela legitimní.
Kritické hlasy, které poukazují na souvislost mezi rostoucím věkem a mentálním zdravím, jsou bezesporu na místě. Ostatně netýká se to pouze Spojených států amerických. Je to svým způsobem problém celého západního světa.
V každém případě očekávat rozpad USA (po vzoru SSSR) v důsledku neschopnosti přestárlých politických elit řešit společenské problémy odpovídá spíše přání „otce myšlenky“ než skutečnému stavu věcí.
