New York: Ve městě ambicí a tvrdé práce stoupá volební napětí

Zatímco v hlavním městě Spojených států amerických, ve Washingtonu, D. C., panovala v minulém týdnu, snad s výjimkou samotného centra, poněkud ospalá atmosféra „babího léta“ a po prezidentských volbách tady nebylo až na pár suvenýrů s portréty obou kandidátů ani stopy, v New York City byla o pár dní později situace úplně jiná.

Město, o němž se říká, že „nikdy nespí“, potvrdilo svoji pověst – kontrast mezi ním a Washingtonem nemohl být větší, co se týče jak životního a pracovního tempa, tak i politické aktivity.

New York, přesněji řečeno Newyorčané, opravdu jako by nechodili spát. Jsou na nohou od časného rána do pozdní noci, snad jen mezi třetí a šestou hodinou ranní se „tep“ města trochu zklidní, ale jen částečně.

Na první pohled je omračující především pracovní tempo v NYC: Bary, bistra, restaurace, obchody, oficíny, služby všeho druhu mají otevřeno 12, 16, někdy i více hodin denně, některé provozovny nezavírají vůbec – plnou náruč báječných knížek jsem si koneckonců kupoval kousíček od Times Square těsně před půlnocí a obchod byl plný lidí, čekal jsem u pokladny dlouhou frontu.

Pracuje se zkrátka pořád, i ve firemních budovách svítí většina oken do hluboké noci. Také na ulicích – při opravě a úpravě silnic, ulic, chodníků a na stavbách – se dělá 24 hodin denně, newyorské metro jezdí samozřejmě nepřetržitě (a za jednotnou cenu – při vstupu zaplatíte kartou či telefonem a při výstupu, kdekoli a za jakoukoli dobu, už nic neřešíte. Alespoň v centru města, na Manhattanu, to tak je).

Životní i pracovní tempo v NYC je obdivuhodné, fascinující a téměř omračující. I během noci jedou stavební práce naplno, všude svítí reflektory a chlápci na stavbách s čelovkami se činí „na plné pecky“. Úplně fyzicky cítíte tu obrovskou výkonnost, tu soustředěnost na výkon, na výsledek v daném, co nejrychlejším čase. Za celou dobu jsem tu neviděl ani jediného dělníka, který by v práci pokuřoval, popíjel pivo a opíral se o pracovní nástroj nebo klábosil s kolegou, ani jednoho.

Totéž platí i o dalších profesích, všichni „makají“ jako o život a je to znát. Od mého posledního pobytu se NYC zase proměnil, je to skoro dokonalý, živý, živočišně pulzující organismus, jehož součástí není jistě snadné být, zároveň je to ale skoro až povznášející, snad příliš nepřeháním, používám-li toto slovo.

Zprávy z českých médií, které v horizontu posledních zhruba dvou let referovaly o tom, že v New Yorku není tak bezpečno, jako bývalo, mimo jiné proto, že do města (včetně jeho centra) přišla či byla přivezena spousta ilegálních i legálních imigrantů, nejsou podle mě pravdivé. Centrum NYC i metro jsou bezpečné, což samozřejmě neznamená, že vás tu nemůže potkat problém.

S tím se ale můžete setkat i v Praze nebo třeba v Hradci Králové, když narazíte na špatného člověka nebo na skupinku opilců, kteří mají pocit, že jim patří svět, a jsou agresivní. Město ani metro nejsou, pravda, nejčistší, hlavně večer, před nočním úklidem, ani v tomto ohledu to ale není žádné drama – Londýn vypadá večer úplně stejně a Paříž, Řím či Neapol ještě o třídu hůř, o bezpečnosti nemluvě.

Pokud si lidé, kteří v New Yorku nějaký čas žijí, včetně Čechů, stěžují na nebezpečí v metru nebo na ulicích po setmění, přál bych jim vyjet si v Praze večer třeba na stanici metra Zličín.

Udělali jsme to s manželkou jednou, nedávno, protože v místním kině promítali film, který se už jinde nehrál, a už to v žádném případě nebudeme opakovat. Bylo to docela hrůzostrašné – policisté nikde, na rozdíl od NYC, kde je vidíte doslova na každém kroku, což je dobře.

Samozřejmě – některé části Bronxu, zejména na jihu této čtvrti, severní Brooklyn nebo i East River Park na jihu Manhattanu jsou rizikové, totéž ale platí téměř o všech velkých městech na světě, takže se New Yorku nebojte a vyrazte!

A pokud jde o již zmíněnou hygienu, musíte holt počítat s tím, že jste ve velkoměstě, v němž žije 8, 10 či 12 miliónů lidí (záleží na tom, co všechno je pro Vás NYC) všech ras a sociálních skupin, žádná katastrofa to ale není.

Za nejdojemnějším příběhem moderní Ameriky musíte lodí z jižního cípu Manhattanu, a sice na Ellis Island. Ostrov při ústí řeky Hudson, nazvaný podle velšského obchodníka Samuela Ellise, který jej koupil v roce 1774, byl v letech 1892–1954 jednou z hlavních „bran“ do Spojených států – celkem touto imigrační stanicí v oněch letech prošlo na 12 miliónů lidí. Za první a druhé světové války tu navíc byli drženi váleční zajatci, takže je to místo velké historické paměti.

Na ostrově se podle očekávání nachází vynikající muzeum, které si, pokud byste do NYC a na Ellis Island zavítali, nenechte za žádnou cenu ujít. Je volně přístupné, neplatíte vstupné a nepotřebujete průvodce, stačí, když rozumíte anglicky psanému textu a je ve vás špetka empatie.

