KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Maltská politička Roberta Metsolaová bude na dva a půl roku pokračovat v řízení Evropského parlamentu (EP). Výsledek hlasování – 562 poslanců z 623 hlasujících – se podobal spíše plebiscitu a přesvědčivě dosvědčil vážnost i oblibu, jimž se zástupkyně nejmenšího členského státu v Evropském parlamentu těší. Je z něho jasné, že pro ni hlasovali nejen poslanci za její Evropskou lidovou stranu, za spřátelené socialisty a liberály, ale také další, z levicových a zejména pravicových lavic, včetně frakce Patriotů pro Evropu, kam patří nejvíce českých europoslanců.
První kandidaturu Metsolaové v lednu 2022 doprovázely pochybnosti; její konzervativní názory na citlivé věci – jako je umělé přerušení těhotenství či šířeji práv a žen – byly považovány za handicap.
Dnes je jasné, že pochybnosti byly zažehnány; Malťanka si dokázala získat kolegy napříč politickým spektrem svou otevřeností, přímostí, empatickým vystupováním, ochotou naslouchat. V pětačtyřiceti letech ji znovuzvolení, v poměrech europarlamentu spíše výjimečné, vynáší mezi přední evropské politiky.
Za 30 měsíců dokázala, že i „třetí“ mezi špičkovými lídry evropských institucí může hrát první housle; ti první dva, Ursula von der Leyenová v čele Evropské komise a Charles Michel jako předseda Evropské rady, jí to usnadňovali tím, že se soustavně hádali.
Prvního dubna 2022 se Metsolaová nečekaně zjevila v Kyjevě v temně zeleném triku po boku Volodymyra Zelenského jako první ze zástupců evropských institucí. Její jednoznačná a neochvějná podpora Ukrajině významně poznamenává celkový postoj EP – a znesnadňuje argumentaci šiřitelům ruských dezinformací, jako jsou poslanci za maďarský Fidesz, kolegové ANO v lavicích Patriotů pro Evropu.
Nejen to. Metsolaová vyniká pracovitostí, neúnavným lobováním za postavení europarlamentu, například za získání práva zákonodárné iniciativy, které smlouva o EU přiznává pouze Evropské komisi.
„Musíme být silným parlamentem v silné unii (…). Musíme posílit roli parlamentu,“ prohlásila v inauguračním projevu. Je si zcela jista tím, co to znamená stát v čele jediné volené instituce EU: „Jsme symbolem evropských norem, ale také příležitostí a smírů. Jsme zárukou respektování vlády práva, rovnosti, demokracie, svobody a prosperity.“
Normálně se o funkci předsedy EP dělí na pětileté období dvě nejsilnější frakce, Evropská lidová strana (EPP) se Socialisty a demokraty (SaD). Metsolaovou by měl nyní „normálně“ vystřídat socialista, pravděpodobně z italské Demokratické strany.
Ona však bude díky své široké popularitě pokračovat; naposledy se pětiletý mandát podařilo získat německému sociálnímu demokratovi Martinu Schulzovi v letech 2012–17. Dohoda mezi EPP a SaD nefungovala pouze v letech 2002–4, kdy v čele parlamentu stál irský liberál Pat Cox.
Místopředsedové, další funkce a jejich obsazování
Úvodní zasedání nově zvoleného Evropského parlamentu mělo první den na pořadu také volbu místopředsedů. Stali se jimi nominovaní politikové ze čtyř frakcí; neuspěli naopak kandidáti z frakce Patrioti pro Evropu, ačkoli je v EP třetí největší.
Mezi uchazeči o vysokou funkci byla i europoslankyně za ANO Klára Dostálová. Potvrdila se tak předpověď, že hlavní frakce – EPP, SaD, liberální Obnova (Renew), plus Zelení budou dál praktikovat politiku „sanitárního kordonu“ vůči krajní pravici.
Naplno se tak ukazují dopady rozhodnutí Andreje Babiše vyvést sedm europoslanců za ANO od liberálů z Renew do „patriotů“, kteří jsou v podstatě pokračováním ultrapravé, protievropské a často proruské frakce Identita a demokracie.
Potvrzuje se, že většina parlamentu nebude ochotna s touto frakcí jakkoli spolupracovat; že její členové budou odstaveni nejen od vysokých postů v EP, ale také ve většině případů od vedoucích pozic ve výborech parlamentu a dalších orgánech a skupinách, stejně jako od přípravy legislativních aktů.
Klára Dostálová může stokrát žehrat na tento stav, může ho označovat za nedemokratický, ale víc s tím nenadělá.
„Sanitární kordon“ kolem krajní pravice není dán žádným předpisem, ani se jím nenaplňuje nějaké pravidlo. Je prostě vyjádřením vůle většiny demokraticky zvolených europoslanců, kteří nechtějí spolupracovat s menšinou svých kolegů, protože považují jejich postoje za škodlivé pro evropskou integraci, jíž má EP podle smluv sloužit.
Žádnou formální podobu nemá ani aliance stran pravého a levého středu. Neopírá se o žádnou koaliční dohodu. Prostě je.
Tato situace je nepochybně tíživá aspoň pro část europoslanců za ANO, kteří v kampani žili v domnění, že bojují o posty ukotvené v liberálním klubu. Když Andrej Babiš „založil“ s Viktorem Orbánem a šéfem rakouské Strany svobodných Herbertem Kicklem frakci Patrioti pro Evropu, byli do ní prostě a jednoduše přesunuti.
Je možná jen otázkou času, kdy se někteří z nich rozhodnou s touto situací nesmířit a od „patriotů“ odejdou.
Zatím nikdo nezná „osobní“ důvody, kvůli nimž znovuzvolený poslanec Martin Hlaváček složil mandát den před úvodním zasedáním nového EP. Ale desetileté „dějiny“ poslanecké delegace ANO zažily už pět takových odchodů a rozchodů (Telička, Ježek, Maxová, Charanzová, Dlabajová).
Nebylo by divu, kdyby tato praxe pokračovala. Ne každému se musí líbit ve společnosti rakouských „svobodných“ či rumunských neofašistů.
Pro dokreslení připomeňme, že posty se v EP přidělují podle poměrně složité „D'Hondtovy metody“ vymyšlené belgickým mudrcem Viktorem D'Hondtem v roce 1878 pro rozdělování postů ve shromážděních zvolených systémem poměrného zastoupení.
Postupuje se od nejsilnějších k nejslabším, přičemž ti silnější získávají relativně lepší postavení než ti slabší. Podle tohoto systému by na „patrioty“ vyšel nejméně jeden post místopředsedy parlamentu, spíše dva. Jenže to většina nedopustila.
Do EP bylo v květnu zvoleno 720 europoslanců, z toho 54 procent poprvé. Podíl žen mezi nimi je 39 procent; průměrný věk je 50 let.
První dny prvního pléna ve Štrasburku typicky doprovázejí velké zmatky kolem orientace v nekonečných chodbách mnoha budov, přidělování kanceláří, jejich vybavování, stěhování a podobně. Početnější frakce mají nárok na kanceláře situované blíže k zasedacímu sálu a naopak. Místopředsedové a další hodnostáři dostávají větší kanceláře a mívají více asistentů.
Jednotlivé frakce dobudovávají své sekretariáty, pro které také potřebují prostory. Zkušení harcovníci se pokoušejí přejít z míst asistentů jednotlivých poslanců do aparátu frakcí, případně, a nejlépe, přímo samotného parlamentu; nahrazují je nováčkové, kteří se většinou teprve před několika dny dověděli, že se mají dostavit do Štrasburku.
Hlavní pozornost na prvním zasedání poutá čtvrteční hlasování o nominaci Ursuly von der Leyenové do čela Evropské komise na dalších pět let. Kolem šancí německé političky nominované Evropskou radou se rozhořela emotivní a nečekaná názorová bitva.
Sama kandidátka strávila desítky hodin přesvědčováním nově ustavených parlamentních frakcí zleva doprava, aby získala co největší podporu. Jde o hodně – její nezvolení by znamenalo institucionální krizi, která by beztak rozbouřené Evropské unii nijak neprospěla.
Ke zvolení jí stačí 361 ze 720 hlasů. Lidovci, socialisté a liberálové mají k dispozici 404 mandátů. Přesto je zřejmé, že mnozí z nich pro Von der Leyenovou ruku nezvednou, z těch či oněch důvodů.
Proto shání podporu u Zelených, u konzervativců z ECR (europoslanci za ODS jsou jí tentokrát údajně nakloněni); jenže levicoví poslanci ji nepodpoří, pokud bude příliš nadbíhat těm pravicovým, a naopak.
Zapeklitá situace, která zároveň dokazuje, že Von der Leyenová zdaleka není tak oblíbená, jak by se mohlo zdát na první pohled z její pětileté bilance. Metsolaové může jen závidět.
Všichni europoslanci se přihlásili do výborů, jako členové nebo náhradníci. Některým vyšly jejich první volby, dalším nikoli. Výbory se sejdou poprvé příští týden, to už bude v Bruselu, a zvolí své vedení.
Ve skutečnosti jsou jména předsedů a někdy i místopředsedů výborů dohadována na politické úrovni dopředu, víceméně podle téže „D'Hondtovy metody“.
Teprve až se výbory ustaví, a poslanci se usadí také ve svých bruselských kancelářích, budou si moct udělat parlamentní prázdniny. V srpnu by se toho v EU moc dít nemělo, nemá to kdo dělat.