Jak řekl můj kamarád, který se mnou budovu procházel – to, co dokázali přistěhovalci do Ameriky od konce 19. do poloviny 20. století, většinou z Evropy, je pro nás i pro naše děti, téměř nepředstavitelné a mimo rozměr chápání většiny z nás. Naprostá chudoba, maximálně pár dolarů v kapse, nezřídka s malými dětmi, bez schopnosti orientace v novém prostředí, navíc, většinou, bez jakékoli znalosti jazyka – to byly vpravdě olbřímí překážky, kterým museli imigranti, nejen ti z Ellis Islandu, čelit.

Přesto USA dokázaly přistěhovalce v průběhu času asimilovat a téměř ze všech stali Američané, zejména proto, že většina z nich byla ochotná na své cestě za snem o lepším životě den co den tvrdě dřít a spořit každý cent. Nemluvě o tom, že mnozí z nich přinášeli do „nového světa“ dovednosti, které je nejen uživily, ale které je navíc činily v nové zemi žádanými.

Dokumenty, a hlavně fotografie z Ellis Islandu od devadesátých let 19. do padesátých let 20. století jsou tak výmluvné a tak trýznivé, že mnozí návštěvníci muzea byli zjevně dojati. Není se co divit, je to, opakuji, největší a nejdojemnější příběh moderních amerických dějin a také velká inspirace, jak chápat imigraci (nejen do této země) dnes.

Pokud jde o zábavu, skvěle se po večerech můžete pobavit prakticky v celém New Yorku. To nejlepší nabízí samozřejmě Broadway, což není jen světoznámá ulice, vinoucí se z jihu Manhattanu až na sever a dlouhá bezmála třicet kilometrů, ale celá čtvrť v jejím okolí přibližně od 40. do 53. ulice.

Nachází se zde okolo pěti set divadel a scén, na nichž se hrají vynikající divadelní hry, muzikály a obecně show v kvalitě, jaká je srovnatelná maximálně s tou v Londýně a v Šanghaji.

Osobně jsme před pár dny viděli představení Moulin Rouge v Al Hirschfeld Theatre, otevřeném v listopadu 1924, tedy prakticky přesně před sto lety, a profesionalita účinkujících, výprava, choreografie a všechno ostatní byly bez přehánění ohromující.

Pokud nejste stoupenci velkých broadwayských show, můžete v NYC vyrazit třeba na jazz. Málokde v Americe, samozřejmě s výjimkou Deep South, si můžete poslechnout tak kvalitní muzikanty jako tady. Klub Blue Note Jazz Club na 3. západní ulici patří k jazzovým legendám města i Ameriky již od svého založení na konci září 1981 a každá jeho návštěva je velký zážitek.

Tentokrát jsme si tu poslechli koncertování Danila Péreze, mimo jiné držitele Grammy za nejlepší jazzové album roku, a jeho parťáků – bubeníka a skladatele Briana Bladea a basisty Johna Patitucciho, což ocenili i naši přátelé, kteří „normálně“ jazz neposlouchají. Lístky se dají s rozumným předstihem sehnat, tak před cestou do NYC neváhejte. Tyhle dva tipy – Broadway a Blue Note, myslím, jako pozvánka, docela stačí.

Na rozdíl od Washingtonu, D. C. v New Yorku silně rezonovala i politika, konkrétně blížící se prezidentské volby. Třebaže se i tady čeká vítězství Kamaly Harrisové, byl „fenomén Trump“ ve městě patrný víc, než jsme čekali. A také víc, než tomu bylo třeba v roce 2016, kdy jsem tu byl v čase voleb naposledy (tehdy Donald Trump překvapivě porazil Hillary Clintonovou).

Nešlo jen o reklamy a suvenýry v ulicích, ale o celkovou náladu a atmosféru. Skoro v každém kšeftě a v každé hospodě i baru byly volby tématem k více či méně vzrušené debatě, nejednou jsme se do nich i zapojili a stálo to věru za to.

Donald Trump měl a má v NYC víc stoupenců, než bych řekl. Poměrně hodně mezi mladými Afroameričany, což jsme viděli v barech i ve službách obecně, o mladých Hispáncích platí totéž.

Na „trumpisty“ jsme narazili i na jihu Manhattanu, ve finančním okrsku (Financial District) v okolí Wall Street, opět často mezi nebílými Američany. Jak silnou voličskou základnu tvoří, nicméně nedokážu predikovat, na to jsme byli v NYC příliš krátce. 

Trumpovo vystoupení či shromáždění (Rally) v nejslavnější newyorské aréně, v Madison Square Garden, jež se konalo krátce po našem odjezdu z města, a jeho ohlas ale svědčí o mnohém. I v tomto ohledu se NYC a Washington, D. C. lišily jako den a noc.

Jak to za týden dopadne, si ani dnes netroufnu odhadnout s výjimkou nepřekvapivé předpovědi, že výsledek bude velice těsný. Trumpovo „momentum“ se mi stále zdá v posledních dvou, třech týdnech velmi silné, zda to ale bude na vítězství stačit, netuším.

Na celkový počet hlasů vyhraje téměř jistě Kamala Harrisová, u volitelů těžko říct, Trumpových odpůrců žije nejen v New Yorku, ale i v celé Americe mnoho. Tak si počkejme, uvidíme už za necelý týden, kdy se k tomu v komentáři samozřejmě vrátím.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.